Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1195/11

Ústavní soud rozhodl dne 27. dubna 2011 v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Ing. M. B. a 2) Ing. R. B., zastoupených JUDr. Petrem Lindenthalem, advokátem, se sídlem Jindřichov 476, 793 83, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2011 sp. zn. , usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 2010 sp. zn. , usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 21. 5. 2010 a ze dne 23. 6. 2010 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 21. 4. 2011 a doručenou Ústavnímu soudu dne 22. 4. 2011 se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejich základních práv garantovaných v , a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), v Dodatkového protokolu k Úmluvě a v , a d. Napadenými usneseními okresního soudu byla stěžovatelům uložena povinnost, aby umožnili pracovníkům znaleckého u, žalobci a jeho právnímu zástupci vstup do jejich nemovitosti za účelem vypracování znaleckého posudku; okresní soud poučil stěžovatele, že proti těmto usnesením je odvolání přípustné. Krajský soud odmítl odvolání stěžovatelů dle ust. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") jako nepřípustné, neboť odvoláním napadené rozhodnutí pouze upravuje vedení řízení; krajský soud poučil stěžovatele, že proti jeho rozhodnutí není dovolání přípustné. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelů podle ust. věty první ve spojení s ust. jako nepřípustné.

Po přezkoumání ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost v části, v níž směřuje proti usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo odmítnuto dovolání stěžovatelů jako nepřípustné, je zjevně neopodstatněná. V části, v níž ústavní stížnost směřuje proti usnesením odvolacího a nalézacího soudu, která předcházela rozhodnutí Nejvyššího soudu, ji Ústavní soud posoudil jako podanou po lhůtě k tomu stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Jak vyplývá z obsahu přiloženého rozhodnutí, Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelů jako nepřípustné podle a . Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že v dané věci není dovolání přípustné, neboť v případě dovoláním napadeného usnesení se nejedná o rozhodnutí ve věci samé (ust. ) a nespadá mezi případy taxativně vyjmenované v ust. , a . Nejvyšší soud tak odmítl dovolání stěžovatelů opodstatněně, přičemž Ústavní soud neshledal v tomto rozhodnutí zásah do základních práv stěžovatelů, když ti ani nepředkládají ve vztahu k rozhodnutí Nejvyššího soudu žádnou argumentaci (k povinnosti tvrdit a argumenty podporovat námitky protiústavnosti aktů veřejné moci viz usnesení

sp. zn.

ze dne 12. 5. 2010).

Pokud jde o rozhodnutí krajského a okresního soudu, je zřejmé, že stěžovatelé pokládají ústavní stížnost za včasnou, neboť lhůtu pro své podání odvíjí ode dne doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o jimi podaném dovolání. Tímto způsobem by však bylo možno postupovat pouze v případě, kdyby dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na jeho uvážení (viz ust. ). Tato podmínka však v daném případě splněna není, a nelze proto ve vztahu k rozhodnutím nalézacího a odvolacího soudu aplikovat ust. ; v takovém případě je pro běh lhůty k podání ústavní stížnosti třeba aplikovat ust. , dle kterého 60-ti denní lhůta k podání ústavní stížnosti počíná běžet již od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní stížnost proti rozhodnutí odvolacího a nalézacího soudu tak byla podána opožděně (obdobně např. usnesení

sp. zn.

ze dne 21. 10. 2010). Nadto, stěžovatelé byli o nepřípustnosti dovolání krajským soudem řádně poučeni, když ten v odůvodnění svého rozhodnutí zřetelně vymezil důvody, pro které jejich odvolání pro nepřípustnost odmítl (odvolací soud odkázal na právní závěry usnesení

sp. zn.

ze dne 1. 9. 2009, od nichž Ústavní soud nevidí důvod se odchylovat). Je namístě dodat, že primárně vadným byl postup okresního soudu, který poučil stěžovatele o možnosti podání odvolání, a to i přesto, že dle ust. není proti usnesení jímž se upravuje vedení řízení odvolání přípustné; průtahy spojené s projednáním věci je tak nutno přičíst k tíži obecného soudu.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu podle ust. odmítl jako zjevně neopodstatněnou a v části směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Bruntále ji podle ust. ve spojení s ust. a 4 odmítl jako návrh podaný po lhůtě k tomu stanovené.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. dubna 2011

Vojen Güttler

předseda senátu