Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1060/10

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti Mgr. V. Z., právně zastoupené JUDr. Václavem Koreckým, se sídlem Advokátní kanceláře v Plzni, Bedřicha Smetany 2, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 11. 2009 č. j. -2956 a jinému zásahu veřejné moci způsobeném průtahy v řízení vedeném u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 12. 4. 2010 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného usnesení krajského soudu a vyslovení průtahů v probíhajícím řízení. Ve svém podání stěžovatelka navrhla projednání věci mimo pořadí a uhrazení nákladů právního zastoupení státem.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Zesnulý manžel stěžovatelky JUDr. O. Z. podal u Okresního soudu Brno-venkov dne 17. 2. 1992 žalobu o nahrazení projevu vůle k uzavření dohody o vydání věci mezi ním a dalšími příbuznými. Ve věci působí již šestý soudce. Původně věc vyřizoval JUDr. Zubek, později JUDr. Nedbalová, JUDr. Hajdová, JUDr. Lorencová, JUDr. Fenyková a od konce roku 2002 JUDr. Irena Hladíková, proti které směřovala stěžovatelčina námitka podjatosti. Dne 8. 11. 2004 JUDr. O. Z. zemřel a v únoru 2006 bylo dědickým rozhodnutím Okresního soudu Plzeň-město doloženo Okresnímu soudu Brno-venkov, které subjekty jsou právními nástupci. O procesním nástupnictví zůstavitele bylo pravomocně rozhodnuto zhruba dva roky po té, co bylo dědické rozhodnutí okresnímu soudu předloženo a déle než čtyři roky po smrti zůstavitele.

Soudkyně JUDr. Hladíková dle náhledu stěžovatelky nevyvíjí žádnou snahu směřující k ukončení věci a závěry Ústavního soudu vyslovené v usnesení

sp. zn.

. Stěžovatelka opakovaně usilovala o odstranění průtahů v řízení, ke kterým nezavdala žádnou příčinu, veškeré její stížnosti a podněty v tomto směru byly shledány Okresním soudem Brno-venkov jako zcela nedůvodné, jak o tom svědčí přípisy soudu ze dne 9. 7. 2009 a 1. 9. 2009. Je sice pravdou, že 22. 9. 2008 vydal Okresní soud Brno--venkov částečný rozsudek o vydání dvou strojů v závodě Prudká a dne 27. 10. 2008 byl další částečný rozsudek, který se týkal zaniklých staveb v závodě Předklášteří a na Prudké, od tohoto data však opět dochází k průtahům. Částečné rozsudky se týkaly jen marginální problematiky celého sporu. Nalézací soud vydal v následujícím časovém úseku tři usnesení o znalci geodetovi a stanovil otázky pro znalce. Protože první ustanovený znalec Ing. M. D. zemřel a znalecký posudek nezpracoval, stanovil soud dalšího znalce geodeta Ing. M. S. Tento však nebyl schopen znalecký posudek provést ve lhůtě a učinil tak nikoli do 15. 4. 2009, ale až do 10. 8. 2009, přičemž v posudku výslovně uvádí: "Po dohodě se samosoudkyní JUDr. Irenou Hladíkovou bylo upuštěno od vytýčení hranic požadovaných pozemků v terénu". Dne 11. 1. 2010 rozhodla samosoudkyně usnesením o stanovení dalšího znalce, geodeta Ing. S. K., CSc., který má vyznačit hranice pozemků v terénu, a to za situace, kdy tato otázka není předmětem soudního sporu a nemá pro jeho výsledek podstatný význam. Dle názoru stěžovatelky směřuje ve svém důsledku tento postup k protahování sporu a prodlužování doby, po kterou žalobci nemají přístup k restituovanému majetku. Soudní spor trvá cca 18 let, z toho necelých 8 let jej soudí soudkyně JUDr. Irena Hladíková. Délka trvání sporu, a to zejména od vydání rozsudku v roce 1998, který nároky žalobců jednoznačně určil, vyhovuje jen jedinému účastníku řízení, tj. žalovanému, zatímco žalobcům působí ztráty, jejich majetek chátrá, neboť žalovaný jej neudržuje a žalobci ho nejen nemohou užívat, ale po celou dobu z něj nemají žádný příjem. Soudce má být při projednávání věci nezávislý a nestranný. Navrhovatelka má právo na spravedlivý proces a součástí tohoto práva je i nárok na to, aby její spor byl posuzován soudcem, který není ve věci podjatý. Procesní soudkyně sama ve svých vyjádřeních uvádí, že je ve věci podjatá a že byla vystavena zásahům do projednávání věci nestranně a nezávisle. V osobě soudkyně je také důvod, proč není řízení ukončeno, neboť porušuje základní právo navrhovatelky zakotvené v y. Stěžovatelka dále upozorňuje na skutečnost, že v restituovaném podniku došlo již k ukončení výroby. Ministerstvo průmyslu a obchodu zrušilo ke dni 9. 11. 2009 státní podnik Brněnské papírny a likvidátor propustil prakticky všechny zaměstnance. Uvedeným postupem došlo k obrovskému snížení hodnoty restituovaného majetku. Navrhovatelka je toho názoru, že vztah soudkyně JUDr. Ireny Hladíkové k této konkrétní projednávané věci nabyl takové povahy a intenzity, že ze strany této soudkyně vylučuje objektivní a nestranné posouzení záležitosti.

III.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu, jakož i tvrzený jiný zásah veřejné moci do ústavně zaručených práv stěžovatelky a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud již mnohokrát vymezil rozsah svých pravomocí ve vztahu k obecné pravomoci soudů a konstatoval, že je vždy nutno vycházet z teze, podle níž není Ústavní soud součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu tedy vykonávat dohled či dozor nad rozhodovací činností obecných soudů a nelze jej tedy vnímat jako další odvolací orgán. Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat hodnocení skutkových okolností, a to ani v případech, že by s takovým hodnocením nesouhlasil. Do pravomoci obecných soudů by byl Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen v těch případech, kdyby jejich právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními.

Část argumentace obsažené v ústavní stížnosti směřuje proti interpretaci jednoduchého práva - konkrétně ustanovení V projednávané věci odůvodnil Krajský soud v Brně svůj závěr o tom, že soudce není vyloučen z projednávání věci, zněním , podle nějž důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v jeho procesním postupu ve věci. Stejně tak krajský soud neshledal důvody, které by zavdaly pochybnostem o nepodjatosti JUDr. Hladíkové. Uvádí-li stěžovatelka ve svém návrhu, že sama soudkyně vyjádřila pochybnost o své nezaujatosti, z jejího vyjádření k námitce podjatosti obsaženém na č.l. 2919 nevyplývá, že by se soudkyně sama cítila býti ve věci podjatou. Stěžovatelčiny pochybnosti stran krajského soudu tudíž Ústavní soud nesdílí. K tomu srov. rovněž senátní usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

,

, vše dostupné na http://nalus.usoud.cz.

V souvislosti s výše uvedeným Ústavní soud konstatuje, že z vyžádaného soudního spisu nevyplývá, že by soudkyně JUDr. Hladíková byla ve věci zcela nečinná. Nicméně tato skutečnost nemění ničeho na závěrech vyslovených Ústavním soudem v usnesení ze dne 15. 1. 2008

sp. zn.

. Čtvrtý senát Ústavního soudu zatím nevidí důvody pro změnu tam uvedených vývodů, ovšem pokud by v dohledné době nedošlo k přijetí rozhodnutí ve věci samé, nemůže stěžovatelka doplácet na "nepostup" soudkyně a bylo by na místě zvážení odebrání věci z důvodu její podjatosti, a to se všemi důsledky naznačenými ve výše citovaném usnesení Ústavního soudu.

Co se týče námitek stěžovatelky vztahující se k průtahům v řízení, je třeba konstatovat, že z dotčeného soudního spisu okresního soudu, ani z podání stěžovatelky nevyplývá, že by tato podala návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle ustanovení , o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. V souvislosti s průtahy v řízení byla stěžovatelka v předchozím usnesení Ústavního soudu odkázána na nález

sp. zn.

, který se problematice průtahů souhrnně věnuje a zmiňuje též procesní předpoklady pro podání ústavní stížnosti ve věci průtahů v řízení.

Navzdory výše uvedenému Ústavní soud uvádí, že osmnáctileté trvání soudního řízení zcela vybočuje z premis spravedlivého procesu, jak je garantován a y. Ústavní soud apeluje na Okresní soud Brno-venkov, aby se předmětným případem intenzivně zabýval a bezodkladně ve věci rozhodl.

Domáhá-li se stěžovatelka náhrady nákladů podle ustanovení , nelze jí vyhovět, neboť tato možnost by přicházela v úvahu toliko v případě, že by ústavní stížnost nebyla odmítnuta.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud rozhodl ve věci bez zbytečného odkladu, nebylo usnesením rozhodováno o projednání věci mimo pořadí.

Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než aby tu část ústavní stížnosti směřující proti průtahům v řízení vedeném u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. odmítl v souladu s ustanovením pro nepřípustnost a v části vztahující se k usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 11. 2009 č. j. -2956 stížnost odmítl v souladu s ustanovením. jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. září 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu