Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3195/09

Ústavní soud rozhodl dne 15. prosince 2009 v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Dagmar Lastovecké a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti M. P., zastoupeného JUDr. Milanem Staňkem, advokátem se sídlem Dlážděná 12c, 641 00 Brno, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2009 č. j. -172, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, splňující i další formální náležitosti podání dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím došlo k porušení jeho základního práva na spravedlivý proces garantovaného d (dále jen " ") a písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Podáním ze dne 24. 8. 2009 vznesl stěžovatel námitku podjatosti soudkyně JUDr. Ladislavy Mičánkové, protože podle jeho názoru neopodstatněně straní žalobcům a protahuje řízení tak, že poplatky z prodlení budou převyšovat původní žalobní návrh. Stěžovatel též namítal, že soudkyně při přípravném jednání nedovolila stěžovateli hovořit komplexně, neumožnila mu komentovat zápis o jednání, ale naopak přizvala do jednací síně justiční stráž a pohrozila mu pořádkovou pokutou. Ze spisu podle jeho názoru navíc zmizela většina přílohových dokladů. Dále stěžovatel poukázal na osobní vztahy soudkyně s JUDr. T. V., se kterou se stěžovatel také zná, a se soudkyní JUDr. B., vůči které stěžovatel směřoval v jiném řízení svou stížnost. Městský soud návrhu stěžovatele nevyhověl, neboť nebyly zjištěny žádné skutečnosti, z nichž by objektivně vyplýval vztah soudkyně k účastníkům řízení nebo k projednávané věci a které by odůvodňovaly pochybnosti o její nepodjatosti. Vztahy k třetím osobám JUDr. V. a JUDr. B. také nemohou mít vliv na podjatost soudkyně v dané věci, ale naopak se jeví jako vykonstruované. Postup při přípravném jednání soudkyně JUDr. Mičánkové nemůže být s ohledem na ust. důvodem podjatosti této soudkyně. Také návrh o delegaci nepovažoval městský soud za důvodný, neboť ze žádných skutečností nelze dovodit pochybnosti o podjatosti všech soudců daného soudu.

Poté, co Ústavní soud posoudil argumenty stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti a konfrontoval je s obsahem napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti ( y ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " "].

Spravedlivým procesem se rozumí celý postup a ucelený řetězec postupů, kdy jsou soudní cestou chráněna práva a právem chráněné zájmy osob. Jinými slovy právo na spravedlivý proces je ústavně zaručené právo každého na přístup před nezávislého a nestranného soudce, před nímž se domáhá ochrany svých práv. Jde o zákonem stanovený procesní postup a zákonem upravené soudní řízení. Jde tedy o celý řetězec záruk zákonnosti, které v souhrnu odpovídají nárokům ústavnosti vyjádřené v ústavním pořádku České republiky. Všechny tyto aspekty zajišťují "fair trial". Stěžovatel sice v ústavní stížnosti formálně namítal porušení svého základního práva na spravedlivý proces, avšak argumentace obsažená v ústavní stížnosti se ve věci samé pohybuje na úrovni aplikace podústavního práva. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti opakuje argumenty obsažené v řízení před obecnými soudy, ale relevantní ústavněprávní argumentace v ní zcela absentuje. Se všemi námitkami stěžovatele týkajícími se podjatosti dané soudkyně se městský soud z hlediska ústavnosti přijatelným způsobem vypořádal, Ústavní soud neshledal porušení žádných aspektů spravedlivého procesu, a proto není dán důvod k jeho zásahu.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. prosince 2009

Vojen Güttler

předseda senátu