Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 977/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím odvolací soud – poté, co předchozí zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil – potvrdil usnesení z 5. 2. 2001, č.j. -24, jímž okresní soud nařídil výkon notářského zápisu sepsaného JUDr. R. B. ze 6. 3. 1996, sp. zn. , N 36/96; své rozhodnutí krajský soud odůvodnil závěrem, že v řízení o výkon notářského zápisu soudu již nepřísluší „zkoumat platnost právních úkonů vedoucích ke vzniku závazků, či zkoumat, zda výkon práva není v rozporu s dobrými mravy.“

V dovolání povinná namítá nesprávné právní posouzení věci, jež spatřuje v kvalifikaci notářského zápisu jako způsobilého exekučního titulu; podle jejího názoru tento zápis – protože „zachycuje z podstatné části absolutně neplatný právní úkon“, totiž smlouvu o půjčce, obsahující ujednání o úroku odpovídajícím roční sazbě 120 %, tedy výrazně vyšší než obvyklé úročení půjček poskytovaných bankami i fyzickými osobami – „nemůže být exekučním titulem.“

Oprávněný navrhl zamítnutí dovolání.

Dovolání, přípustné podle ve znění pozdějších předpisů (srov. bod 1., 29. a bod 15., 17. a contr.) není důvodné.

Protože vady vyjmenované v ustanovení , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 , jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), k nimž je dovolací soud podle ustanovení věty druhé povinen přihlédnout z úřední povinnosti, v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ) vázán, je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že v řízení o výkon notářského zápisu již „nelze zkoumat platnost právních úkonů vedoucích ke vzniku závazků, či zkoumat, zda výkon práva není v rozporu s dobrými mravy.“

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy učinil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

V souladu s ustanovením soud při věcném posuzování návrhu na exekuci zkoumá, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimování, zda je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného ( ), zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje exekuce nařízená nebo navržená jiným způsobem ( ), zda právo není prekludováno a zda navržený způsob exekuce na peněžité plnění není zřejmě nevhodný ( ). Okolnost, zda povinný uloženou povinnost splnil, popřípadě v jakém rozsahu, soud při nařízení exekuce nezkoumá a v tomto směru vychází z tvrzení oprávněného.

Má-li být exekučním titulem notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, zabývá se soud při nařízení výkonu pouze tím, zda tento zápis (nevybavený účinky právní moci ani závaznosti pro účastníky a pro všechny orgány) obsahuje formální náležitosti uvedené v (v souzené věci ve znění účinném v době sepsání zápisu, tj. ke dni 6. 3. 1996), tedy označení oprávněné a povinné osoby, právní důvod, předmět a dobu splnění závazku a svolení k vykonatelnosti (k těmto náležitostem srov. usnesení Nejvyššího soudu ze 14. 4. 1999, sp. zn. , publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR č. 1, ročník 2000, pod poř. č. 4). Z uvedeného plyne, že v této (relativně samostatné) fázi vykonávacího řízení soud naopak nezkoumá, zda hmotněprávní úkon (zde smlouva o půjčce, jejíž alespoň částečné neplatnosti se povinná dovolává), na základě něhož vzniká vymáhaný závazek, je či není platný (takový úkon ostatně ani nemusí být součástí notářského zápisu); jinými slovy, soud se při nařízení výkonu nemůže zabývat věcnou správností notářského zápisu, resp. tím, zda zápis odpovídá skutečným hmotněprávním vztahům mezi účastníky (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR z 10. 10. 2000, sp. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2001 pod poř. č. 15). Má-li povinná za to, že oprávněný nemá na vymáhané plnění nárok podle hmotného práva, může tuto okolnost uplatnit návrhem na zastavení exekuce podle (k tomu srov. právní větu posledně citovaného rozsudku). K nedůvodnosti námitky, že „za daných okolností by výkon práva oprávněného byl v příkrém rozporu s dobrými mravy“, dovolací soud poukazuje na závěry přijaté v usnesení z 28. 11. 2002, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2003 pod poř. č. 67, v němž vysvětlil, proč nelze návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, jenž je institutem procesním, zamítnout s poukazem na (hmotněprávní) ustanovení .

Jelikož se povinné prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud – aniž ve věci nařídil jednání ( věta první ) – dovolání jako nedůvodné podle věta před středníkem zamítl.

Protože dovolání bylo zamítnuto, vzniklo procesně úspěšnému oprávněnému podle ustanovení , a věty první právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Tyto náklady spočívají v částce 8815,- Kč představující sazbu odměny za zastoupení advokátem (, , , bod 6., , písm. a/, bod 1., , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů) – sníženou o 50% podle a v částce 75,- Kč paušální náhrady podle o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. června 2004

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu