Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3326/2007

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 7. 8. 2006, č. j. -8, kterým okresní soud nařídil podle notářského zápisu ze dne 24. 7. 2006, sp. zn. NZ 121/2006, N 130/2006, sepsaného notářkou JUDr. R. K., k uspokojení pohledávky 2.200.000,- Kč a pro náklady exekuce na majetek povinných exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. A. D., soudního exekutora. Odvolací soud měl předpoklady pro nařízení exekuce ( , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „“) za splněny, zejména uzavřel, že při rozhodování o nařízení exekuce soud nezkoumá platnost hmotně právního úkonu, který je podkladem notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadli povinní dovoláním, v němž namítají, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „“). Prosazují, že notářský zápis nemůže být „platným exekučním titulem,“ byť po formální stránce splňuje veškeré náležitosti, neboť dohoda v zápise popsaná je s ohledem na to, že povinní si od oprávněné žádné finanční prostředky nepůjčili a nic jí nedluží, v přímém rozporu se skutečností. Dovolatelé, popisuje okolnosti předcházející sepisu notářského zápisu, namítají, že hmotněprávní úkon popsaný v notářském zápise je ve smyslu ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, absolutně neplatný, neboť jej učinili na základě bezprávné výhružky ze strany jednatele oprávněné a dalších osob, a „absolutně neplatnou“ je proto i dohoda o splnění závazku se svolením k vykonatelnosti. V tomto smyslu formulují otázku, jíž přisuzují zásadní právní význam. Odvolacímu soudu ještě vytýkají, že pokud nezohlednil jejich odvolací námitky v tomto směru, upřel jim právo na spravedlivý soudní proces. Poukazují také na to, že se vůči protiprávnímu jednání oprávněné brání podáním vícero žalob a návrhů na vydání předběžných opatření. Navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věci vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Ve vyjádření k dovolání oprávněná vyjádřila názor, že nařízená exekuce je v souladu s právním řádem, neboť se opírá o rozhodnutí, které je vykonatelné po stránce materiální a formální. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil a povinné zavázal k náhradě nákladů řízení spojených s právním zastoupením.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, ), je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení, jímž byla nařízena exekuce, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je dovolací soud vázán (včetně jeho konkretizace) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (, věta první, ).

Ačkoli povinní považují napadené rozhodnutí za zásadně právně významné, hodnocením v dovolání obsažené argumentace k takovému závěru dospět nelze.

Otázku, kterou dovolatelé označují za zásadně právně významnou, odvolací soud vyřešil v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, která dovodila, že ve fázi nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) soud nezkoumá, zda hmotněprávní úkon, jenž je podkladem pro notářský zápis sepsaný podle a násl. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, který je exekučním titulem (srov. ), je či není platný (takový úkon ostatně ani nemusí být součástí notářského zápisu). Mají-li povinní zato, že oprávněná nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, mohou tuto okolnost uplatnit návrhem na zastavení exekuce podle (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura 1/2001 pod č. 15, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2004, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. ).

Z uvedeného současně vyplývá nedůvodnost námitky povinných, že jim bylo upřeno právo „hájit se před spravedlivým a nezávislým soudem,“ jež ostatně představuje námitku zmatečnosti podle ustanovení , k nimž dovolací soud přihlíží jen tehdy, je-li dovolání přípustné (, věta druhá, ).

Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání ani podle , Nejvyšší soud je odmítl (, věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. května 2009

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu