Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1435/10

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatelky R. V., zastoupené JUDr. Hanou Hrubešovou, advokátkou se sídlem v Rakovníku, Husovo nám. 17, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. března 2010 sp. zn. , spojeném s návrhem na náhradu nákladů řízení o ústavní stížnosti, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 17. května 2010, která splňuje formální podmínky stanovené pro její věcné projednání , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces podle d (dále jen "").

Stěžovatelka v ústavní stížnosti spatřuje zásah do svých práv jednak v tom, že odvolací soud pominul rozhodné skutečnosti - důvody podání žaloby i procesní postoje účastníků řízení v průběhu soudního sporu. Odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a mechanicky aplikoval ustanovení , aniž by toto rozhodnutí dostatečně a přesvědčivě odůvodnil. Stěžovatelka uvedla, že z provedeného soudního řízení a obsahu spisu je zcela evidentní zavinění žalovaného, neboť v důsledku jeho chování nebylo spoluvlastnictví zrušeno a vypořádáno dohodou. Stěžovatelka poukázala na svoji nepříznivou sociální situaci a vyslovila přesvědčení, že ji měla být přiznána náhrada nákladů řízení.

S odkazem na ustanovení stěžovatelka v ústavní stížnosti požádala, aby Ústavní soud rozhodl dle a tak, že náklady na její zastupování před Ústavním soudem ponese stát. Současně udělila souhlas s upuštěním od ústního jednání dle .

II.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. vedený u Okresního soudu v Rakovníku. Ze spisu vyplynulo, že se stěžovatelka jako žalobce domáhala proti žalovanému zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti. Stěžovatelka současně požádala soud o přiznání osvobození od placení soudních poplatků, neboť zaplacení soudního poplatku ve výši dané druhem a Sazebníkem soudních poplatků ji nedovolují její současné příjmové poměry.

Okresní soud v Rakovníku usnesením ze dne 24. března 2009 (-69) stěžovatelce přiznal osvobození od soudních poplatků z 1/2 (jedné poloviny).

Okresní soud v Rakovníku zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k blíže specifikovanému bytu a společným částem budovy a přikázal tento předmětný byt a společné části budovy do výlučného vlastnictví žalovaného. Žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílu 785 000,- Kč do šedesáti dnů od právní moci rozsudku a na nákladech řízení 58 000,- Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Dále žalovanému uložil zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Rakovníku soudní poplatek ve výši 3 500,-Kč a náklady řízení ve výši 2 700,-Kč a to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

Na základě odvolání, které žalovaný podal, Krajský soud v Praze usnesením ze dne 10. března 2010 č. j. -100 rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů předchozího ani odvolacího řízení.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných muy (dále jen "") a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

III.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání náhrady nákladů, spadá do rozhodovací sféry obecných soudů; s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (y). Ústavnímu soudu zpravidla nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěje (srov. usnesení

sp. zn.

,

sp. zn.

a další dostupné na http://nalus.usoud.cz). Tato zásada je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele v rozhodnutích napadených ústavní stížností vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [, písm. d)y].

Podstata ústavní stížnosti stěžovatelky spočívá toliko v polemice stěžovatelky se způsobem aplikace zákona obecnými soudy. Takto pojatá ústavní stížnost zůstává zcela v rovině podústavního práva a staví Ústavní soud do pozice další instance v systému všeobecného soudnictví. Z odůvodnění napadených rozhodnutí je patrné, že ve věci rozhodující odvolací soud se celou věcí podrobně zabýval a své rozhodnutí náležitě odůvodnil.

V řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podle (dále "obč. zák") není soud vázán návrhem na způsob vypořádání a může tedy rozhodnout, že zrušené spoluvlastnictví bude vypořádáno i jiným způsobem, než navrhovaným (tzv. iudicium duplex - srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. R 4/1966 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Možné způsoby vypořádání vyplývají z obč. zák.

Podle § 142 odst. 1 obč. zák., nedojde-li k dohodě, zruší spoluvlastnictví a provede vypořádání na návrh některého spoluvlastníka soud. Přihlédne přitom k velikosti podílů a k účelnému využití věci. Není-li rozdělení věci dobře možné, přikáže soud věc za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům; přihlédne přitom k tomu, aby věc mohla být účelně využita. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud její prodej a výtěžek rozdělí podle podílů.

V daném případě sporu stěžovatelky proti žalovanému o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti se jednalo o spor, ve kterém soud není vázán návrhem na vypořádání tzv. iudicium duplex, a proto nelze hovořit o úspěchu či neúspěchu některého z nich. V tomto případě se jedná o dvojitý soudní spor, v němž se obě strany současně považují za žalobce i žalovaného, a pokud odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, nelze v této věci zvolený postup považovat za odepření spravedlnosti.

Závěry, které soudy v posuzované věci učinily v mezích nezávislého soudního rozhodování ve smyslu ve spojení s y, nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti [y], které by měly za následek porušení tvrzených základních práv stěžovatelky. Tímto postupem nedošlo k zásahu do ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces. Proto postačí na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázat.

Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatelky odmítnout podle ustanovení jako zjevně neopodstatněnou.

Ústavní soud neshledal stěžovatelčin návrh důvodným a nepřiznal stěžovatelce zaplacení nákladů řízení před Ústavním soudem vzhledem k tomu, že stěžovatelka nebyla v řízení o ústavní stížnosti úspěšná.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. června 2010

Ivana Janů v. r.

předsedkyně senátu