Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 386/09

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Z. Ch., zastoupeného JUDr. Vlastimilem Hrušeckým, advokátem, se sídlem Dělnická 30, 170 00 Praha 7, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2008, sp. zn. , za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu, v němž spatřoval porušení svých ústavně zaručených práv.

Napadeným rozsudkem ze dne 2. září 2008, č. j. -123, zrušil Nejvyšší soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. ledna 2007, č. j. -97, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. srpna 2006, č. j. -67, kterým bylo vyhověno stěžovatelově žalobě na určení, že jeho pracovní poměr u žalované Komerční banky, a.s., založený pracovní smlouvou ze dne 1. 4. 1992, trvá.

Stěžovatel v ústavní stížnosti polemizuje s výkladem ustanovení , odst. 4 a odst. 6 , , ve znění pozdějších předpisů, jak jej provedl Nejvyšší soud. Námitky se koncentrují na výklad pojmu "příslušný úřad práce," kterému se doručuje písemná informace o opatřeních souvisejících s hromadným propouštěním, přičemž stěžovatel spoléhal právě na ustanovení, že pracovní poměr hromadně propuštěného zaměstnance skončí výpovědí nejdříve po uplynutí doby 30 dnů od doručení písemné zprávy zaměstnavatele příslušnému úřadu práce.

Stěžovatel rovněž poukázal na to, že jeho argumentace je totožná s námitkami předloženými Ústavnímu soudu v ústavních stížnostech

sp. zn.

a

sp. zn.

.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů "dále jen "].

Podle soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Ústavní stížnost je podle nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Vyznačuje se tedy mimo jiné tím, že je k standardním procesním institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu (v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti).

Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu není splněn již tím, že řízení o těchto prostředcích je zahájeno a probíhá. Z principu subsidiarity ústavní stížnosti totiž plyne, že ústavní stížnost lze projednat až poté, co toto (další) stadium řízení bude skončeno. Ústavní stížnost ostatně nemůže pominout rozhodnutí o posledním opravném prostředku a zásadně proti němu musí (též) směřovat; v řízení, jež dosud probíhá, je splnění tohoto požadavku přirozeně nemožné. Na tom nic nemění, že nadále bude vedeno řízení, usměrněné právním názorem, který v předchozím (napadeném) rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud.

Stěžovatel sice poukázal na probíhající řízení o ústavní stížnosti ve věcech

sp. zn.

a

sp. zn.

, avšak oproti stěžovatelům v těchto řízeních se nachází v odlišné procesní situaci, neboť v jeho věci nebylo dosaženo "konečného" rozhodnutí ve věci, protože Nejvyšší soud rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Ústavní soud připomíná, že možnost přijetí jinak nepřípustné ústavní stížnosti za situace, kdy tato podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele [ ], představuje odchylku od zásady subsidiarity ústavní stížnosti, kterou je třeba, jako výjimku z obecného pravidla, vykládat restriktivně (srov. např. nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

, in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 5, nález č. 19, str. 159 a násl.). Mimořádné okolnosti, za kterých podle není nezbytné vyčerpat všechny procesní prostředky, Ústavní soud nastínil - v podobě základních tezí - již vícekrát, kupříkladu v usnesení

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

, resp. nálezu

sp. zn.

; v dané věci se však neuplatní, neboť míří na situace jiné, kdy zde je (byl) objektivně k dispozici (pod-ústavní) opravný prostředek, leč řízení o něm vedeno není (nebylo); naopak je nelze vztáhnout k procesním poměrům existujícího řízení, jež stále probíhá.

Stěžovateli nic nebrání, aby ústavní stížností (v budoucnu) napadl konečné rozhodnutí obecných soudů, pokud bude přesvědčen o porušení svých základních práv. Toliko obiter dictum Ústavní soud poukazuje na závěry Ústavního soudu plynoucí z usnesení ze dne 25. února 2010,

sp. zn.

a usnesení ze dne 19. dubna 2010,

sp. zn.

, jimiž bylo mezitím rozhodnuto ve shora zmíněných věcech [rozhodnutí Ústavního soudu jsou elektronicky zpřístupňována na adrese http://nalus.usoud.cz].

Ústavní stížnost proto nyní musí být odmítnuta jako návrh nepřípustný podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. června 2010

Ivana Janů, v.r.

soudce zpravodaj