Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1567/10

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatelky CUPROSAN střechy s.r.o., se sídlem Ostrava, Přívoz, Slovenská 1085/1a, IČ: 26858215, zastoupené Mgr. Matějem Kopřivou, advokátem se sídlem Ostrava-Mariánské Hory, 28. října 219/438, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. února 2010 sp. zn. a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. listopadu 2009 č. j. F 39326/2009, C 50573/L, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 31. května 2010, která splňuje formální podmínky stanovené pro její věcné projednání , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro jejich zásah do práv zajištěných , a d (dále jen ""), Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a a y (dále jen "")

Z předložené ústavní stížnosti se zjišťuje, že rozhodnutím soudu prvního stupně byla stěžovatelce uložena pořádková pokuta ve výši 4 000,- Kč podle ustanovení za to, že přes výzvy nepředložila soudu požadovanéy dle ustanovení obchodního zákoníku do Sbírky listin. Odvolací soud pak na základě odvolání stěžovatelkou podaného, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména namítala, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, na soudní ochranu a na zákonného soudce a soudy podle názoru stěžovatelky neposkytly ochranu jejím právům. Porušení svých tvrzených základních práv stěžovatelka spatřovala v tom, že pokuta jí byla uložena soudní tajemnicí, čímž došlo k nesprávnému obsazení soudu.

Ústavní soud přezkoumal stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných muu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud opakovaně judikuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y) a tudíž není ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ochrany ústavně zaručených základních práv či svobod [, písm. d)y].

Ústavní soud konstatuje, že obsahem ústavní stížnosti je toliko polemika stěžovatelky s rozhodovacími důvody obecných soudů. Stěžovatelka netvrdí nesprávnost požadavku na doložení listin a napadá pouze skutečnost, že rozhodnutí bylo vydáno soudním tajemníkem. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že se celou věcí odpovídajícím způsobem zabýval a své rozhodnutí náležitě odůvodnil včetně posouzení, zda soudní tajemník byl oprávněn vydat rozhodnutí o uložení pokuty.

Stěžovatelka podala ve věci uložení pořádkové pokuty podle ustanovení i ústavní stížnosti vedené Ústavním soudem pod

sp. zn.

,

a

. Ve všech těchto případech byly ústavní stížnosti odmítnuty jako zjevně neopodstatněné. Čtvrtý senát Ústavního soudu se ztotožňuje se závěry uvedenými v usneseních o odmítnutí ústavní stížnosti vydaných pod uvedenými spisovými značkami a neshledal důvodu k jejich změně.

Pokud pak stěžovatelka nesouhlasí se závěry, učiněnými ve věci rozhodujícími soudy, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do základních práv chráněnýchu a Úmluvou.

Ústavní soud k celé věci připomíná, že v posuzované věci jde o tzv. bagatelní částku, která často jen pro svou výši není schopna současně představovat porušení základních práv a svobod, přičemž ani námitky stěžovatelkou vznesené nebyly způsobilé posunout věc do ústavněprávní roviny (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 25. srpna 2004

sp. zn.

a ze dne 29. ledna 2008

sp. zn.

dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. června 2010

Miloslav Výborný v.r.

předseda IV. senátu Ústavního soudu