Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1566/10

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky: CUPROSAN Bohemia s. r. o., se sídlem Ostrava - Přívoz, Slovenská 1085/1a, zastoupené Mgr. Matějem Kopřivou, advokátem se sídlem Ostrava - Mariánské Hory, 28. října 219/438, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. , a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 11. 2009, čj. F 39325/2009, C 40595/L, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "", stěžovatelka navrhla zrušení shora uvedených rozhodnutí, kterými bylo údajně porušeno její právo na soudní ochranu podle d (dále "") a y ČR, právo na zákonného soudce podle y, právo na spravedlivý proces zaručené Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, y a y ČR, podle nějž lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem.

Stěžovatelka tvrdí, že Krajský soud v Ostravě byl, při vydání napadeného rozhodnutí, kterým jí uložil pořádkovou pokutu, nesprávně obsazen soudní tajemnicí, neboť pokutu podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále ""), může uložit jen předseda senátu. Vrchní soud v Olomouci (dále "odvolací soud") pak nesprávně dovodil, že , o vyšších soudních úřednících, ve znění pozdějších předpisů, a , o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se na její věc nevztahují. Uložení pokuty patří mezi jednoduché věci obchodního rejstříku, k nimž jsou podle ustanovení , o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů (dále ""), oprávněni i soudní tajemníci. Podle stěžovatelky je ukládání pokut rozhodovací činností výrazně zasahující do práv a povinností příslušného subjektu, přičemž samotné ustanovení odkazuje na přiměřený postup podle ustanovení téhož zákona.

Stěžovatelka dále odkázala na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 3. 2007, čj. - 18, kterým uvedený soud shledal, že uložení pokuty v typově shodné věci nemůže být soudní tajemnicí provedeno.

II.

Z ústavní stížnosti a připojených listin ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 18. 11. 2009, čj. F 39325/2009, C 40595/L, uložil stěžovatelce pořádkovou pokutu ve výši 4.000,- Kč, neboť přes výzvu nedoložila ve stanovené lhůtěy do Sbírky listin. K odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. , usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

III.

Ústavní soud, s ohledem na ústavní vymezení svých pravomocí (y ČR), zejména respektuje skutečnost - což vyslovil v řadě svých rozhodnutí - že není součástí soustavy obecných soudů, a že mu proto zpravidla ani nepřísluší přehodnocovat "hodnocení" dokazování před nimi prováděné a také mu nepřísluší právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Na straně druhé však Ústavnímu soudu náleží posoudit, zda v řízení před obecnými soudy nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele, zakotvená v ústavních zákonech, a v rámci toho uvážit, zda řízení před nimi bylo jako celek spravedlivé.

Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumenty stěžovatelky obsaženými v ústavní stížnosti a obsahem napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Stěžovatelka jejím prostřednictvím uplatňuje totožné námitky, které již učinila obsahem svého odvolání, přičemž odvolací soud se s nimi v odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí zevrubně zabýval a vysvětlil jí, že uložení pořádkové pokuty za nepředložení příslušných listin do jejich sbírky v rámci Obchodního rejstříku spadá pod "výkon jednoduchého úkonu" podle § 6 odst. 2 písm. o) vyhlášky o jednacím řádu, jímž může předseda soudu pověřit soudní tajemníky a justiční čekatele.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti nepřichází s ničím novým a porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv spatřuje pouze v tom, že odvolací soud rozhodl v její věci odlišně od jejího právního názoru. Jeho argumentaci nelze z ústavněprávního hlediska cokoli upřít, stěžovatelka ostatně nic takového ani netvrdí a omezuje se pouze na nesouhlas s jeho právním názorem, jenž však sám o sobě opodstatněnost ústavní stížnosti založit nemůže.

Totožnou argumentaci stěžovatelka uplatnila i ve svých předcházejících ústavních stížnostech, vedených pod

sp. zn.

,

a

, které byly odmítnuty jako zjevně neopodstatněné. Ani první senát Ústavního soudu neshledal důvod odchýlit se od takto již dříve vyjádřených závěrů, a proto na ně pro stručnost pouze odkazuje.

Ústavní soud pouze pro úplnost dodává, že, jak stěžovatelku již dříve zpravil, se jedná v její věci o tzv. bagatelní částku, která zpravidla pro svou výši představovat porušení základních práv a svobod není schopna. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi (viz např. usnesení

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

a další) dal v této souvislosti v minulosti opakovaně najevo, že v takových případech (s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí) je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena.

Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, byla její ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. září 2010

Vojen Güttler, v. r.

předseda I. senátu Ústavního soudu