Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1066/10

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky B. H., zastoupené Mgr. Janou Čechovou Náplavovou, advokátkou se sídlem v Praze, Trojanova 12, proti jiným zásahům orgánu veřejné moci - postupům Městskému soudu v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností napadla stěžovatelka "postup" Městského soudu v Brně ve výše uvedeném řízení. Původně navrhla, aby Ústavní soud - pro rozpor s y a d (dále jen "Ústavy" a "Listiny") - nálezem zrušil předvolání jmenovaného soudu ze dne 16. 2. 2010 k jednání ve shora označené věci, nařízené na den 20. 4. 2010 v 10:00 hod.; poté, co soud toto jednání odročil na neurčito s vysvětlením, že "nebylo řádně doručeno rozhodnutí Krajského soudu v Brně", stěžovatelka navrhla (změněným petitem ústavní stížnosti), aby Ústavní soud deklaroval, že předvoláním došlo k porušení výše zmíněných ústavněprávních norem, Městskému soudu v Brně zakázal "pokračovat" v tomto "porušování" jejích ústavních práv, a současně mu "přikázal nepokračovat v řízení vedeném pod sp. zn. do doby pravomocného skončení insolvenčního řízení vedeného proti stěžovatelce u Městského soudu v Praze pod sp. zn. ".

V ústavní stížnosti stěžovatelka namítla, že prohlášením konkursu (tj. dne 19. 5. 2009) došlo podle , o úpadku a způsobech jeho řešení (), k přerušení soudních, správních a jiných řízení o právech a povinnostech, které se týkají majetkové podstaty nebo které mají být z majetkové podstaty uspokojeny, a tudíž i řízení o žalobě vedlejších účastníků proti stěžovatelce o určení vlastnictví vymezených nemovitostí, vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. . Stěžovatelka též připomenula, že vedlejší účastníci podali incidenční žalobu týkající se týchž nemovitostí, kterou Městský soud v Praze zapsal pod sp. zn. .

Městský soud v Brně usnesením ze dne 6. 8. 2009, č.j. -370, rozhodl, že se v dosud (od prohlášení konkursu) přerušeném řízení bude pokračovat, a posléze - jak je shora uvedeno - stěžovatelku předvolal k jednání.

Stěžovatelka má za to, že podmínky pro pokračování v řízení, předvídané ustanoveními , nejsou v její věci splněny.

Dovozuje, že prohlášením konkursu se účastníkem předmětného řízení se všemi procesními právy a povinnostmi stal namísto ní insolvenční správce, v důsledku čehož v předmětném řízení u Městského soudu v Brně "nemůže sama ... jednat, jelikož se jedná o nemovitosti, které byly insolvenčním správcem zahrnuty do majetkové podstaty stěžovatelky", a současně nemůže uplatnit své právo na právní pomoc, jestliže plná moc zvoleného advokáta zanikla ( ) a k udělení jiné není oprávněna.

Městský soud v Brně se podle jejího názoru nezabýval rovněž otázkou souhlasu insolvenčního správce s případnou náhradou nákladů řízení vedlejším účastníkům, resp. úhradou vlastních nákladů právní pomoci.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")].

Z toho plyne, že Ústavnímu soudu nepřísluší reagovat na každou (zdánlivou nebo i existující) odchylku od podústavním (procesním) právem zakotvených pravidel řízení; jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízení nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněné práva nebo svobody.

Předvolání k jednání soudu nepředstavuje rozhodnutí, nýbrž toliko procesní úkon, v důsledku čehož jednak může ve vztahu ke stěžovatelce představovat výlučně jen "jiný zásah orgánu veřejné moci" ve smyslu výše zmíněného písm. d)y, jednak, coby organizační prvek procesního postupu soudu, je způsobilým korektivní reflexe, přímo či nepřímo, v rozhodnutí, jímž se řízení končí, typicky v rozhodnutí meritorním (kvalifikovaná vada tohoto postupu je důvodem kasace rozhodnutí, v jeho rámci vydaného). Nikoli tedy úkon, resp. procesní postup, nýbrž až rozhodnutí na jeho základě vydané, lze objektivně spojovat se způsobilostí zasáhnout sféru základních práv a svobod, jež jsou chráněny prameny ústavního práva.

Je tomu tak proto, že k ústavněprávnímu přezkumu nelze přistoupit dříve, než budou vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně stěžovatelova práva poskytuje [, ]. Jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených práv a svobod, je totiž její subsidiarita, z níž vyplývá též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, včetně rozhodování (a - zde jmenovitě - postupů) obecných soudů. Konstantní judikatuře Ústavního soudu tak odpovídá, že ústavní soudnictví je především vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případná protiústavnost již není napravitelná jiným způsobem, tj. procesními prostředky, jež se podávají z právních předpisů, jež upravují příslušné (soudní) řízení. Ústavnímu soudu nepatří obcházet pořad práva již proto, že stojí vně systému ostatních orgánů veřejné moci, a není ani součástí obecných soudů (, y).

Úkolem Ústavního soudu tedy není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž - zásadně - je povolán, z hledisek souhrnných, po pravomocném skončení věci, k posouzení, zda řízení jako celek a jeho výsledek obstojí v rovině ústavněprávní. Každý jiný postup by nepřípustně rozšiřoval kompetence Ústavního soudu a ve svém důsledku z něj činil další soudní instanci, mimořádnou tím, že by byla způsobilá zasáhnout do řízení, jež dosud probíhá.

Posouzení námitek stěžovatelky je úkolem obecných soudů v dalších stadiích řízení před obecnými soudy včetně stadií opravných prostředků, jež jsou jí k dispozici. Stěžovatelce nic nebrání, aby ústavní stížností napadla rozhodnutí, jež bude v její věci vydáno "o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně jejího práva poskytuje" ( ).

Ústavní stížností (s poukazem na právo na spravedlivý proces) lze - nadto - napadnout pouze aktuální, trvající zásah orgánu veřejné moci, a stěžovatel tímto zásahem musí být - již nebo ještě - postižen (srov. nález Ústavního soudu ze dne 22. 5. 1997,

sp. zn.

, N 62/8 SbNU 119; dále též usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

,

,

,

,

,

,

,

,

a

). Pak je významné, že Městský soud v Brně ústavní stížnosti zpochybňovaný úkon eliminoval tím, že jednání odročil na neurčito; jelikož obsah předmětného úkonu soudu nebyl realizován, stěžovatelka jím nemohla být jakkoliv postižena, a o skutečný zásah orgánu veřejné moci - již proto - jít nemohlo; z týchž důvodů není ani procesní prostor pro "akademický" výrok.

Je tedy očividné, že "postup" obecného soudu, jež spočívá ve vytýkaném předvolání stěžovatelky k jednání, není objektivně způsobilým předmětem ústavněprávního přezkumu, resp. jej zde efektivně vytýkat nelze. Nic na tom nemění, že jej stěžovatelka pokládá za procesně (ústavněprávně) nesprávný, resp. vadný. I taková vada je reflektovatelná ve výsledku řízení, a teprve s ním podrobitelná ústavněprávnímu přezkumu.

To platí i o případných následných předvoláních k jednání, jež stěžovatelka vzhledem k ohlášenému pokračování v dotčeném řízení předjímá.

Potud je ústavní stížnost návrhem nepřípustným ( ), a jako takový byl podle ustanovení soudcem zpravodajem odmítnut.

Obdobné se uplatní i ve vztahu k té části (změněného) petitu ústavní stížnosti, v níž se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud přikázal Městskému soudu v Brně nepokračovat v porušování jejích ústavních práv, resp. "přikázal nepokračovat v řízení vedeném pod sp. zn. " do doby pravomocného skončení řízení jiného.

Stěžovatelce je zde potřebné znovu připomenout, že pravomoc ochrany ústavnosti (y) vykonává Ústavní soud tím, že rozhoduje ve věcech vyjmenovaných v až 3y (viz též ustanovení až ), a limity jeho působení jsou současně dány uplatněním zásady právního státu, podle níž lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (viz y, resp. y).

Pak je rozhodné, že tento stěžovatelčin petitorní návrh k věcem uvedeným v y být připodobněn nemůže, a to zcela zjevně (viz. v srovnatelných situacích usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

,

,

a

).

Je tím namístě závěr, že v této části je podání stěžovatelky návrhem, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [ ].

Ostatně i zde platí, že bylo-li by vydáno rozhodnutí v řízení, v němž objektivně vskutku nemělo být pokračováno, jak se domnívá stěžovatelka, půjde o takovou jeho vadu, jež je efektivně vytýkatelná v režimu běžných procesních opravných prostředků, a teprve pak - případně - i uplatnitelná námitkou v ústavní stížnosti (viz principy subsidiarity ústavněprávního přezkumu výše).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. června 2010

Vladimír Kůrka v. r.

soudce zpravodaj