Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 450/06

Ústavní soud rozhodl dne 25. ledna 2007 v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila ve věci stěžovatelů A) R. Z. a B) E. Z., zastoupených JUDr. Jaromírem Leimbergerem, advokátem se sídlem v Brně, Česká 15, o ústavní stížnosti proti průtahům v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včas a řádně podanou ústavní stížností podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") se stěžovatelé domáhali odstranění průtahů obecného soudu, konkrétně Krajského soudu v Brně, ve věci vedené tímto soudem pod sp. zn. . Stěžovatelé s odkazem na y a d žádali, aby Ústavní soud nařídil Krajskému soudu v Brně, aby v uvedené věci nepokračoval v průtazích a aby v této věci neprodleně jednal.

Návrh stěžovatelé odůvodnili tím, že jejich majetkoprávní spor probíhá před obecnými soudy již od roku 1992, kdy stěžovatelé podali u Městského soudu v Brně návrh na zahájení řízení o vydání věci podle ust. , o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatelé popsali značné průtahy, k nimž během doby, po níž byl dosud jejich soudní spor veden, mělo dle jejich názoru vinou obecných soudů docházet. Stěžovatelé dále popsali kroky, k nimž se uchýlili v zájmu odstranění uvedených průtahů v řízení. Jak stěžovatelé uvedli, v souladu s poučením, jež jim poskytlo Ministerstvo spravedlnosti ČR, se již v roce 1998 obrátili se stížností podle dříve platného , o soudech a soudcích, na předsedkyni Krajského soudu v Brně a tato jejich stížnost byla shledána důvodnou. K průtahům mělo docházet z objektivních příčin spočívajících v nedostatečném obsazení senátů odvolacího soudu a ve velkém nápadu právních věcí. Přesto však do podání projednávané ústavní stížnosti dne 6. 6. 2006 nebylo obecnými soudy vydáno pravomocné rozhodnutí. Stěžovatelé vyjádřili přesvědčení, že nyní u Krajského soudu v Brně dochází k nečinnosti při rozhodování o opravném prostředku, a to od 9. 2. 2006.

Dle názoru stěžovatelů jsou dány podmínky uvedené v ust. a podaná ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatelů, a to s ohledem na nárůst v počtu rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, jimiž je stěžovatelům z České republiky přiznáváno odškodnění za neúměrnou délku řízení před českými soudy.

Ústavní soud vyzval dne 24. října 2006 ve smyslu ust. Krajský soud v Brně, aby se k projednávanému návrhu na řízení o ústavní stížnosti vyjádřil. Ve svém vyjádření, jež bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 1. 12. 2006, Krajský soud v Brně sdělil, že řízení ve věci sp. zn. bylo ukončeno rozsudkem uvedeného soudu ze dne 14. 11. 2006. K tvrzeným průtahům odvolacího řízení krajský soud uvedl, že spis v předmětné věci mu byl předložen dne 10. 3. 2006, avšak obratem bylo tento spis nutno zapůjčit k vyjádření ke stížnosti žalobců na Městský soud v Brně, odkud byl vrácen dne 5. 4. 2006. Již dne 7. 4. 2006 však byl spis zapůjčen na žádost Ministerstva spravedlnosti k zaujetí stanoviska k žalobě u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Z Ministerstva spravedlnosti byl spis vrácen dne 19. 5. 2006, soudkyni předložen dne 26. 5. 2006. Následně po dovolených a nastudování spisu bylo jednání nařízeno na první volný termín dne 7. 11. 2006 a rozhodnutí vyhlášeno dne 14. 11. 2006. Krajský soud v Brně upozornil, že uvedené rozhodnutí je již osmým rozhodnutím ve věci. Ke zrušení předcházejících rozhodnutí, s výjimkou rozhodnutí Nejvyššího soudu, který rozsudek odvolacího soudu zrušil z formálně procesních důvodů, docházelo podle sdělení Krajského soudu v Brně zpravidla pro absenci rozhodujících tvrzení ze strany žalobců (tzn. stěžovatelů) týkajících se nápadně nevýhodných podmínek podle ust. , popř. pro vady žaloby.

II.

Ústavní soud se otázkou průtahů v řízení před obecnými soudy zabýval již v řadě svých rozhodnutí. Důvodné průtahy v řízení představují tzv. jiný zásah do základních práv stěžovatele [ písm. d) y, a dále , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů], zakotvených v d. Toto citované ustanovení totiž garantuje právo každého, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů (resp. v přiměřené lhůtě), přičemž tomuto ustanovení přirozeně odporuje, jestliže v konkrétním případě u obecného soudu dochází k nedůvodným průtahům v řízení. Otázka charakteru zásahu orgánu veřejné moci však zároveň velmi úzce souvisí s následným rozhodováním Ústavního soudu, který je právě podle povahy zásahu buď oprávněn zrušit napadené rozhodnutí nebo zakázat tomuto orgánu, aby v porušování práva nebo svobody pokračoval, a přikázat mu, aby obnovil, pokud je to možné, stav před porušením. Z uvedeného vyplývá, že ústavní stížnost může být vznesena pouze proti aktuálnímu, trvajícímu zásahu orgánu veřejné moci, tzn. stěžovatel musí být tímto zásahem už nebo ještě postižen (srov. nález Ústavního soudu

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení sv. 8, nález č. 62, str. 119).

Protože, jak vyplývá z přípisu Krajského soudu v Brně, bylo již ve věci stěžovatelů vedené pod sp. zn. dne 14. 11. 2006 odvolacím soudem rozhodnuto, nesměřuje již projednávaná ústavní stížnost zjevně proti aktuálnímu zásahu veřejné moci, a proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost posoudit jako zjevně neopodstatněnou.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavní soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. ledna 2007

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu Ústavního soudu