Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 92/10

Ústavní soud rozhodl dne 5. května 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti I. K., zastoupené Mgr. Janem Koptišem, advokátem, AK se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 2017/13, proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 12. 11. 2009 čj. -91 spojené s návrhem na zrušení ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost spojená s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a s ní spojený návrh na zrušení ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, se odmítají.

Odůvodnění:

I.

Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 12. 1. 2010 se I. K. (dále též "žalobkyně" případně "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí Okresního soudu v Pelhřimově (dále jen "nalézací soud") ze dne 12. 11. 2009 vydané v řízení o zaplacení částky 7.750 Kč s příslušenstvím. S poukazem na ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a na hrozící výkon rozhodnutí ve výroku o nákladech řízení navrhla odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí.

S ústavní stížností stěžovatelka spojila návrh na zrušení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ), jež zní: (2) Odvolání není přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání.

II.

Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývá, že dne 12. 11. 2009 nalézací soud zamítl návrh na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 7.750 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a žalobkyni uložil zaplatit žalované ve stanovené lhůtě k rukám právního zástupce na nákladech řízení částku 14.918 Kč (výrok II.).

III.

V ústavní stížnosti stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že nalézací soud nerespektoval při rozhodování ve věci platnou právní úpravu, nesprávným výkladem podmínek pro závazkový vztah z půjčky případně z bezdůvodného obohacení stanovených porušil právo dle d (dále jen " ") a nesplnil povinnost uloženou soudům a y; současně došlo k zásahu do práva domáhat se ochrany svých práv u nezávislého a nestranného soudu dle y.

Návrh na zrušení části ustanovení stěžovatelka odůvodnila poukazem na novelu tohoto ustanovení (zřejmě měla na mysli bod 89. , jímž byla hranice 2.000 Kč zvýšena na částku 10.000 Kč) a tvrzením, že takto byla zkrácena v rozporu s u a u na svém procesním právu podat řádný opravný prostředek proti rozsudku. Vyjádřila přesvědčení, že k právu domáhat se ochrany svých práv u nezávislého a nestranného soudu zakotvenému v y náleží i právo na opravný prostředek proti rozhodnutí soudu I. stupně vyplývající "ze základní zásady civilního procesu v podobě dvouinstančnosti soudního řízení."

IV.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost a návrh s ní spojený je třeba odmítnout z následujících důvodů.

1. K návrhu na zrušení ustanovení , , v platném znění:

Podstatou s ústavní stížností spojeného návrhu je mylné přesvědčení stěžovatelky, že součástí práva na spravedlivý proces v civilních věcech je i neomezené právo na řádný opravný prostředek, tj. odvolání.

Ústavní soud v této souvislosti připomíná svoji ustálenou judikaturu, zpravidla doprovázenou odkazem na princip vyjádřený v nálezu ze dne 6. 11. 2003 [Sb. n. u., sv. 31, str. 149 (156)], dle které z ústavněprávního hlediska není soudní řízení povinně dvoustupňové, s výjimkou věcí trestních, u kterých tento požadavek vyplývá z čl. 2 protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Jednostupňové soudnictví, zejména pak ve věcech objektivně bagatelního významu, tedy nikterak nevybočuje z ústavních mezí [srov. usnesení ze dne 18. 6. 2001 , Sb. n. u., sv. 22, str. 387 (388-387) a dále usnesení ze dne 3. 10. 2001 , Sb. n. u., sv. 24, str. 529 (533), nález ze dne 10. 10. 2002 , Sb. n. u., sv. 28, str. 95 (100) a nález ze dne 6. 11. 2003 Sb. n. u., sv. 31, str. 149 (156)].

Obdobně ustáleně judikuje i Evropský soud pro lidská práva, který např. v rozsudku ze dne 8. 11. 2007 ve věci Soffer proti České republice (stížnost č. 31419/04, odst. 29, dostupné na http://www.echr.coe.int a www stránkách ministerstva spravedlnosti - Kanceláře vládního zmocněnce pro zastupování České republiky před Evropským soudem) opakovaně uvedl, že článek 6 odst. 1 Úmluvy nezavazuje Vysoké smluvní strany ke zřizování odvolacích či dovolacích soudů.

Z uvedených důvodů se jednalo o návrh zjevně neopodstatněný.

2. K tvrzenému porušení práva na spravedlivý proces nesprávným právním posouzením věci nalézacím soudem:

Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka nesouhlasila s hodnocením v řízení provedených důkazů nalézacím soudem a způsobem, jakým vyložil a aplikoval relevantní ustanovení .

V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že jeho pravomoc ověřovat správnost interpretace a aplikace zákona obecnými soudy je omezená a že zejména není jeho úlohou tyto soudy nahrazovat [srov. nález

, Sb. n. u., sv. 1, str. 41 (45-46)]; jeho rolí je (mj.) posoudit, zda rozhodnutí soudů nebyla svévolná nebo jinak zjevně neodůvodněná.

Pokud nezjistí extrémní nesoulad mezi právními závěry obecného soudu a vykonanými skutkovými zjištěními, Ústavnímu soudu nepřísluší, aby do procesu dokazování zasahoval, a to ani tehdy, pokud by mohl mít za to, že jiné hodnocení důkazů by bylo přiléhavější. Rozhodovací praxe Ústavního soudu definovala určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat. Pochybení v procesu dokazování, resp. při zjišťování skutkového stavu, tak představuje porušení základních práv a svobod jen za určitých podmínek. Jde o případy důkazů získaných, a tudíž posléze použitých v rozporu s procesními předpisy (poznámka pod čarou č. 1), případy důkazů opomenutých (poznámka pod čarou č. 2) a případy svévolného hodnocení provedených důkazů (poznámka pod čarou č. 3) (srov. usnesení ze dne 18. 11. 2008 dostupné na http://nalus.usoud.cz).

V projednávané věci ústavněprávní pochybení shora vymezená Ústavní soud v postupu a rozhodnutí nalézacího soudu neshledal. Nalézací soud dospěl k závěru, že předmětné peníze nebyly bezdůvodným obohacením, neboť dle provedeného dokazování šly na úhradu společného dluhu žalované a jejího bývalého manžela. Rozhodnutí nalézacího soudu také dostatečně uvádělo důvody, na nichž bylo založeno. V důsledku toho věc zůstala v rovině jednoduchého práva a Ústavní soud neshledal prostor pro svůj zásah z důvodu porušení pravidel spravedlivého procesu podle hlavy páté y, resp. Úmluvy.

Důvody pro vyhovění návrhu stěžovatelky na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí Ústavní soud neshledal.

Z výše vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení a návrh s ní spojený podle ust. z důvodu ust. .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 5. května 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu

----------------------------------

1) První skupinu případů tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace o něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazování procesně přípustným způsobem, a proto musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (srov. např.nález

, Sb. n. u. sv. 14, str. 121; , sv. 19, str. 221; , sv. 24, str. 237; , sv. 26, str. 207 a další).

2) Druhou skupinu tvoří případy tzv. opomenutých důkazů. Jde jednak o procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez adekvátního odůvodnění zamítnut (event. opomenut), což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci nebo dále o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí (ať již negativně či pozitivně) zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (srov. např. nález

, Sb. n. u., sv.2, str. 87; , sv. 3, str. 51; , sv. 6, str. 461; , sv. 25, str. 143; , sv. 22, str. 65; , sv. 32, str. 225 a další).

3) Třetí skupinou případů vad důkazního řízení tvoří případy, kdy z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu v vykonanými důkazy (srov. např. nález

, Sb. n. u. sv. 3, str. 257; , sv. 4, str. 255; , sv. 31, str. 165 a další).