Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 615/10

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatelky TROPPAU INVEST LEASING, spol. s r. o., se sídlem Opava, Těšínská 2759/30, IČ: 623 62 887, zastoupené JUDr. Richardem Mencnerem, advokátem se sídlem v Ostravě, Milíčova 12, proti usnesením Krajského soudu Ostravě ze dne 18. května 2009 č. j. -91 a Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. října 2009 č. j. -163, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 3. března 2010, která splňuje formální podmínky stanovené pro její věcné projednání , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno její základní právo na soudní ochranu a spravedlivý proces podle d (dále jen " ").

Z podané ústavní stížnosti a přiložených příloh Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Ostravě rozhodl usnesením ze dne 18. května 2009 č. j. -91 ve věci žaloby stěžovatelky na vyloučení bezdůvodného obohacení z konkurzní podstaty úpadce ve výši 32 615 800,- Kč tak, že stěžovatelce se zpětnou účinností odejmul osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu. Na základě odvolání, které stěžovatelka podala, Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 29. října 2009 č. j. -163 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti spatřuje zásah do svých práv jednak v tom, že obecnými soudy jí bylo odňato dříve přiznané osvobození od soudních poplatků a dále, že soudní poplatek byl vyměřen v nesprávné výši, jako by se jednalo o běžnou žalobu na peněžní plnění.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu y (dále jen " ") a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá do rozhodovací sféry obecných soudů; s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů ( y). Ústavnímu soudu zpravidla nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěje (srov. usnesení

sp. zn.

,

sp. zn.

a další dostupné na http://nalus.usoud.cz). Tato zásada je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele v rozhodnutích napadených ústavní stížností vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [ , písm. d) y ČR].

Podstata ústavní stížnosti stěžovatelky spočívá toliko v polemice stěžovatelky se způsobem aplikace ustanovení a 2 obecnými soudy. Takto pojatá ústavní stížnost zůstává zcela v rovině podústavního práva a staví Ústavní soud do pozice další instance v systému všeobecného soudnictví. Z odůvodnění napadených rozhodnutí je patrné, že ve věci rozhodující soudy se celou věcí podrobně zabývaly a svá rozhodnutí náležitě odůvodnily. Odlišný (a výkladově možný) náhled na to, do jaké míry rozhodné okolnosti naplňují či nikoliv relativně neurčitý pojem "poměry účastníka", zásah do ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces bez dalšího nezakládá. Proto postačí na obsah odůvodnění napadených rozhodnutí odkázat.

Závěry, které soudy v posuzované věci učinily v mezích nezávislého soudního rozhodování ve smyslu ve spojení s y, nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti [ y a Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva")], které by měly za následek porušení tvrzených základních práv stěžovatelky.

K námitce stěžovatelky týkající se údajného nesprávného vyměření výše soudního poplatku Ústavní soud konstatuje, že tuto námitku stěžovatelka neuplatnila v odvolání ze dne 8. června 2009, ani v doplnění tohoto odvolání ze dne 19. června 2009 a vznesla ji teprve až v ústavní stížnosti. Jak Ústavní soud opakovaně uvedl, v řízení o ústavních stížnostech se nova zásadně nepřipouštějí (srov. kupř. usnesení

sp. zn.

,

sp. zn.

a

sp. zn.

dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Pokud stěžovatelka nesouhlasí se závěry, které ve věci rozhodující soudy ve svých rozhodnutích vyvodily, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do u a Úmluvou chráněného základního práva. Ústavní soud za této situace nemohl přisvědčit tvrzení stěžovatelky o porušení jejích namítaných základních práv zaručených ústavním pořádkem České republiky.

Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatelky odmítnout podle ustanovení jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8.dubna 2010

Miloslav Výborný v.r.

předseda IV. senátu Ústavního soudu