Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2182/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobce R. S., zastoupeného Mgr. Martinem Charvátem, advokátem, se sídlem v Brně, Krkoškova 728/2, proti žalovanému P. K., zastoupenému Mgr. Sabinou Burešovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Dobrovského 824/50, o zaplacení 164.220,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. září 2013, č. j. -217, takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. listopadu 2012, č. j. -176, zamítl žalobu na uložení povinnost žalovanému zaplatit žalobci částku 164.220,- Kč s příslušenstvím v tomto výroku blíže specifikovaným (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).

K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 164.220,- Kč s příslušenstvím v tomto výroku blíže specifikovaným (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání s tím, že dovolání považuje za přípustné podle (dále jen „“).

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a dále čl. II bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. ledna 2014.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Odkazuje-li dovolatel na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2007, sp. zn. , pak je třeba konstatovat, že rozhodnutí odvolacího soudu je s uvedeným rozhodnutím v souladu. Stejně tak se odvolací soud neodchýlil od dalšího dovolatelem zmiňovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2005, sp. zn. . Uvádí-li pak v této souvislosti, že se žalobci nepodařilo prokázat, že předmětná mandátní smlouva byla změněna konkludentně, směřují jeho námitky k nesprávnému hodnocení důkazů a ke skutkovým zjištěním odvolacího soudu. Těmito námitkami však nebyl uplatněn dovolací důvod uvedený v , že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, jsou-li námitky dovolatele založeny na hodnocení důkazů odvolacím soudem. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. ).

Poukaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. dubna 2009, sp. zn. , není v dané věci případný, když v tomto rozhodnutí se dovolací soud zabýval podmínkami pro zaplacení ceny díla podle ustanovení § 548 odst. 1 obch. zák., konkrétně tím, zda žalobkyně (zhotovitelka) mohla po žalované (objednatelce) požadovat doplacení díla za situace, kdy byl podmínkou předání a převzetí díla podpis protokolu o předání a převzetí díla v písemné formě a tento nebyl žalovanou podepsán.

Stejně tak namítá-li dovolatel odchýlení odvolacího soudu od závěru vysloveného v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. listopadu 2012, sp. zn. , není tato jeho argumentace relevantní. Odvolací soud totiž vyšel z toho, že vyúčtování odměny za zprostředkování odpovídalo návrhu žalobce na změnu způsobu vyúčtování, který byl žalovaným akceptován. V uvedeném rozhodnutí přitom naopak dovolací soud svůj závěr (dovolatelem citovaný) vyslovil na základě toho, že účastníky sjednané podmínky pro měsíční fakturaci ceny díla naplněny nebyly.

Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v

Žalovaný podal dovolání výslovně proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu, tedy i proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení.

Podle ustanovení musí být v dovolání mj. uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle až 238a Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání.

Tomuto požadavku však dovolatel v rozsahu, ve kterém dovolání směřovalo proti výroku rozsudku odvolacího soudu pod bodem II. a III., nevyhověl.

Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání žalovaného (proti výroku odvolacího soudu pod bodem I. i ve výrocích pod bodem II. a III.) podle ustanovení věty první, odst. 3 a odmítl.

V souladu s věta druhá rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. října 2014

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu