Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3206/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Hany Lojkáskové ve věci žalobkyně BETON PUMPA, s.r.o., se sídlem Praha 4 - Michle, Jaurisova 515/4, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 27133303, zastoupené JUDr. Janou Markovou, advokátkou se sídlem Český Brod, Husovo nám. 64, proti žalovanému V. K., zastoupenému JUDr. Martinem Vlasákem, advokátem se sídlem Kouřim, Mírové nám. 119, o zaplacení částky 499 800 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. dubna 2013, č. j. – 214, takto:

Stručné odůvodnění ( )

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. dubna 2013, č. j. – 214, není přípustné podle , neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva ve smyslu Dovolatelce nelze přisvědčit, že by rozhodnutí odvolacího soudu záviselo na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelkou poukazovaná rozhodnutí nedopadají na řešenou věc. V rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), sp. zn. , byla řešena možnost provedení důkazů fotokopií, kdy byl učiněn Nejvyšším soudem závěr, že v žádném ustanovení neukládá soudu povinnost provádět důkaz listinami pouze jejich originály, a proto i důkaz provedený fotokopiíy hodnotí soud jako každý jiný důkaz. V daném případě však odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že žalobkyně neprokázala existenci nájemní smlouvy, na základě níž se domáhá zaplacení nájemného, avšak ne z důvodu, že žalobkyně nepředložila soudu originály s obsahem nájemní smlouvy, ale proto, že předložená, která měla odůvodnit oprávněnost uplatněného nároku, byla sestavena ze dvou dokladů, spodní částy s obsahem smlouvy o nájmu byla použita z jiného dokladu, formát předloženéy byl zkrácen oproti formátu A 4, předložená prošla dvakrát tiskárnou a podpis měl být přetečkován řádkem podpisové doložky. Z těchto zjištění odvolací soud učinil závěr, že k důkazu předložená, nesoucí obsah nájemní smlouvy, byla po podpisu pozměňována a neumožňuje tudíž přijetí závěru o prokázání existence právního důvodu pro přiznání uplatněného nároku.

Obsahem dovolání jsou i námitky k nesprávnému hodnocení důkazů a celkově ke skutkovým zjištěním odvolacího soudu, čímž nebyl dovoláním uplatněn dovolací důvod uvedený v , že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li námitky dovolatele z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a spočívají-li námitky dovolatele v hodnocení důkazů odvolacím soudem. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.

Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání žalobkyně podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. ledna 2014

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu