Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tdo 1241/2014

-28

U S N E S E N Í

P. H.

takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného P. H.

odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. , byli obvinění P. H. a D. B., , uznáni vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a jiné podobné platby (pozn. správně „podobné povinné platby“) podle , 2 písm. c) (, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“) a přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle , 3 písm. b) tr. zákoníku na skutkovém základě popsaném ve výroku o vině. Za to byl obviněný P. H. odsouzen podle tr. zákoníku za použití tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 34 (třicetičtyř) měsíců. Podle tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle , c), odst. 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí konkrétně uvedených věcí. Podle tr. zákoníku propadlé věci připadají státu. Obviněná D. B. byla odsouzena podle tr. zákoníku za použití tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 28 (dvacetiosmi) měsíců. Podle , tr. zákoníku jí byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let. Podle , odst. 3 tr. zákoníku jí byl uložen trest propadnutí konkrétně uvedených věcí. Podle tr. zákoníku propadlé věci připadají státu. Podle tr. ř. byla poškozená LIKÉRKA DRAK, s. r. o., IČ 26304465, se sídlem Na Kůtku 14, 768 72 Chvalčov, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Krajský soud v Brně, který rozhodoval jen o odvolání státního zástupce, jako soud odvolací, rozhodl usnesením ze dne 30. 1. 2014, sp. zn. , tak, že odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Znojmě podle ustanovení § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Znojmě přitom bylo zaměřeno pouze do výroku o trestu. Státní zástupce se v něm domáhal, aby trest propadnutí věci byl ve vztahu k prostředkům na účtu uložen ve větším rozsahu (srov. č. l. 1379 a 1381 spisu).

Proti uvedenému rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný P. H. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Martina Klima dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž svůj mimořádný opravný prostředek zaměřil proti výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně. Dovolatel konkrétně namítal, že se nemohl dopustit zkrácení daně přechováváním lihovin a cigaret v garáži na bývalém vojenském letišti v H. B., protože zde toto zboží nenaskladnil, nijak s ním nenakládal, neměl z něj žádný prospěch a toto zboží bylo v jím pronajaté kanceláři pouze uskladněno, přičemž jej ani nenaskladňoval on sám. Ohledně dalších neoznačených lihovin a cigaret nalezených v nemovitostech a v osobním automobilu obviněného pak obviněný dodatečně splnil svoji daňovou povinnost před rozhodnutím v trestní věci, a proto nemohlo ani v tomto směru dojít ke spáchání trestného činu podle § 240 tr. zákoníku, který lze spáchat jen do doby, než byla daň jejím poplatníkem zaplacena. Tato nesprávná právní posouzení se podle dovolatele projevila i v právní kvalifikaci činu podle § 268 odst. 1, 3 tr. zákoníku, když tento trestný čin je v přímé souvislosti s trestným činem podle § 240 tr. zákoníku. Podle dovolatele je tedy nepochybné, že uvedená nesprávná právní posouzení jeho jednání ovlivnila právní kvalifikaci jeho činů, a to co do rozsahu krácení daně a porušení práv k ochranné známce, což se v konečném důsledku negativně podepsalo na celkovém posouzení závažnosti trestných činů kladených obviněnému za vinu.

Závěrem svého mimořádného opravného prostředku tak dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud postupem podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2014, sp. zn. , a to v plném rozsahu, jakož i rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. , a to také v plném rozsahu, z důvodu předpokládaného ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť tato rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud postupem podle ustanovení § 265

1

odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému (správně „Okresnímu“) soudu ve Znojmě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně ve smyslu ustanovení § 265r tr. ř. vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného P. H. doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., sdělil, že zásadně platí, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat rozhodnutí odvolacího soudu pouze v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozhodnutí soudu nalézacího. Pokud obviněný nepodal proti rozsudku soudu I. stupně odvolání a odvolání státního zástupce směřovalo toliko do výroku o trestu, byla přezkumná povinnost soudu odvolacího omezena pouze na výrok o trestu a obviněný by byl následně oprávněn podat dovolání pouze proti výroku o trestu, případně proti průběhu řízení, které mu předcházelo. Podal-li obviněný dovolání jen proti výroku o vině, jde o dovolání nepřípustné. Právě takováto procesní situace nastala v trestní věci obviněného H., kde odvolací soud rozhodoval toliko o odvolání státního zástupce směřujícím pouze do výroku o trestu. Státní zástupce dodal, že odvolací soud nepostupoval podle § 254 odst. 2 tr. ř. a k takovému postupu ani nebylo důvodu, když odvolání státního zástupce se týkalo pouze otázky původu peněz na bankovním účtu obviněného. Z výše uvedeného vyplývá, že dovolací soud není oprávněn přezkoumávat výrok o vině, který žádná ze stran řízení nenapadla odvoláním a který nebyl přezkoumáván odvolacím soudem. Dovolací námitky obviněného H. při tom směřují výlučně proti výroku o vině. Dovolání obviněného P. H. je tudíž nutno považovat za nepřípustné.

Vzhledem k výše uvedenému proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, protože není přípustné. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

Obviněný P. H. je obecně podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nevyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) poté zkoumal, zda jsou v projednávané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř., a dospěl závěru, že tomu tak není.

Dovolání jako další mimořádný opravný prostředek zavedený do českého trestního řádu novelou provedenou , s účinností od 1. 1. 2002, bylo koncipováno jako specifický mimořádný opravný prostředek, který umožňuje průlom do právní moci rozhodnutí. Proto byla současně striktně omezena přípustnost jeho podání pouze na pravomocná rozhodnutí soudu učiněná ve druhém stupni ve věci samé ( tr. ř.), která patří do okruhu uvedeného v tr. ř.

Dovolatel sice podaný mimořádný opravný prostředek formálně zaměřil i proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2014, sp. zn. , který v projednávané věci rozhodoval ve druhém stupni, ovšem de facto jím napadl pouze výrok o vině zločinem zkrácení daně, poplatku a jiné podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. , tedy takovou část rozhodnutí soudu prvního stupně, kterou odvolací soud z podnětu řádného opravného prostředku – odvolání státního zástupce podaného v neprospěch dovolatele pouze do výroku o trestu – nepřezkoumával a ani nebyl povinen přezkoumat, neboť se nejednalo o situaci předvídanou v ustanovení tr. ř. (k tomu v srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. , publikované pod č. rozh. tr. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2004, sp. zn. , publikované pod č. 689 Souboru tr. rozhodnutí Nejvyššího soudu), přičemž navíc odvolací soud svým usnesením odvolání zamítl, takže se situace obviněného, který proti rozsudku nalézacího soudu odvolání nepodal, v žádném směru nezměnila (nezhoršila). Dovolatel (tj. nejvyšší státní zástupce nebo obviněný) však může dovoláním napadat rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat, eventuálně změnit rozsudek soudu prvního stupně.

Všechny shora uvedené námitky proti výroku prvoinstančního soudu o vině zločinem zkrácení daně, poplatku a jiné podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku měl přitom obviněný možnost uplatnit na základě řádného opravného prostředku (odvolání), když řízení o něm je ovládáno zásadou dispoziční. To ovšem neučinil, i když byl v trestním řízení zastoupen obhájcem (srov. ustanovení obhájce obviněnému P. H. ze dne 15. 11. 2012 na č. l. 274 spisu).

Z výše uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud o dovolání obviněného P. H. bez věcného přezkoumání (§ 265i odst. 3 tr. ř.) tak, že se podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítá. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení

: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. října 2014

Předseda senátu:

Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.