Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3232/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Home Credit a.s., se sídlem v Brně, Nové sady 996/25, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 26 97 86 36, zastoupené JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem se sídlem v Brně, Havlíčkova 127/13, proti žalovanému Z. N., zastoupenému JUDr. Ing. Zuzanou Bordovskou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-Místku, U Staré pošty 744, o zaplacení částky 59.753,32 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. ledna 2014, č. j. -85, takto:

Odůvodnění:

Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. dubna 2012, č. j. -56, zastavil řízení o zaplacení částky 4.420,- Kč (výrok I.), žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 59.753,32 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a částku 24.422,- Kč na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

Krajský soud v Brně k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. (první výrok), změnil jej ve výroku III. tak, že žalovanému uložil nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2.390,- Kč (druhý výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu v plném rozsahu - podle dovolací argumentace však pouze proti potvrzujícímu výroku ve věci samé - podal žalovaný dovolání. „Důvod pro dovolání“ spatřuje dovolatel v „hmotněprávní otázce úroků z úvěru“, jež byla vyřešena v rozporu s hmotným právem a zakládá se na nesprávném právním posouzení věci, a proto naplňuje dovolací důvod (správně předpoklad přípustnosti) podle ustanovení (dále jen „“). Jako další „důvody dovolání“ uvádí otázky „promlčení“, „vyčíslení dlužné částky“, „co jsou úroky z půjčky a úroky z prodlení“ a „mnohonásobné přeplacení půjčky/úvěru ze strany žalovaného“, které odvolací soud vyřešil rovněž v rozporu s hmotným právem. Dovolatel tvrdí, že v těchto otázkách se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, že dovolacím soudem jsou tyto otázky rozhodovány rozdílně, že odvolací soud je posoudil v rozporu se skutkovým stavem věci, zakládají se na nesprávném právním posouzení věci, a proto je naplněn dovolací důvod (správně předpoklad přípustnosti) podle ustanovení

„Důvod pro dovolání“ dovolatel spatřuje i v procesněprávní otázce, neboť soud i přes řádnou a včasnou omluvu žalovaného ohledně jeho zdravotního stavu a tíživých finančních poměrů ve věci jednal a rozhodl, a proto je řízení zatíženo vadou. Další vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívá v nedostatku odůvodnění rozhodnutí soudů.

Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje dovolání jako nepřípustné odmítnout, případně pro nedůvodnost zamítnout.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení nebo citace textu tohoto ustanovení (či jeho části). Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení přípustné vždy, vymezí-li dovolatel dovolací důvod (srov. například usnesení ze dne 16. května 2013, sp. zn. , ze dne 23. července 2013, sp. zn. , ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , ze dne 23. října 2013, sp. zn. , ze dne 31. října 2013, sen. zn. , ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. , a ze dne 9. července 2014, sp. zn. , která jsou, stejně jako ostatní dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, veřejnosti dostupná na jeho webových stránkách).

Dovolatel jako předpoklad přípustnosti dovolání v posouzení otázky úroků z úvěrů pouze citoval ustanovení , aniž by uvedl, který ze čtyř tam uvedených předpokladů přípustnosti dovolání uplatňuje. V namítaných procesněprávních otázkách dovolatel žádným způsobem přípustnost dovolání nevymezil.

Argument, podle kterého napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení jen tehdy, je-li z dovolání patrno, od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , ze dne 25. září 2013, sp. zn. , a ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. ), případně ve kterých rozhodnutích dovolacího soudu je tato otázka řešena rozdílně.

Dovolatel v otázkách „promlčení“, „vyčíslení dlužné částky“, „co jsou úroky z půjčky a úroky z prodlení“ a „mnohonásobného přeplacení půjčky/úvěru ze strany žalovaného“ uvedl jako předpoklad přípustnosti odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe soudu a rozdílné rozhodování dovolacího soudu, aniž by upřesnil, od které ustálené praxe se řešení těchto otázek odchyluje nebo ve kterých rozhodnutích Nejvyšší soud tyto otázky posoudil rozdílně.

Uvedené nedostatky nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. větu první ), uplynula dne 26. srpna 2014. Jde přitom o vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání.

Poukazoval-li dovolatel na možné vady řízení, jsou tyto jeho námitky irelevantní, protože podle ustanovení dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tvrzení dovolatele o vadách řízení nezahrnuje žádnou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení

Nejvyšší soud proto dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení větu druhou ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. října 2014

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu