Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 832/2014

25 Cdo 832/2014

U S N E S E N Í

I. P.

Statutárnímu městu Kladnu,

se sídlem úřadu v Kladně, nám. Starosty Pavla 44, IČO 00234516, zastoupenému JUDr. Tomášem Richtrem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, za účasti

České pojišťovny a.s.,

se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, IČO 45272956, jako vedlejší účastnice na straně žalovaného, o 90.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2013, č. j. -194, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Odůvodnění:

Žalobkyně se na žalovaném domáhala náhrady škody za poškození zdraví, k němuž došlo pádem na chodníku dne 26. 12. 2010.

Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 24. 7. 2013, č. j. -155, zamítl žalobu na zaplacení 90.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně při návratu z nákupu chtěla na světelné křižovatce přejít po přechodu pro chodce, ale sníh ze silnice a chodníku byl odklizen takovým způsobem, že na okraji chodníku směrem k přechodu pro chodce byly navršeny sněhové bariéry šířky asi 1 m a výšky 80 cm, v nichž byl chodci vyšlapán úzký průchod k přechodu. Při průchodu sněhovou bariérou žalobkyně upadla a způsobila si zranění, které si následně vyžádalo operaci. Soud dovodil, že v řízení nebyly zjištěny předpoklady odpovědnosti vlastníka místní komunikace vymezené v ustanovení a , o pozemních komunikacích (dále „ “). Sněhové bariéry existovaly v tomto období poměrně delší dobu, komunikace byly celkově po námraze kluzké, což bylo možno rovněž předvídat vzhledem k velkému mrazu, a i pro žalobkyni, která na dané místo viděla z okna svého bytu a procházela jím téhož dne již podruhé, byla situace v daném místě předvídatelná. Protože se nejednalo o nepředvídatelnou změnu schůdnosti, není dána objektivní odpovědnost žalovaného za škodu způsobenou závadou ve schůdnosti.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20. 11. 2013, č. j. -194, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, po právní stránce dovodil, že tím, že není dána objektivní odpovědnost vlastníka komunikace podle , není vyloučena jeho odpovědnost podle a obč. zák. Bylo prokázáno, že žalobkyně hodlala přejít křižovatku v místě k tomu určeném, tj. po vyznačeném přechodu pro chodce, řízeném světelnou signalizací, avšak na chodníku vedoucím k tomuto přechodu se nacházely sněhové bariéry. Žalovaný jakožto vlastník chodníku tím, že nezajistil bezpečný přístup k přechodu pro chodce, porušil prevenční povinnost podle ustanovení obč. zák., následkem tohoto protiprávního úkonu došlo k pádu žalobkyně, a žalovaný za škodu jí vzniklou odpovídá podle obč. zák. V dalším řízení se soud prvního stupně bude zabývat případnou mírou spoluzavinění žalobkyně a výší škody.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost podle odůvodňuje tím, že se dovolací soud při hodnocení otázky hmotného práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, zejména od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , a . Uvádí, že speciální právní úprava odpovědnosti vlastníka komunikace v zákoně č. vylučuje obecnou právní úpravu odpovědnosti za škodu. Namítá, že žalovaný splnil prevenční povinnost tím, že přijal plán zimní údržby a uzavřel smlouvy se svými dodavateli k zajištění jeho plnění. Jestliže k pádu žalobkyně došlo v důsledku nevytvořených průchodů přes sněhové bariéry, které vznikly činností organizací provádějících zimní údržbu, pak vůči těmto organizacím by měla směřovat odpovědnost za porušení povinnosti při zimním úklidu komunikací a nikoliv vůči vlastníku komunikace. Ani v ust. obč. zák. nejde o bezbřehou povinnost předvídat a předejít veškerým možným škodám v budoucnu, nýbrž o běžnou míru opatrnosti. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu změnil a rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že žádné z rozhodnutí dovolacího soudu, na něž dovolatelka poukazuje, neřeší otázku vztahu mezi objektivní odpovědností podle zvláštního zákona a obecnou odpovědností podle § 415, § 420 obč. zák., neboť se zabývají zejména podmínkami pro vznik objektivní odpovědnosti a výkladem pojmu závada ve schůdnosti. Podle jejího názoru je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s aktuální rozhodovací praxí dovolacího soudu. Žalobkyně navrhla, aby dovolání žalovaného bylo odmítnuto.

Vedlejší účastnice na straně žalovaného se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s námitkami žalovaného a připojila se k návrhu žalovaného na změnu napadeného usnesení.

Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno 20. 11. 2013, tj. po účinnosti zákona , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dovolací řízení bylo zahájeno dne 10. 2. 2014, tj. po účinnosti , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) o dovolání rozhodl podle ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „ “) – srov. čl. II. bod 1 a 7 a čl. II bod 2. a čl. VII Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), zastoupeným advokátem ve smyslu , dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatel namítá, že odvolací soud se při řešení odpovědnosti žalovaného odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když nerespektoval názor, že speciální právní úprava odpovědnosti vlastníka komunikace za závadu ve schůdnosti podle vylučuje jeho obecnou odpovědnost podle ust. a obč. zák.

Dovolateli nelze přisvědčit, že rozhodnutí odvolacího soudu se v otázce vztahu obecné a speciální právní úpravy odpovědnosti vlastníka komunikace za škodu odchyluje od názoru dovolacího soudu v uvedených rozhodnutích. Především ve věcech sp. zn. a není otázka vztahu obecné a zvláštní odpovědnosti za škodu vůbec řešena, a názor uvedený v rozhodnutí pod sp. zn. , že nelze odvolacímu soudu vytýkat, že uplatněný nárok neposoudil podle § 415 obč. zák., odpovídá zjištěnému skutkovému stavu dané věci a vyplývá ze závěru, že na vlastníkovi komunikace nebylo možno spravedlivě požadovat, aby před třetí hodinou ranní, kdy se úraz stal, byla na komunikaci třetí třídy odstraněna námraza, jež se během noci vytvořila poklesem teploty pod bod mrazu.

Ostatně dovolací soud již ve svých předchozích rozhodnutích dovodil, že není správný názor, že má povahu zvláštního právního předpisu v tom směru, že vylučuje použití obecného ustanovení o odpovědnosti za škodu podle obč. zák. , upravující odpovědnost vlastníka (správce) komunikace za škodu, je sice ve vztahu k ustanovení obč. zák. speciálním předpisem, to však neznamená, že by tím, že není dána objektivní odpovědnost žalovaného města za škodu způsobenou závadou ve schůdnosti podle , byla automaticky vyloučena jeho případná obecná odpovědnost podle . upravuje totiž jen objektivní odpovědnost správce komunikace za škody, jejichž příčinou byly závady ve sjízdnosti či ve schůdnosti, nikoliv obecnou odpovědnost každého za škodu vzniklou v příčinné souvislosti s porušením konkrétní právní povinnosti. Obecnou odpovědnost založenou na principu presumovaného zavinění upravuje , přičemž předpoklady objektivní odpovědnosti (za výsledek) a předpoklady odpovědnosti obecné (za zaviněné porušení právní povinnosti) nejsou totožné a totožné nejsou ani podmínky, za nichž se lze odpovědnosti zprostit (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 1999, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 3/2000, ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. , nebo ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. ). Zkoumání podmínek odpovědnosti žalovaného podle obč. zák. (porušení právní povinnosti, vznik škody a vztah příčinné souvislosti mezi nimi) proto není vyloučeno, a porušením povinnosti při péči o stav komunikace může být i porušení tzv. generální prevence ve smyslu obč. zák.

Ani v otázce pasivní legitimace se odvolací soud neodchýlil od právního názoru, jenž byl vysloven v rozhodnutích dovolacího soudu, např. ve věci pod sp. zn. v tom smyslu, že město jakožto subjekt povinný provádět zimní údržbu chodníků na svém území se odpovědnosti za porušení této povinnosti nezprostí tím, že smluvně na jiného plnění této své povinnosti přenese.

Ze shora uvedeného vyplývá, že předpoklady přípustnosti podle nejsou splněny, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

Z těchto důvodů dovolací soud dovolání odmítl ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. srpna 2014

JUDr. Marta Škárová

předsedkyně senátu