Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3097/2013

U S N E S E N Í

Mgr.

B. H.

, zastoupené Mgr. Eduardem Benešem, advokátem se sídlem v Praze 9, Na Rozcestí 1434/6, proti žalovanému

hlavnímu městu Praha,

se sídlem úřadu v Praze 1, Mariánské nám. 2, IČO 00064581, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného České pojišťovny a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, IČO 45272956, o náhradu škody na zdraví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2013, č. j. -168, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně podala dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2013, č. j. -168, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 7. 3. 2012, č. j. -119, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 11. 2012, č. j. -161, o zamítnutí žaloby na zaplacení 780.000,- Kč a o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně v dovolání namítá zejména nesprávné právní posouzení příčiny jejího úrazu z hlediska podmínek objektivní odpovědnosti vlastníka komunikace za škodu. Ze , o pozemních komunikacích, a z judikatury Nejvyššího soudu dovozuje objektivní odpovědnost vlastníka komunikace za škodu vzniklou v důsledku závady ve schůdnosti, resp. její změny, kterou chodec nemůže předvídat. Uvádí, že žalovaný se nemůže své objektivní odpovědnosti zprostit s odkazem na to, že závadu ve schůdnosti mohl chodec předvídat. Navrhla zrušení napadeného rozhodnutí.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že soudy obou stupňů rozhodly ve světle konstantní judikatury Nejvyššího soudu, která reflektovala otázku předpokladů objektivní odpovědnosti vlastníka pozemku za škodu vzniklou na komunikaci. Žalobkyně věděla o ledu na komunikaci, dobrovolně podstoupila riziko úrazu vstupem z udržovaného chodníku na písečnou strmou cestu a zasněženou komunikaci pro vozidla. Nelze tak hovořit o neočekávané závadě ve schůdnosti a podmínky objektivní odpovědnosti nebyly splněny. Žalovaný navrhl odmítnutí dovolání.

Vedlejší účastnice na straně žalovaného ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání považuje za nepřípustné, když k otázce předpokladů vzniku nároku na náhradu škody a k výkladu pojmu závady ve schůdnosti již existuje konstantní judikatura Nejvyššího soudu, od které se odvolací soud neodchýlil. Navrhla odmítnutí, případně zamítnutí dovolání.

Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno po 1. 1. 2013, tj. po účinnosti , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „“) – srov. čl. II bod 1 a 7

Předpoklady přípustnosti podle splněny nejsou, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu o odpovědnosti za škodu způsobenou závadou ve schůdnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 140/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. , apod.) a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly v této věci posouzeny jinak.

Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. listopadu 2013

JUDr. Marta Škárová

předsedkyně senátu