Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3260/2014

32 Cdo 3260/2014

U S N E S E N Í

Karma Český Brod a.s.

P. R.

, zastoupenému JUDr. Vladimírem Šmeralem, advokátem se sídlem v Praze 2, Římská 1389/42, o zaplacení částky 363.349,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. října 2013, č. j. -270, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2013, č. j. -256, kterým soud prvního stupně rozhodl o koncentraci řízení (první výrok), a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu pokračování v řízení (druhý výrok).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž jako dovolací důvod označil neadekvátní posouzení věci odvolacím soudem, což spatřuje ve skutečnosti, že soud prvního stupně ukončil dokazování soudcovskou koncentrací řízení a nebral v potaz tvrzení žalovaného o reklamacích, ačkoli reklamace kvality byly řádně předloženy již před koncentrací řízení. Dovolatel má za to, že v řízení jsou krácena jeho práva na řádný a spravedlivý proces. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a rozhodl, že soudcovská koncentrace řízení není po právu.

Soud prvního stupně vyzval dovolatele podle ustanovení (dále též jen „ “) usnesením ze dne 12. prosince 2013, č. j. -281, doručeným dne 16. prosince 2013, aby v patnáctidenní lhůtě ode dne doručení doplnil obsah svého dovolání tak, aby splňovalo náležitosti uvedené v ustanovení a , tj. aby uvedl, v čem konkrétně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a). Současně dovolatele poučil, že nebude-li výzvě vyhověno, dovolací soud dovolání odmítne.

Dovolatel na tuto výzvu reagoval podáním ze dne 7. ledna 2014, označeným jako „odůvodnění dovolání“ (srov. č. l. 285-288 spisu), ve kterém uvedl, že Městský soud v Praze postupoval nezákonně, neboť není subjektem, který rozhoduje o přípustnosti či nepřípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení Tvrdí, že čl. II. bod 6 přechodných ustanovení části první odvolací soud nesprávně aplikoval, neboť se na daný případ nevztahuje, a proto není možné použít zrušené ustanovení , z čehož vyplývá, že napadené usnesení soudu prvního stupně i usnesení odvolacího soudu jsou nezákonná. Dovolatel dále poukazuje na skutečnost, že předložil důkazy dosvědčující, že vadnou kvalitu řádně reklamoval a soudkyně tyto důkazy odmítla převzít. Má za to, že nebyly splněny podmínky k rozhodnutí podle ustanovení ve znění do 30. června 2009.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení nebo citace textu tohoto ustanovení (či jeho části). Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení ze dne 16. května 2013, sp. zn. , ze dne 23. července 2013, sp. zn. , ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , ze dne 23. října 2013, sp. zn. , ze dne 31. října 2013, sen. zn. , ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. a ze dne 9. července 2014, sp. zn. , která jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Uvedený nedostatek dovolatel ve lhůtě pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. větu první ), neodstranil, neboť tato lhůta uplynula dne 5. ledna 2014. Jde přitom o vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, protože v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání. Dovolatel nevymezil předpoklady přípustnosti dovolání ani v podání ze dne 7. ledna 2014 označeném jako odůvodnění dovolání, které navíc bylo sepsáno a soudu doručeno po uplynutí dovolací lhůty (i po uplynutí lhůty určené soudem prvního stupně k doplnění dovolání). Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že postup soudu prvního stupně, vyzval-li dovolatele k doplnění dovolání, nebyl v souladu s , neboť ustanovení výslovně stanoví, že ustanovení pro dovolací řízení neplatí.

Nejvyšší soud proto dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. září 2014

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu