Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
+ 2 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (7)CA356DFA4F2EDFF7C1257D5B003573AB.html
HTML · 20.93 KB
No categories available
25 Cdo 184/2013
25
Cdo 184/2013
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY
MUDr. P. L.
, zastoupeného JUDr. Vladimírem Špačkem, advokátem se sídlem v Náchodě, Tyršova 64, proti žalovaným
1) Ing. arch. J. H.
a
2) J. S.
, obou zastoupených Jiřím Jandou, advokátem se sídlem v Náchodě, Kamenice 155, za vedlejší účasti
Kooperativy pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group
, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, o zaplacení 804.937 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 4 C 164/2009 , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. září 2012, č. j. 20 Co 340/2012 -364, ve znění opravného usnesení ze dne 24. října 2012, č. j. 20 Co 340/2012 -373, takto:
I. Dovolání
se zamítá.
II. Žalobce
je povinen
zaplatit každému ze žalovaných 1) a 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11.352,- Kč k rukám Jiřího Jandy, advokáta se sídlem v Náchodě, Kamenice 155, do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Vedlejší účastník
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 22. prosince 2011, č. j. 4 C 164/2009 -306, uložil žalovaným povinnost zaplatit každý jednou polovinou žalobci částku 804.937,- Kč s úroky z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce dne 4. 1. 2008 odpoledne uklouzl a upadl na chodníku vedoucím podél parcely č. 849 v Náchodě, která je ve spoluvlastnictví žalovaných, a utrpěl zlomeninu pravého hlezna; na chodníku byly ledové zmrazky a sněhový poprašek, chodník nebyl posypán. Soud po provedeném řízení dospěl k závěru, že žalovaní odpovídají za škodu na zdraví žalobce způsobenou závadou ve schůdnosti podle § 27 odst. 4 a § 26 odst. 5 a 7 zákona č. 13/1997 Sb.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 11. září 2012, č. j. 20 Co 340/2012 -364, ve znění opravného usnesení ze dne 24. října 2012, č. j. 20 Co 340/2012 -373, rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobu na zaplacení částky 804.937 Kč s úroky z prodlení zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neztotožnil se však s jeho závěrem o odpovědnosti žalovaných s tím, že soud prvního stupně si nevyložil správně pojem „závada ve schůdnosti“ ve smyslu § 26 a § 27 zákona č. 13/1997 Sb. Odvolací soud s odkazem na soudní judikaturu vyložil, že o závadu ve schůdnosti se jedná v případě, že jde o takovou změnu ve schůdnosti, kterou chodec nemůže předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům, a to změnu natolik významnou, že chodec ani při obezřetné chůzi respektující stav komunikace nemůže důsledky povětrnostních vlivů předpokládat a účinně na ně reagovat. V daném případě bylo zjištěno, že stav chodníku byl minimálně od 2. 1. 2008 stejný, žalobce stav chodníku znal, když od 2. 1. po něm chodil a všiml si, jak vypadá. V době úrazu se na chodníku nevyskytovaly změny, které by žalobce nemohl zjistit a přizpůsobit svoji chůzi stavu chodníku, žalobce spěchal do práce a přitom uklouzl, přičemž na chodníku se nevyskytovala ani tvrzená nepředvídatelná zmrzlá voda, což je zřejmé z fotodokumentace pořízené krátce po úrazu.
Tento rozsudek napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. Namítá, že právní závěr odvolacího soudu je mylný a jeho rozhodnutí vychází ze zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, konkrétně jde o zjištění, že stav chodníku znal od 2. 1. 2008, neboť po něm chodil; tato skutečnost nebyla v odvolacím řízení vůbec zjišťována. Uvádí, že se stavem chodníku se seznámil, až když na něm uklouzl, neboť zmrazky zaregistroval, když na chodník vstoupil, nesouhlasí s tím, že si pád přivodil ve spěchu, z výpovědi jeho dcery, která byla jeho pádu přítomna, vyplývá, že nespěchal, nýbrž šel normálně, a o zamrzlé kaluži vody na chodníku ve výpovědi se zmínila jeho dcera, nikoliv on. Dále namítá, že odvolací soud se neřídil definicí závady ve schůdnosti, jak je uvedena v rozhodnutí Nejvyššího soudu, v řízení bylo prokázáno, že na chodníku byly zmrazky, které se nevyskytovaly po celé ploše chodníku, ale pouze místy, že on svoji chůzi zcela přizpůsobil povrchu chodníku a nepočínal si nijak riskantně. Odvolacímu soudu vytýká, že se nevypořádal se vším, co během řízení vyšlo najevo, především s jeho argumentací, a bylo tak porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní ve vyjádření k dovolání vyvraceli důvody dovolání a uvedli, že žalobce zpochybňuje především skutkové závěry odvolacího soudu, které jsou správné, v době jeho úrazu se na chodníku nevyskytovaly změny, které by měly charakter nepředvídatelné závady ve schůdnosti, a žalobce nepostupoval při chůzi obezřetně. Navrhli, aby dovolací soud dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl.
Vedlejší účastník se ztotožnil s vyjádřením žalovaných k dovolání a navrhl zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř. o. s. ř. , dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , není důvodné. Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 – srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. ).
Pokud jde o výklad pojmu závady ve schůdnosti, dovolací soud se otázkou odpovědnosti za škodu způsobenou závadou ve schůdnosti opakovaně zabýval a obsah tohoto pojmu ve smyslu § 26 odst. 7 a § 27 odst. 4 zákona č. 13/1997 Sb. , o pozemních komunikacích, v řadě rozhodnutí vyložil (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1713/2008 , uveřejněný pod číslem 140/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2731/2008 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 684/2012 ). Závadami ve schůdnosti pozemní komunikace se rozumí natolik významné změny (zhoršení) schůdnosti komunikace, že chodec ani při obezřetné chůzi respektující stav komunikace či důsledky povětrnostních vlivů nemůže jejich výskyt předpokládat a účinně na ně reagovat. V podstatě jde o nepředvídatelnou změnu ve schůdnosti způsobenou vnějšími vlivy, kterou chodec nemůže předpokládat.
Odvolací soud v dovoláním napadeném rozhodnutí nepodává jiný, odlišný výklad obsahu pojmu závady ve schůdnosti, judikaturu Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí cituje a při právním posouzení uplatněného nároku z ní vychází. Závěr odvolacího soudu o nedůvodnosti žaloby je založen na zjištění, že chodník v době úrazu nevykazoval takové změny, které by žalobce nemohl zjistit a svoji chůzi přizpůsobit stavu chodníku, je tedy zřejmé, že odvolací soud se přidržel litery zákona i jeho výkladu prezentovaného dovolacím soudem. Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. tak není naplněn.
Podstatou námitek v dovolání je nesouhlas dovolatele s tím, jak odvolací soud zjistil skutkový stav. Námitkou nesprávného skutkového zjištění dovolatel uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , tj. že skutkové zjištění nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, se ve smyslu citovaného ustanovení považuje výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s. ř. o. s. ř. , protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, např. namítat, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, nebo že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného (případně i procesního) práva.
Skutkové závěry odvolacího soudu v jeho rozhodnutí vycházejí shodně se soudem prvního stupně z výpovědi žalobce, který uvedl, že 4. 1. přijel domů kolem 15 hod., šel domů a všiml si, jak chodník vypadá, že byl zledovatělý a byly na něm zmrazky (srov. protokol o jednání na č. l. 28), a ze svědecké výpovědi svědka E., který vypověděl, že žalobce mu řekl, že spěchal do práce a přitom uklouzl a upadl (č. l. 132). Skutečnost, že počasí bylo od 2. 1. do 4. 1. stálé a bez srážek, soud čerpal ze zprávy Českého hydrometeorologického ústav u na č. l. 82. Nejde tedy o případ, že by soud neměl pro svůj skutkový závěr podklad v provedených důkazech, nebo že by pominul nějaké rozhodné skutečnosti, jež vyšly v řízení najevo. Svá zjištění čerpal pouze z důkazů, které byly v řízení provedeny. Nelze tedy dovodit, že by rozhodnutí odvolacího soudu vycházelo ze skutkových zjištění, která v základní sporné otázce nemají oporu v provedeném dokazování. Okolnost, že o zmrzlé vodě na chodníku vyteklé z okapu hovořila dcera žalobce a nikoliv on, není pro věc podstatná, ostatně s ohledem na pořízenou fotodokumentaci soud tomuto tvrzení neuvěřil, a rovněž není rozhodné, kdy konkrétně si žalobce všiml stavu chodníku před tím, než na něj vstoupil. Odvozuje-li dovolatel nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu od jím deklarovaného jiného skutkového stavu a namítá, že z provedených důkazů vyplývá jiný skutkový závěr, než k jakému dospěl soud, jde v podstatě o nepřípustné námitky proti hodnocení důkazů. Jak vyplývá z výše uvedeného, dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. není naplněn.
Paušální námitka dovolatele, že se odvolací soud nevypořádal se všemi jeho tvrzeními a tím porušil jeho právo na spravedlivý proces, nenaplňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Ostatně dovolatel ani nekonkretizuje, se kterými jeho argumenty se odvolací soud nevypořádal.
Jak vyplývá ze shora uvedeného, z hlediska dovolacích důvodů uplatněných v dovolání je rozhodnutí odvolacího soudu správné, dovolací soud proto dovolání žalobce zamítl (§ 243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. ).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a zavázal žalobce k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalovaným vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Náklady dovolacího řízení sestávají z odměny za zastupování advokátem za jeden úkon (tj. vyjádření k dovolání, které bylo sepsáno dne 20. prosince 2012) ve výši 9.232,- Kč za každého jím zastoupeného účastníka řízení (§ 7 bodu 6. a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , ve znění vyhlášky č. 399/2010 Sb. , dále jen „vyhláška“ - srov. č. II. vyhlášky č. 486/2012 Sb. ), z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 této vyhlášky v částce 300,- Kč a z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ze součtu těchto částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. (3.940,- Kč), celkem tedy 22.704,- Kč, každému ze žalovaných tedy náleží polovina této částky (11.352,- Kč).
Vedlejšímu účastníkovi v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. srpna 2014
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu