Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2739/2014

29 Cdo 2739/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně KREDIT DĚČÍN, a. s., se sídlem v Děčíně, Masarykovo nám. 3/3, PSČ 405 02, identifikační číslo osoby 25014838, zastoupené Mgr. Ladislavem Kočkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 709/33, PSČ 110 00, proti žalovanému JUDr. Michalu Vejlupkovi, advokátovi, se sídlem v Ústí nad Labem, Hradiště 97/4, PSČ 400 01, jako správci konkursní podstaty úpadkyně J. V., zastoupenému JUDr. Miloslavem Vaňhou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Polská 1716/54, PSČ 120 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajské soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. března 2014, č. j. -310, takto:

Dovolání seodmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 11. března 2009, č. j. -118, zastavil řízení pro zpětvzetí žaloby co do částky 30.687,- Kč (výrok I.), určil pravost pohledávky žalobkyně za úpadkyní J. V. ve výši 359.585,50 Kč jakožto pohledávky II. třídy bez práva na oddělené uspokojení (výrok II.), zamítl žalobu o určení pravosti pohledávek ve výši 6.636,- Kč z titulu zaplacených soudních poplatků a ve výši 275.000,- Kč z titulu náhrady škody (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok IV.).

V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze zrušil část výroku II. rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu, v němž soud prvního stupně určil pravost pohledávky žalobkyně za úpadkyní J. V. ve výši 350.000,- Kč, a výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle , , ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „ “), ve spojení s , jelikož není přípustné podle žádného z ustanovení (především nejde o potvrzující nebo měnící rozhodnutí odvolacího soudu). Obdobně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2007, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2008, pod číslem 11, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu, nebo (z poslední doby) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. , či ze dne 30. července 2014, sp. zn. .

Spory o určení pravosti, výše či pořadí pohledávky podle a 3 či a 2 , o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, jsou spory vyvolanými konkursem (incidenčními spory).

Povaha sporu (to, že jde o spor vyvolaný konkursem) předurčuje i podobu (rozhodné znění) , podle kterého Nejvyšší soud v této věci postupuje při posouzení přípustnosti dovolání. Pro spory vyvolané konkursem podle zákona o konkursu a vyrovnání se totiž s přihlédnutím k , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), použijí dosavadní (k poslednímu dni účinnosti zákona o konkursu a vyrovnání platné) právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i , ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. .

Na závěru o objektivní nepřípustnosti dovolání přitom nemůže nic změnit ani nesprávné poučení poskytnuté účastníkům odvolacím soudem v písemném vyhotovení jeho rozhodnutí (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. , a ze dne 27. června 2002, sp. zn. , uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

K absenci výroku o nákladech dovolacího řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. srpna 2014

JUDr. Filip C i l e č e k

předseda senátu

.