Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 212/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobců A) J. K., a B) J. K., zastoupených Mgr. Evou Hosmanovou, advokátkou se sídlem v Kladně, Gorkého 502, proti žalovaným 1) Ing. J. P., a 2) K. H., zastoupeným JUDr. Václavem Kaskou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích 6, Žižkova tř. 1321/1, o 10.221.015,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2012, č.j. -200, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 13. 6. 2011, č.j. -97, uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobcům 4.000.000,- Kč s 20,9% úroky z částky 2.000.000,- Kč od 6. 12. 2000 do zaplacení, s 6,5% úroky z prodlení z částky 2.000.000,- Kč od 3. 1. 2002 do zaplacení, s 20,9% úroky z částky 2.000.000,- Kč od 26. 7. 2000 do zaplacení a s 6,5% úroky z prodlení z částky 2.000.000,- Kč od 1. 2. 2002 do zaplacení, a na náhradě nákladů řízení 293.200,- Kč. Soud prvního stupně nárok žalobců posoudil podle , a , 2 , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz , dále jen „obč. zák.“). Uzavřel, že ujednání o výši smluvních úroků nezpůsobuje neplatnost smluv o půjčkách pro rozpor s dobrými mravy ( obč. zák.) a že na úroky z prodlení, jejichž výši stanoví prováděcí předpis, mají žalobci právo ode dne následujícího po sjednaném termínu splatnosti (úroky z prodlení jim přiznal jen v tom rozsahu, v jakém je požadovali).

K odvolání, kterým žalovaní rozhodnutí soudu prvního stupně napadli pouze v meritorním výroku o příslušenství jistiny (smluvních úroků a úroků z prodlení), Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 9. 2012, č.j. -200, „změnil“ rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalovaným uložil zaplatit společně a nerozdílně žalobcům 3.865.828,- Kč (úroky 20,9% ročně z půjčky ze dne 26. 7. 2000 za dobu od 26. 7. 2000 do 14. 3. 2012), 3.713.516,- Kč (úroky 20,9% ročně z půjčky ze dne 6. 12. 2000 za dobu od 6. 12. 2000 do 14. 3. 2012), 1.315.671,- Kč (úroky z prodlení 6,5% ročně z půjčky ze dne 26. 7. 2000 za dobu od 1. 2. 2002 do 14. 3. 2012) a 1.326.000,- Kč (úroky z prodlení 6,5% ročně z půjčky ze dne 6. 12. 2000 za dobu od 3. 1. 2002 do 14. 3. 2012); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Protože v průběhu odvolacího řízení (14. 3. 2012) žalovaní zaplatili žalobcům 6.000.300,- Kč (tím byla splněna podle výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, který nabyl právní moci, jistina dluhu 4.000.000,- Kč) a protože žalobci vzali žalobu co do 2.000.300,- Kč zpět, odvolací soud zrušil v tomto rozsahu rozsudek soudu prvního stupně a řízení zastavil. Se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně se odvolací soud ztotožnil. Výše úroků jen nepatrně přesáhla dvojnásobek v té době obvyklé úrokové míry peněžních ústavů, sjednaná úroková sazba odpovídá konkrétní situaci a míře rizika návratnosti (nedobytnost pohledávky představovala pro žalobce podstatně větší újmu než pro finanční ústav, přičemž bankovní půjčku /úvěr/ nemohli „ať z důvodu předlužení či z důvodů jiných“ žalovaný a Mgr. B. H. získat) a události následující po uzavření smluv (průběh a výsledky jednání stran o splacení dluhu) nemohou mít na jejich platnost z pohledu § 39 obč. zák. žádný vliv. Ani pro aplikaci § 3 odst. 1 obč. zák. nebyly podle odvolacího soudu zjištěnyrelevantní skutečnosti. Žalovaní ve sjednané době žádnou z půjček ani zčásti nesplatili, jistinu pohledávky a část příslušenství uhradili žalobcům až po dvanácti letech (v době, kdy již probíhalo soudní řízení). Takovou skutečností není to, že žalobci po splatnosti půjček znemožnili prodej zástavním právem v jejich prospěch zajištěného souboru nemovitostí (pozemků) ve vlastnictví právního předchůdce žalované.

Rozhodnutí odvolacího soudu (vyjma výroku o zrušení rozsudku soudu prvního stupně a zastavení řízení v rozsahu 2.000.300,- Kč) napadli žalovaní dovoláním, jímž prostřednictvím dovolacího důvodu podle , , ve znění pozdějších předpisů, namítají, že smluvní úrokové zatížení obou půjček spolu s výší sankčních úroků z prodlení je z hlediska všech okolností případu natolik nepřiměřené, že jeho intenzita způsobuje neplatnost právních úkonů pro rozpor s dobrými mravy ( obč. zák.). Zjištění, ke kterým soudy obou stupňů dospěly, měly vést i k závěru o šikanózním chování žalobců po celou dobu trvání závazkových právních vztahů z půjček ( obč. zák.). Zda v rámci posouzení přiměřenosti výše úrokového zatížení lze formou sčítání přihlížet i k úrokům z prodlení a zda po splatnosti půjčky zákonné úroky z prodlení nahrazují smluvní úrok z půjčky, označili žalovaní za „dílčí právní otázky, které nebyly dosud v judikatuře řešeny.“ Navrhli, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobci se ztotožnili s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhli odmítnutí, popř. zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II, bod 7 , dále jen „“).

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Posouzení otázky diformity či konformity rozhodnutí soudů obou stupňů ve smyslu není odvislé jen na tom, zda odvolací soud formálně rozhodl podle nebo zda postupoval podle , neboť tato skutečnost sama neodpovídá na otázku, zda jde o potvrzující nebo měnící rozhodnutí odvolacího soudu. Rozhodující je obsahový vztah rozsudků soudů obou stupňů v tom, zda a jak posoudily práva a povinnosti v právních vztazích účastníků. Tam, kde soudy posoudily práva a povinnosti v právních vztazích shodně, jde o potvrzující rozsudek odvolacího soudu. Jestliže okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly oběma soudy posouzeny rozdílně, takže práva a povinnosti stanovená účastníkům jsou podle závěrů těchto soudů odlišná, jde o měnící rozsudek odvolacího soudu. V projednávaném případě odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku o věci samé potvrdil (stejně jako soud prvního stupně přiznal žalobcům právo na příslušenství pohledávky, které – v důsledku splnění jistiny – kapitalizoval), bez ohledu na to, že výrok byl formulován jako měnící.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za podmínek vymezených v nebo c/ Protože použití je vyloučeno (rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo jeho dřívější, odvolacím soudem zrušené rozhodnutí), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy důvod podle ustanovení (nesprávné právní posouzení věci). Výjimečně může být v dané souvislosti relevantní i dovolací důvod podle (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), a to v případě, že otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesněprávního předpisu. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uplatněnými dovolacími důvody, pokud jsou způsobilé, včetně jejich obsahového vymezení, vázán (, věta první, ).

V rámci dovolacího přezkumu, jehož přípustnost nemůže být založena jinak, než ustanovením , nelze – jak již bylo řečeno výše – uplatňovat výhrady proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , tj. námitkami, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a které jsou způsobilé zpochybnit logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuálně námitkami, z nichž plyne, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Dovolací soud proto pominul námitku dovolatelů, podle níž zjištění, že „žalovaní půjčky k datu jejich splatnosti nevrátili a až dosud na tyto půjčky neuhradili ničeho, je pouze zaviněním žalovaných a nikoliv jakýmkoli jednáním žalobců“,je v extrémním rozporu s výsledky důkazního řízení.

Dovolací argumentací, podle které je napadené rozhodnutí založeno na nesprávném vyhodnocení provedených důkazů a toho, co vyšlo za řízení najevo, se dovolací soud jako právně bezcennou nezabýval. Výtky, že soud prvního stupně nepřihlédl ke tvrzením žalovaných, že odvolací soud hodnotil jen takové skutečnosti, z nichž se souladnost výkonu práv s dobrými mravy podává, a že soudy obou stupňů přecenily okolnost pozdní úhrady dlužných částek (nedodržení splatnosti), nepostihují žádný z přípustných dovolacích důvodů; jde o polemiku se zásadou volného hodnocení důkazů zakotvenou v (k závěru, že samo hodnocení důkazů nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 27. 7. 2005, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu z 16. 12. 2009, sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu z 27. 1. 2011, sp. zn. ; v judikatuře Ústavního soudu srov. v obdobných souvislostech např. nález Ústavního soudu z 6. 1. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

Skutkové zjištění, které odvolací soud převzal z řízení před soudem prvního stupně a které – jak vyplývá z výkladu podaného výše – je vyloučeno z přezkumu, je následující.

Na základě smluv z 6. 12. 2000 a z 26. 7. 2002 přenechali žalobci žalovanému a Mgr. B. H. (právnímu předchůdci žalované) dvakrát 2.000.000,- Kč. Dlužnici se zavázali peněžní částky (po 2.000.000,- Kč) vrátit nejpozději do 2. 1. 2002, resp. do 30. 1. 2002. V každé smlouvě strany sjednaly úroky z půjčené částky ve výši 20,9% ročně od podpisu smluv. Žalobci zajistili pohledávky z půjček zástavními smlouvami uzavřenými s Mgr. B. H., jejichž předmětem byly nemovitosti (pozemky) ve vlastnictví dlužníka; ohledně týchž nemovitostí uzavřeli i kupní smlouvy ve prospěch žalobců jako nabyvatelů, které byly v soudním řízení shledány neplatnými (rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích z 1. 9. 2004, sp. zn. , ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích z 26. 1. 2005, sp. zn. , bylo pravomocně určeno, že ke dni smrti právního předchůdce žalované byly pozemky /zastavené a prodané/ ve společném jmění manželů). Jistiny pohledávek 4.000.000,- Kč žalovaní uhradili žalobcům 14. 3. 2012, na příslušenství zaplatili jen 2.000.300,- Kč a právo na zaplacení zbytku pohledávky sjednaných úroků a úroků z prodlení zůstalo sporným. V řízení před soudy obou stupňů bylo dále zjištěno, že úroky z úvěrů poskytovaných bankami byly v době první půjčky 9,75% a v době druhé půjčky 9,34% ročně. Skutečnosti, že žalovaní peníze ve sjednané době splatnosti nevrátili (čímž narůstal úrok včetně úroků z prodlení), že žalovaný a Mgr. B. H. koupili ztrátovou firmu, že právní předchůdce žalované neinformoval manželku o podmínkách půjček a se společnými nemovitostmi nakládal bez jejího souhlasu, nemohou jít na vrub žalobců. Ani jedné ze stran sporu nelze klást k tíži, že jednání o úpravě sporných práv, které s věřiteli od září 2007 vedla žalovaná, nebyla úspěšná; účastníci se neshodli v tom, zda výše sjednaných úroků je vzhledem k okolnostem daného případu přiměřená.

1) K otázce platnosti smluv o půjčkách, resp. dohody o úrocích (§ 39, § 41, § 658 odst. 1 obč. zák.).

Závěr odvolacího soudu, že výše sjednaných úroků z peněžitých půjček je – se zřetelem ke zjištěným okolnostem, za kterých byly smlouvy uzavřeny – přiměřená a dobrým mravům se nepříčí, odpovídá tomu, co Nejvyšší dovodil v rozsudcích ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , a ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. . Při sjednávání úroků z peněžité půjčky jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřené úroky bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžnímiy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Odvolací soud nepřehlédl – jak se domnívají žalovaní – zajištění půjček nemovitými zástavami; instituty, které věřitel využije k zajištění pohledávky, však s úvahou o rozporu úrokové sazby s dobrými mravy nesouvisí.

2) K otázce výkonu práva vyplývajícího z občanskoprávních vztahů v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.).

Pokud odvolací soud neodepřel právní ochranu výkonu práva žalobců na příslušenství pohledávky, učinil tak v souladu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze 7. 9. 2004, sp. zn. (srov. také usnesení Nejvyššího soudu z 30. 11. 2010, sp. zn. , z 28. 2. 2011, sp. zn. , včetně tam uvedených judikatorních odkazů). Šikanou je takový výkon práva, jehož jediným cílem je poškodit jiného (zde dlužníky); okolnosti zjištěné v řízení před soudy obou stupňů týkající se jednání (chování) účastníků v době po uzavření smluv o půjčkách závěr o výkonu práva v rozporu s dobrými mravy neumožňují. Ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. (normy s relativně neurčitou hypotézou) dopadá jen na mimořádně výjimečné případy, kdy je nezbytné v zájmu ideje spravedlnosti upřednostnit mravní řád společnosti před normami objektivního práva; to, že o takový extrémní rozpor psaného práva a ekvity v dané věci nejde, odvolací soud po zhodnocení důkazů přesvědčivě zdůvodnil.

3) K povaze smluvních úroků (§ 658 odst. 1 obč. zák.) a úroků z prodlení (§ 517 odst. 1, 2 obč. zák.).

Na otázky, které žalovaní formulovali závěrem dovolání, dává soudní praxe i odborná literatura jednoznačnou odpověď. Smluvené úroky představují odměnu za půjčení peněz, kdežto úroky z prodlení jsou sankcí za porušení povinnosti, tj. za nezaplacení dluhu řádně a včas. Zatímco povinnost dlužníka zaplatit věřiteli smluvené úroky vzniká ze závazku ve smlouvě, povinnost platit úroky z prodlení vyplývá bez dalšího ze zákona jako důsledek prodlení se splněním dluhu. I když dlužník není v prodlení s plněním dluhu, může věřitel požadovat úroky smluvené a úroky z prodlení může požadovat při prodlení dlužníka i u bezúplatné půjčky. Dohodnuté úroky a úroky z prodlení jsou příslušenstvím pohledávky (§ 121 odst. 3 obč. zák.), mají však jiný právní důvod a věřitel je může požadovat vedle sebe (srov. rozsudky Nejvyššího soudu z 25. 9. 2003, sp. zn. , z 27. 6. 2007, sp. zn. , a z 24. 7. 2014, sp. zn. , jakož i Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. II. až 880. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1551 a 1856). Z uvedeného výkladu se podává, že pro posouzení přiměřenosti výše úrokového zatížení nelze obě sazby úroků sčítat a že zákonné úroky z prodlení nenahrazují od splatnosti pohledávky úroky, které si strany sjednaly.

Lze uzavřít, že otázky, na nichž napadené rozhodnutí spočívá a které žalovaní nabídli k přezkumu v dovolacím řízení, vyřešil odvolací soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, od níž se dovolací soud nemíní odchýlit; nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud je odmítl (, věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a Žalobci mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátkou v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil (srov. nález ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení , 2, , , bodu 7, , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění (dále jen „“), tj. částkou 77.280,- Kč. Součástí nákladů jsou paušální částky náhrad za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 600,- Kč (, 3 advokátního tarifu).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalobci podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 21. srpna 2014 JUDr. Pavel K r b e k

předseda senátu