Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 5092/2009

U S N E S E N Í

1)

V. Š.

a

2)

J. Š.

, zastoupeným JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem se sídlem v Praze 1, 28. října 1001/3, o 64.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 8. 2009, č.j. -67, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalovaných proti v záhlaví citovanému rozsudku, kterým krajský soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 21. 4. 2009, č.j. -40, není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ( o.s.ř). K přezkumu předložené otázky vyřešil odvolací soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.

Otázkou délky promlčecí doby k uplatnění práv zajištěných omezením převodu nemovitosti podle právní úpravy platné do 1. 1. 1992 se Nejvyšší soud zabýval již v řadě svých rozhodnutí (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2005, sp. zn. , a sp. zn. , ze dne 18. 5. 2005, sp. zn. ). V nich uzavřel, že právo na vrácení příspěvku na individuální bytovou výstavbu poskytnutého podle , o finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní a individuální bytové výstavbě a modernizaci rodinných domků v osobním vlastnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), se v souladu s ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), promlčuje v desetileté promlčecí době podle , věty první, obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 1991. Odlišný výklad přechodných ustanovení by vedl k závěrům, které by byly z hlediska ochrany práv věřitele nepřijatelné, tj. že by k (očekávanému a předpokládanému) zániku omezení převodu nemovitosti, tedy k zániku práv a povinností z něj vyplývajících, došlo – v rozporu s dříve projevenou vůlí smluvních stran – v době podstatně kratší.

V rozsudku ze dne 24. 9. 2009, sp. zn. , pak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ochranu výkonu práva na vrácení státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu poskytnutého podle lze odepřít pro rozpor s dobrými mravy podle obč. zák. Nejvyšší soud přitom vyložil, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití obč. zák., je třeba učinit vždy po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu, tj. jak okolnosti, které uplatňuje ten, kdo se uvedeného ustanovení dožaduje, tak všechny okolnosti na straně toho, kdo se výkonu práva domáhá. Odpovídající úsudek soudu musí být podložen konkrétními skutkovými zjištěními a musí současně přesvědčivě dokládat, že tato zjištění dovolují přijmout závěr, že výkon práva je či není v rozporu s dobrými mravy.

Výklad pojmu „rozpor s dobrými mravy“ podal Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích již opakovaně (srov. např. rozsudek ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura 8/97 pod č. 62, nebo rozsudek ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. ). V nich bylo dovozeno, že za dobré mravy je třeba pokládat souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro použití korektivu „dobré mravy“ zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu.

Odvolací soud – neshledal-li ve shodě se soudem prvního stupně důvody pro odepření ochrany výkonu práva žalobkyně na vrácení poskytnutého příspěvku a zaplacení úroků z prodlení pro rozpor s dobrými mravy (respektive neshledal-li postup žalobkyně šikanózním) v tom, že žalovaný je v současné době určitým způsobem zdravotně postižený (k tomu uvedl, že žalovaní smlouvu o poskytnutí příspěvku uzavřeli za sjednaných podmínek z vlastní vůle a museli si být vědomi, že po uplynutí desetileté lhůty k dokončení stavby budou i oni o deset let starší), a ani v tom, že žalobkyně začala dlužnou částku vymáhat až po několika letech ode dne, kdy tak mohla učinit poprvé (zde zohlednil, že v mezidobí jednala se žalovanými o mimosoudním vyřešení věci a nelze přičítat pouze k její tíži, že k uzavření mimosoudní dohody nedošlo) – rozhodl v intencích uvedeného výkladu.

Nedůvodnost námitky, že se soudy obou stupňů nezabývaly otázkou mravnosti žalobkyní požadovaných úroků z prodlení, se podává přímo z odůvodnění napadeného rozhodnutí.

Nejvyšší soud proto nepřípustné dovolání odmítl ( , věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle , a Žalobkyni, která by na jejich náhradu jinak měla právo, náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. února 2011

JUDr. Pavel K r b e k, v. r.

předseda senátu