Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2000/2012

29

Cdo 2000/2012

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Indra - Šebesta v. o. s.,

se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 26 91 98 77, jako insolvenčního správce dlužníka GBI Investments CZ, a. s., identifikační číslo osoby 60 19 72 69, proti žalovanému

JUDr. Martinu Litvanovi, LL.M., Ph.D.,

advokátu, se sídlem v Praze 2, Fügnerovo nám. 1808/3, PSČ 120 00, jako správci konkursní podstaty úpadce A C O M - P R A H A spol. s r. o., identifikační číslo osoby 62 91 41 97, zastoupenému Mgr. Ing. Vladimírem Mrázem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Konviktská 297/12, PSČ 110 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. března 2012, č. j. -159, takto:

I. V části, ve které směřuje proti měnícímu výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. března 2012, č. j. -159,

se

dovolání

zamítá.

II. Ve zbývající části ohledně potvrzujícího výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. března 2012, č. j. -159, ve věci samé co do určení pravosti pohledávky ve výši 510.000,- Kč,

se

dovolání

odmítá.

III. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. června 2011, č. j. -127, určil, že pohledávka žalobce (GBI Investments CZ, a. s.) ve výši 510.000,- Kč (ze smlouvy o půjčce), přihlášená do konkursního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. ve věci dlužníka A C O M - P R A H A spol. s r. o., „se zjišťuje“ jako pravá (výrok I.), žalobu o určení pravosti pohledávky ve výši 840.286,20 Kč (ze směnky vystavené úpadcem 23. října 2002 – dále jen „sporná směnka“) zamítl (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

Vrchní soud v Praze v odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 1. března 2012, č. j. -159, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ohledně určení pravosti pohledávky ve výši 755.040,50 Kč „z titulu směnečné sumy a úroků přirostlých do prohlášení konkursu“ ze sporné směnky změnil tak, že žalobě i v této části vyhověl. Dále potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ohledně pravosti pohledávky ze smlouvy o půjčce ve výši 510.000,- Kč, jakož i v zamítavém výroku ohledně pohledávky z titulu sporné směnky v rozsahu převyšujícím (přiznanou) částku 755.040,50 Kč (tj. v rozdílu mezi uplatněnou pohledávkou ve výši 840.286,20 Kč a částkou 755.040,50 Kč), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud – odkazuje na ustanovení , (dále jen „obč. zák.“) – přitakal závěru soudu prvního stupně, podle něhož žalobce poskytl úpadci půjčku ve výši 510.000,- Kč, přičemž tuto částku složil na úhradu soudního poplatku v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. o žalobě úpadce proti Allianz pojišťovně, a. s. Současně zdůraznil, že v situaci, kdy žalobce již v žalobě navrhl důkaz výslechem jednatele úpadce M. H. a tento důkaz nebyl proveden (a žalobce nebyl poučen podle ustanovení a 3 , – dále jen „ “), byl přípustný důkaz písemným prohlášením jmenovaného, byť bylo předloženo až po prvním jednání ve věci.

Ve vztahu k pohledávce ze sporné směnky odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně) uzavřel, že sporná směnka byla na žalobce „řádně indosována“, když rubopis za tehdejšího majitele směnky (VITOŠA CZ, s. r. o. – dále jen „společnost“) učinila osoba k tomu (na základě plné moci) oprávněná (S. I.). Zmíněný závěr odvolací soud učinil poté, kdy s odkazem na ustanovení provedl důkaz úředním záznamem Krajského soudu v Brně ze dne 27. února 2008, podle něhož za společnost podepsal rubopis S. I. na základě plné moci ze dne 30. dubna 2007.

Konečně odvolací soud – cituje ustanovení čl. I. , zákona směnečného a šekového (dále jen „ “) − neshledal důvodnou ani námitku žalovaného ohledně promlčení nároku ze sporné směnky, když tato bylo splatná dne 7. listopadu 2002, remitent (WETIMEX PLUS s. r. o.) pohledávku ze sporné směnky uplatnil (u soudu) dne 6. listopadu 2005, přičemž v řízení řádně pokračoval a řízení bylo prohlášením konkursu na majetek úpadce (31. ledna 2008) přerušeno.

Proto odvolací soud shledal pohledávku ze sporné směnky s výjimkou částky 83.330,60 Kč (představující náklady směnečného řízení) a částky 1.915,10 Kč (z titulu směnečné odměny), které „vznikají až právní mocí a vykonatelností rozhodnutí soudu“, po právu.

Proti rozsudku odvolacího soudu (z výjimkou potvrzujícího výroku ve věci samé co do zamítnutí žaloby ohledně pohledávky z titulu sporné směnky převyšující částku 755.040,50 Kč) podal žalovaný dovolání, které má zčásti za přípustné podle ustanovení a zčásti za přípustné podle ustanovení , namítaje, že řízení je postiženou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení a b)

Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu přitom spatřuje v řešení otázky, zda prohlášení jednatele úpadce M. H. a úřední záznam Krajského soudu v Brně ze dne 27. února 2008 byly vskutku přípustnými důkazy (popř. šlo o důkazy, jejichž provedení odporovalo zásadě koncentrace řízení) a zda odvolací soud správně posoudil plnou moc, na základě které dovodil oprávnění S. I. jednat za společnost při převodu sporné směnky na žalobce.

Dovolatel snáší argumenty na podporu závěru ohledně nepřípustnosti označených důkazů a neplatnosti plné moci a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné.

V průběhu dovolacího řízení byl [podle , o úpadku a způsobech jeho řešení ( )] zjištěn úpadek žalobce a prohlášen konkurs na jeho majetek (usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. července 2013, č. j. -40). S přihlédnutím k závěrům zformulovaným v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2009, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 24/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2009, sp. zn. , se tato skutečnost promítla v tomto řízení (jen) tak, že Nejvyšší soud jako s účastníkem řízení na místě žalobce od prohlášení konkursu bez dalšího jednal s jeho insolvenčním správcem (Indra - Šebesta v. o. s.) coby osobou, na kterou prohlášením konkursu přešla dispoziční oprávnění k majetkové podstatě žalovaného. Tomu odpovídá též označení účastníků v záhlaví tohoto usnesení.

, o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání ( . a ), s přihlédnutím k se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i , ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Dovolání žalovaného proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé je přípustné podle ustanovení ; není však důvodné.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení článku I. o tom, kdo má směnku v rukou, platí, že je řádným majitelem, prokáže-li své právo nepřetržitou řadou indosamentů, a to i tehdy, je-li poslední z nich blankoindosamentem. Přeškrtnuté indosamenty platí za nenapsané. Následuje-li po blankoindosamentu další indosament, platí, že podpisatel tohoto indosamentu nabyl směnky blankoindosamentem.

Podle ustanovení článku I. kdo platí při splatnosti, zprošťuje se svého závazku, nejedná-li podvodně nebo nelze-li mu přičíst hrubou nedbalost. Je povinen zkoumat správnost řady indosamentů, nikoli však podpisy indosantů.

V situaci, kdy dlužník k dispozici námitku neplatnosti indosamentu (založenou na zpochybnění materiální platnosti indosantova podpisu) nemá (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2006, sp. zn. ), nemůže s takovou obranou ve sporu o pravost pohledávky uspět ani popírající správce konkursní podstaty (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2012, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2013, pod číslem 140).

Argumentace dovolatele, založená na „nepřípustnosti“ důkazů ohledně oprávnění Stanislava Ivanova jednat za tehdejšího majitele směnky (za společnost) při převodu směnky, je tak právně nevýznamná.

Nejvyšší soud proto v rozsahu měnícího výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé dovolání žalovaného jako nedůvodné podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé ohledně určení pravosti pohledávky ve výši 510.000,- Kč (ze smlouvy o půjčce), které není přípustné podle ustanovení a b) , Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení ; proto je podle ustanovení a odmítl.

Nejvyšší soud již v rozsudcích ze dne 24. března 2004, sp. zn. , ze dne 29. září 2010, sp. zn. a ze dne 30. října 2012, sp. zn. , formuloval a odůvodnil závěr, že smlouva o půjčce je smlouvou reálnou, vznikající až skutečným odevzdáním (přenecháním) předmětu půjčky dlužníku; věřitel ze smlouvy o půjčce může splnit svůj závazek přenechat dlužníku peníze nejen jejich předáním dlužníkovi v hotovosti, ale i formou bezhotovostního platebního styku, tj. bezhotovostním převodem na účet dlužníka, popř. podle dohody s dlužníkem na účet třetí osoby, kterou může být i dlužníkův věřitel.

Judikatura Nejvyššího soudu je jednotná i v závěru, podle něhož uplatňuje-li konkursní věřitel pohledávku vůči dlužníku v konkursu z titulu smlouvy o půjčce, pak již tím také tvrdí, že předmět půjčky dlužníku poskytl. Soud, který ve sporu o určení pravosti a výše takové pohledávky zjistí, že smlouva o půjčce je absolutně neplatná, se proto v takovém případě může zabývat i tím, zda přihlášená pohledávka je pohledávkou pravou a uplatněnou ve správné výši z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého přijetím plnění z neplatné smlouvy (viz rozsudek ze dne 15. června 2010, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2011, pod číslem 28, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 14. října 2010, sp. zn. ).

Vzhledem k výše uvedenému je tak z hlediska věcné správnosti rozhodnutí odvolacího soudu nevýznamné, zda důkaz písemným prohlášením jednatele úpadce (M. H.) byl proveden v rozporu se zásadou koncentrace řízení a neúplné apelace či nikoli; není totiž pochyb o tom, že žalobce soudní poplatek za žalovaného vskutku uhradil.

Z obsahu spisu je navíc zřejmé, že důkaz výslechem M. H. žalobce navrhl již v žalobě a zopakoval jej do konce prvního jednání před soudem prvního stupně (viz protokol o jednání ze dne 2. května 2011). U téhož jednání přitom žalobce výslovně prohlásil „že se pokusí opatřit jiný doklad o tom, že částka 510.000,- Kč byla skutečně za úpadce jako soudní poplatek zaplacena; ani důkaz dokladem o složení částky 510.000,- Kč žalobcem z titulu úhrady soudního poplatku za úpadce tak nebyl proveden v rozporu se zákonem.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , o konkursu a vyrovnání.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. července 2014

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu