Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2279/2014

32 Cdo 2279/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Hanou Gajdziokovou v právní věci žalobkyně České spořitelny, a.s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45 24 47 82, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti žalovaným 1) P. Š., a 2) Z.Š., zastoupenému Mgr. Vojtěchem Fořtem, advokátem se sídlem v Domažlicích, Vodní 90, o zaplacení částky 681.806,17 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. , o dovolání žalovaného 2) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. ledna 2014, č. j. -77, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Domažlicích rozsudkem pro uznání ze dne 7. srpna 2013, č. j. -11, uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni částku 681.806,17 Kč s úrokem a se zákonným úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého žalovaného (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Krajský soud v Plzni k odvolání žalovaných v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) [první výrok], ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1) rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení mezi žalobkyní a žalovaným 2) [třetí výrok].

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný 2) s odkazem na ustanovení a násl. (dále též jen „ “) dovolání, v němž namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je v příkrém rozporu s ustanovením a 2 , neboť pokud by byl platební rozkaz doručen pouze jemu, byl by soud prvního stupně povinen zrušit celý platební rozkaz a ve věci nařídit jednání. Podotýká, že předmětný platební rozkaz však nebyl doručen ani jemu, protože na poště byl převzat jeho otcem stejného jména a příjmení. Má za to, že pokračování v řízení za této situace je v rozporu s rozhodnutím Ústavního soudu, které cituje. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl, neboť podle jejího názoru nesplňuje zákonné náležitosti.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení nebo citace textu tohoto ustanovení (či jeho části). Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení ze dne 16. května 2013, sp. zn. , ze dne 23. července 2013, sp. zn. , ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , ze dne 23. října 2013, sp. zn. , ze dne 31. října 2013, sen. zn. , ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. a ze dne 9. července 2014, sp. zn. , která jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Tomuto požadavku na vymezení předpokladu přípustnosti dovolání dovolatel nedostál, neboť ač zastoupen advokátem, přes správné poučení odvolacím soudem, se v dovolání omezil na kritiku správnosti rozhodnutí odvolacího soudu s ohledem na ustanovení a 2 , aniž by uvedl, který z předpokladů přípustnosti dovolání uplatňuje.

Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. větu první ), uplynula dne 5. května 2014. Jde přitom o vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.

Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení větu druhou ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. srpna 2014

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu