Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1267/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně RWE Energo, s.r.o., se sídlem v Praze 9, Prosecká 855/68, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 25 11 51 71, zastoupené Mgr. Jiřím Skálou, advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, proti žalované České pojišťovně, a.s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, PSČ 113 04, identifikační číslo osoby 45 27 29 56, o zaplacení částky 535.152,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. října 2013, č. j. -73, , takto:

15.893,75 Kč měsíčně splatnou do 10. dne v měsíci počínaje 1. březnem 2012.

Městský soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným usnesením rozsudek pro uznání i doplňující rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž uvedla, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, neboť dovolatelka není osobou ve smyslu ustanovení věty první , o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla - dále jen „zákon“), podle kterého má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle zákona u příslušného pojistitele, a že dovolatelka není poškozenou ve smyslu ustanovení zákona, protože jí provozem vozidla nevznikla škoda, a tedy není ve věci aktivně legitimována. Nesouhlasí ani se závěrem, že podmínky pro vydání rozsudku pro uznání nejsou dány též proto, že plnění, které vzniká do budoucna, nemohlo být fikcí uznáno.

Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Podle ustanovení (dále jen „“) v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení (jako v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2013, sp. zn. , ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , a ze dne 16. září 2013, sp. zn. ).

Argument, podle kterého napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení jen tehdy, je-li z dovolání patrno, od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , ze dne 25. září 2013, sp. zn. , a ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. ).

Označila-li dovolatelka jako předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení skutečnost, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dostála tomuto požadavku pouze formálně, neboť její odkaz na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. dubna 2010, sp. zn. (jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu) jako na rozhodnutí, od nějž se měl odvolací soud podle názoru dovolatelky odchýlit, není správný. Nejvyšší soud se v tomto rozhodnutí zabýval otázkou, kdy je možné považovat vyjádření žalovaného k žalobou uplatněnému nároku za dostatečně určité, aby mohlo zabránit vydání rozsudku pro uznání podle ustanovení po výzvě podle ustanovení V projednávané věci však odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, protože skutková tvrzení obsažená v žalobě neumožňují přijmout závěr o existenci uplatněného nároku a nemohlo tak dojít k fikci uznání nároku podle ustanovení , jestliže se žalovaná na výzvu soudu nevyjádřila.

Dovolatelkou tvrzený předpoklad přípustnosti dovolání tak není dán, neboť odvolací soud se při řešení otázky předestřené dovolatelkou od judikatury dovolacího soudu, kterou označila, neodchýlil.

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení věty první odmítl jako nepřípustné.

O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. ustanovení ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. srpna 2014

JUDr. Hana G a j d z i o k o v á

předsedkyně senátu