Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1104/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobkyně KUBDAT Software, s. r. o. "v likvidaci", se sídlem v Ostravě, Volgogradská 74, PSČ 700 30, identifikační číslo osoby 25351036, zastoupené Mgr. Petrem Kaustou, advokátem, se sídlem v Ostravě, Čs. legií 1719/5, PSČ 702 00, proti žalovanému Ing. M. M., zastoupenému JUDr. Jiřím Mlčochem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Nádražní 1325/18, PSČ 702 00, o zaplacení 243.287,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. července 2013, č. j. -420, takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. ledna 2013, č. j. -347, zamítl žalobu o zaplacení 243.287,20 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně potvrdil výrok I. ve věci samé rozsudku soudu prvního stupně (první výrok), výrok II. rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 128.717,50 Kč (druhý výrok), a dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení 25.454,- Kč (třetí výrok).

Jde přitom v pořadí o druhé rozhodnutí odvolacího soudu, když rozsudek ze dne 10. září 2010, č. j. -178, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. listopadu 2009, č. j. -132, zrušil Nejvyšší soud (spolu s rozsudkem soudu prvního stupně) k dovolání žalobkyně rozsudkem ze dne 11. dubna 2012, sp. zn. .

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „“).

Učinil tak proto, že dovolání, které není přípustné podle , neshledal přípustným ani podle , neboť dovolatelka – oproti svému mínění – Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí a jež by splňovala předpoklady vymezené

Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle kterého žalovaný jednal v zájmu společnosti a neporušil péči řádného hospodáře, přemístil-li provozovnu společnosti do nových prostor, neboť stávající prostory byly nevyhovující (výskyt hlodavců, vlhkost, výpadky elektrické energie, hluk, nevyhovující nábytek, nedostatek parkovacích míst atd.), přičemž tak mohl jako jednatel společnosti učinit, neboť jde o rozhodnutí spadající do obchodního vedení, je v souladu s a , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jakož i ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu; k výkladu pojmu péče řádného hospodáře srov. např. rozsudek ze dne 29. dubna 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 75/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 26. září 2013, sp. zn. , či rozsudek ze dne 26. března 2014, sp. zn. , jakož i judikaturu v nich citovanou, a k výkladu pojmu obchodní vedení srov. např. rozsudek ze dne 25. srpna 2004, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 80/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (označená rozhodnutí, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001, jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách tohoto soudu).

Poukazuje-li dovolatelka (v souladu s předchozím kasačním rozhodnutím Nejvyššího soudu) na to, že žalovaný jako jednatel společnosti nebyl oprávněn přemístit sídlo společnosti (návrh žalovaného na přemístění sídla společnosti valná hromada vahou hlasů většinového společníka L. K., který v projednávané věci zastupuje dovolatelku na základě § 131a obch. zák., zamítla), přehlíží, že náklady na nové prostory (by) byly vynaloženy bez ohledu na to, zda v těchto prostorách bylo (mělo být) i nové sídlo společnosti. Jinými slovy mezi případným porušením právní povinnosti žalovaným (přemístěním sídla společnosti bez souhlasu valné hromady a bez odpovídající změny společenské smlouvy) a náklady vynaloženými na novou provozovnu společnosti není vztah příčinné souvislosti (k pojmu příčinné souvislosti srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 33/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2013, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. , a rozhodnutí v něm citovaná).

Námitkami proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů (zejména jde-li o stav dosavadních prostor, v nichž se nacházela provozovna společnosti) dovolatelka nevystihuje způsobilý dovolací důvod (srov. ); k jejich přezkoumání tudíž není dovolání přípustné.

Otázka nesení důkazního břemene podle § 194 odst. 5 obch. zák. pak nečiní dovolání přípustným již proto, že soudy nižších stupňů svá rozhodnutí nezaložily na neunesení důkazního břemene některým z účastníků; rozhodné skutečnosti pro posouzení projednávané věci měly naopak za prokázané. Nehledě k uvedenému dovolatelka zjevně přehlíží, že jednatel společnosti v případě sporu nenese důkazní břemeno ve vztahu ke všem předpokladům vzniku odpovědnosti za škodu společnosti způsobenou (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2012, sp. zn. ).

Vytýkané vady řízení (zejména nepřezkoumatelnost a překvapivost rozhodnutí odvolacího soudu, nesplnění poučovací povinnosti soudy obou stupňů, opomenutí důkazů, vyloučení dalších žalobou uplatněných nároků k samostatnému projednání) nezahrnují žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení by spočívalo napadené rozhodnutí; a nejsou tak způsobilým dovolacím důvodem ( ). Ostatně napadené rozhodnutí tvrzenými vadami netrpí (ve vztahu k namítané nepřezkoumatelnosti srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V části, v níž dovolatelka napadá druhý výrok rozsudku odvolacího soudu, pak žádnou otázku hmotného či procesního práva splňující předpoklady přípustnosti stanovené v Nejvyššímu soudu k řešení nepředkládá. Závěr, podle něhož účastník řízení, který neměl ve věci úspěch, hradí účelně vynaložené náklady řízení účastníku, který měl ve věci plný úspěch, zjevně plyne z dikce a nic na něm nemění ani skutečnost, že soudy nižších stupňů rozhodovaly ve věci samé opakovaně z důvodu zrušení jejich původních rozhodnutí dovolacím soudem. Pouhé zopakování zcela jasného a žádné výkladové obtíže nepřinášejícího znění právního předpisu Nejvyšším soudem nelze považovat za řešení otázky hmotného nebo procesního práva, na němž závisí napadené rozhodnutí ve smyslu

Vyčísluje-li následně dovolatelka výši nákladů řízení, jež je podle svého názoru povinna žalovanému uhradit, přehlíží, že předmětem řízení v projednávané věci je toliko zaplacení 243.287,20 Kč s příslušenstvím, a dále že , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, byla s účinností od 7. května 2013 zrušena nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , uveřejněným pod číslem 116/2013 Sb. (k důsledkům pro určování výše odměny advokáta srov. důvody rozsudku velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. ledna 2014, sp. zn. ).

V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje i proti třetímu výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, je objektivně nepřípustné [srov. a např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Rozhodné znění , podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. července 2014

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu