Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2090/2015

29 Cdo 2090/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce Mgr. Adama Sigmunda, advokáta, se sídlem v Praze 1, Široká 36/5, PSČ 110 00, jako správce konkursní podstaty úpadkyně UNO - CENTER, s. r. o., identifikační číslo osoby 61855197, proti žalovanému M. D., zastoupenému JUDr. Vlastislavem Karlem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Chlumova 256/10, PSČ 130 00, o zaplacení 2.080.000 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. září 2014, č. j. -130, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. července 2012, č. j. -99, uložil žalovanému zaplatit žalobci do konkursní podstaty úpadkyně 2.080.000 Kč.

K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem (v písemném vyhotovení chybně označeným jako usnesení) potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

Odvolací soud měl v projednávané věci za prokázané, že ke zmenšení majetku společnosti UNO - CENTER, s. r. o. (nynější úpadkyně; dále jen „společnost“), došlo tak, že:

1) vložením žalované částky za účelem zvýšení základního kapitálu na bankovní účet společnosti se tato částka stala „majetkem společnosti“,

2) žalovaná částka byla dovolatelem (tehdejším jednatelem společnosti) z účtu společnosti vybrána, aniž by dovolatel následně prokázal, že s ní naložil ve prospěch společnosti, resp. tak, „že nedošlo k újmě na majetku společnosti“.

„Bezdůvodným (bez právního důvodu vedoucího k zachování předmětné částky v majetku společnosti)“ vybráním předmětné částky, jež odvolací soud vyhodnotil jako porušení povinnosti péče řádného hospodáře, tak dovolatel způsobil společnosti škodu ve výši vybrané částky.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

Dovoláním zpochybněná otázka nesení důkazního břemene ohledně vzniku škody podle ve spojení s , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), nečiní dovolání přípustným již proto, že odvolací soud své rozhodnutí nezaložil - ve vztahu k tomuto předpokladu odpovědnosti za škodu - na neunesení důkazního břemene některým z účastníků; vznik škody měl naopak za prokázaný. Otázku nesení důkazního břemene ohledně vzniku škody tudíž nelze považovat za otázku procesního práva, na jejímž vyřešení spočívá napadené rozhodnutí ve smyslu (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2014, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. září 2014, sp. zn. , jež jsou veřejnosti dostupná – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Závěr odvolacího soudu, podle něhož důkazní břemeno ohledně toho, jak dovolatel naložil s vybranými peněžitými prostředky (zda byly použity pro společnost), nese dovolatel, je pak v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (k tomu srov. důvody usnesení ze dne 18. ledna 2012, sp. zn. , a rozsudku ze dne 31. března 2015, sp. zn. ).

Polemika dovolatele s tím, co bylo dle odvolacího soudu prokázáno či nikoli, je pak polemikou skutkovou. Skutkový stav, na němž odvolací soud založil svůj závěr o porušení povinnosti péče řádného hospodáře dovolatelem, přitom nemůže být v dovolacím řízení zpochybněn, jelikož k tomu nemá dovolatel s účinností od 1. ledna 2013 k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srov. ).

Způsobilým dovolacím důvodem nejsou s účinností od 1. ledna 2013 ani dovolatelem namítané vady řízení (srov. ). Dovolání proto nemůže učinit přípustným výhrada, podle níž se odvolací soud odchýlil od právního posouzení věci učiněného ve svém předchozím zrušujícím rozhodnutí, aniž by tak učinil na základě doplnění dosavadního dokazování, neboť dovolatel v souvislosti s ní Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí spočívá a jež by splňovala předpoklady vymezené v

Ani polemikou s hodnocením důkazů provedených odvolacím soudem dovolatel neotevírá jakoukoliv otázku hmotného či procesního práva, která by splňovala některý z předpokladů přípustnosti dovolání vymezených v Lze dodat, že kritika samotného hodnocení důkazů (zejména výpovědi dalšího jednatele a zároveň společníka společnosti JUDr. T., jenž měl žalovanou částku za účelem zvýšení základního kapitálu na účet společnosti vložit) není uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ( ) [k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. března 2016

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu