Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2731/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně KUBDAT Software, s. r. o. „v likvidaci", se sídlem v Ostravě, Volgogradská 74, PSČ 700 30, identifikační číslo osoby 25351036, zastoupené Mgr. Petrem Kaustou, advokátem, se sídlem v Ostravě, Čs. legií 1719/5, PSČ 702 00, proti žalovanému Ing. M. M., zastoupenému JUDr. Jiřím Mlčochem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Nádražní 1325/18, PSČ 702 00, o zaplacení částky 636.832,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. března 2013, č. j. -364, takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 3. října 2012, č. j. -316, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 10.788,21 Kč s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 403.091,65 Kč s příslušenstvím (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II. potvrdil (první výrok), změnil je ve výroku III. (druhý výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení a 2 , (dále též jen „“), odmítl jako nepřípustné.

Učinil tak proto, že dovolání, které není přípustné podle , neshledal přípustným ani podle , neboť dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož je nárok žalobkyně s ohledem na všechny okolnosti projednávané věci v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu k výkladu ustanovení , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“); srov. v této souvislosti zejm. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2012, sp. zn. (jenž je veřejnosti dostupný, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu dále citovaná, na webových stránkách Nejvyššího soudu), a judikaturu v něm citovanou. K závěru, podle něhož je společník ve vztahu ke společnosti povinen jednat s nezbytnou loajalitou, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2007, sp. zn. .

Odvolací soud své rozhodnutí nezaložil na závěru o neunesení důkazního břemene; otázku jeho nesení tudíž nelze považovat za otázku procesního práva, na jejímž vyřešení spočívá napadené rozhodnutí ve smyslu Nehledě k uvedenému je názor dovolatelky, podle něhož nese jednatel společnosti v případě sporu důkazní břemeno ve vztahu ke všem předpokladům vzniku odpovědnosti za škodu společnosti způsobenou, ve zjevném rozporu s ustanovením obch. zák. a ustálenou judikaturou (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2012, sp. zn. ).

Vytýkané vady řízení ani námitky proti skutkovým závěrům odvolacího soudu pak s účinností od 1. ledna 2013 nejsou způsobilým dovolacím důvodem (srov. ).

Bez vlivu na závěr o nepřípustnosti dovolání pak Nejvyšší soud dodává, že z ustanovení ani z práva na spravedlivý proces nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení. Jak opakovaně vysvětlil Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. února 2009, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 14. června 2012, sp. zn. , dostupná na webových stránkách Ústavního soudu). Rozhodnutí odvolacího soudu těmto požadavkům vyhovuje. Potvrdil-li pak odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně, přitakávaje právním závěrům jím učiněným, nelze napadené rozhodnutí považovat za překvapivé; skutečnost, že právní závěry odvolacího soudu jsou odlišné od právního názoru dovolatelky, je z tohoto pohledu nevýznamná.

Ve vztahu k výrokům o nákladech řízení dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání v řešení otázky, zda „byly náklady právního zastoupení napadeným rozhodnutím stanoveny v souladu se zákonnými normami a ústavně zaručenými základními právy dovolatele“; takto formulovaná otázka však nepředstavuje otázku procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí ve smyslu Pouze na okraj pak Nejvyšší soud poznamenává, že odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s (v době jeho rozhodnutí platnou a účinnou) , včetně označené vyhlášky.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Rozhodné znění , podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (od 1. ledna 2013) se podává z části první, čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 27. listopadu 2013

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu