Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 868/2023

26 Cdo 868/2023-183

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobců a) L. G., narozeného XY, bytem XY, b) J. G., narozené XY, bytem XY, a c) M. Š., narozeného XY, bytem XY, zastoupených JUDr. Ondřejem Preussem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, V jámě 699/1, proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu K., se sídlem XY, IČO XY, zastoupenému opatrovníkem Mgr. Eduardem Belšánem, advokátem se sídlem v Drahelčicích, Husova 386, o zpřístupnění informačního serveru, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 9. 2022, č. j. -116, takto:

Odůvodnění:

Žalobci a) a b) jako členové žalovaného družstva (dále též „Družstvo“) a vlastníci jednotek v domech, v nichž Družstvo zajišťuje jejich správu, a žalobce c) jako člen Družstva a nájemce bytu se domáhají, aby jim Družstvo bezplatně zpřístupnilo internetovou aplikaci Informační server G5I (info server) na adrese http://sbdkrusnohor.cz (dále jen „informační server“) a jejím prostřednictvím informace k nemovitostem, které vlastní nebo mají v nájmu a jsou v jeho správě, a to přidělením a doručením uživatelského jména a hesla k informačnímu serveru.

Okresní soud v Mostě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 8. 11. 2021, č. j. -64, vyhověl žalobě a uložil Družstvu navrhovanou povinnost (výrok I.). Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky II. a III.).

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozsudkem ze dne 27. 9. 2022, č. j. -116, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve vyhovujícím výroku I. a ve výroku III. o nákladech řízení státu [výrok I. písm. a)] a změnil v nákladovém výroku II. ohledně výše přisouzené náhrady nákladů řízení; jinak ho i v tomto výroku potvrdil [výrok I. písm. b)]. Zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků a státu (výroky II. a III.).

Dovolání žalovaného (dovolatele), k němuž se žalobci prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřili a které podle jeho obsahu směřuje proti části výroku I. písm. a) rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I., není z posléze uvedených důvodů přípustné podle , , ve znění po novele provedené (dále jen „ “).

Závěr o oprávněnosti žaloby odvolací soud založil na dvou na sobě nezávislých důvodech. Za prvé dovodil, že poskytuje-li Družstvo zásadně všem svým členům (k nimž náleží i žalobci) i vlastníkům bytových jednotek a členům společenství vlastníků v domech, které spravuje [k takovým vlastníkům patří též žalobci a) a b)], výhodu v podobě přístupu do informačního serveru, pak odepření tohoto přístupu žalobcům představuje porušení jejich práva na rovné zacházení ve smyslu o. z. ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „o. z.“, resp. „ “), jemuž nelze přiznat důvodnost. Za druhé dovodil, že provozování informačního serveru zároveň spadá pod pojem správy domu a pozemku, jak je vymezen v ustanovení o. z., kterou vykonává žalovaný. Žalobci tak mají právo na přístup k informačnímu serveru i z tohoto titulu.

Správnost prvního právního názoru dovolatel zpochybňuje otázkou vymezení předpokladů, za kterých je (může být) znevýhodnění člena korporace důvodné, a tedy z pohledu ustanovení § 212 odst. 1 věty druhé o. z. přípustné. Na posouzení takto nastolené otázky však napadené rozhodnutí nespočívá (nezávisí). Příčina, pro niž odvolací soud vycházel při právním posouzení věci podle citovaného ustanovení z úvahy, že odepření přístupu žalobcům k informačnímu serveru představuje porušení jejich práva na rovné zacházení, jemuž nelze přiznat důvodnost, totiž záležela v tom, že dovolatel v nalézacím řízení ani netvrdil (natož prokázal) okolnosti, na jejichž podkladě by mohl soud otázku „důvodnosti“ uvedeného znevýhodnění zkoumat. Bylo tomu tak přitom i navzdory tomu, že soud prvního stupně při jednání dne 3. 11. 2021 (viz protokol o tomto jednání na č. l. 48 až 53 spisu) neopomenul dovolatele (jeho tehdejší právní zástupkyni) vyzvat postupem podle ustanovení a 3 , aby tvrdil a prokázal důvody, pro které odpírá přístup do informačního serveru právě (a jen) žalobcům (na rozdíl od jiných členů Družstva či společenství vlastníků vzniklých v domech pod „správou“ Družstva); dovolatel však této výzvě (přes poučení o následcích jejího nesplnění) ve stanovené lhůtě nevyhověl. Tvrzení, že žalobce a) se snaží bezdůvodně a účelově zneužívat jakékoli informace k jeho neprospěchu, že žalobci b) a c) jsou osoby sledující zájmy žalobce a) a že žalobci soustavně porušují povinnost loajality vůči němu, uplatnil nově až v dovolání, tzv. skutkové novoty jsou však v dovolacím řízení zakázány ( ).

Neobstojí ani dovolatelovo konstatování, že „důvodnost“ znepřístupnění informačního serveru žalobcům v řízení prokázal „zejména výslechem pana F. R.“. Tak tomu totiž být nemohlo už proto, že jmenovaná osoba nebyla v průběhu řízení před soudy nižších stupňů k důkazu vůbec slyšena (soud prvního stupně návrh na provedení důkazu výslechem F. R. zamítl a dokazování v tomto směru nedoplnil ani odvolací soud). Nadto provedení předmětného důkazu v průběhu řízení navrhli žalobci, a nikoli dovolatel, a to k prokázání zcela opačného tvrzení (tvrzení o diskriminační povaze odnětí jejich přístupu do informačního serveru), než uváděl v dovolání (k tomu viz podání žalobců ze 6. 9. 2021 na č. l. 33 až 34 spisu a znovu též protokol o jednání na č. l. 48 až 53 spisu). Měl-li dovolatel „výslechem pana F. R.“ na mysli jeho svědeckou výpověď, jíž poskytl Krajskému soudu v Ústí nad Labem v řízení vedeném pod sp. zn. a která byla v souzené věci čtena k důkazu z protokolu o jednání pořízeného v uvedeném řízení (viz znovu protokol o jednání na č. l. 48 až 53 spisu), pak ani z tohoto listinného důkazu žádné konkrétní skutkové okolnosti, na jejichž podkladě by bylo možné zkoumat, zda žalobce znevýhodnil v přístupu k informačnímu serveru opodstatněně, nevyplynuly [uvedený listinný důkaz zejména nepodává žádnou zprávu o dovolatelových důvodech k odepření přístupu k informačnímu serveru žalobcům b) a c); ve vztahu k žalobci a) je pak tento důvod zmíněn – stejně jako v dovolání – jen ve zcela obecné rovině jako blíže nespecifikované zneužívání informací získaných z informačního serveru proti Družstvu]. Proto nemůže být dovolání pro řešení takto nastolené otázky přípustné podle

Obstojí-li první právní názor (o porušení práva žalobců na rovné zacházení ve smyslu § 212 odst. 1 o. z.), je bezpředmětné přezkoumávat správnost právního názoru (jenž byl dovoláním také napaden) o tom, že provozování informačního serveru zároveň spadá pod pojem správy domu a pozemku, jak je vymezen v ustanovení § 1189 o. z. Řešení této otázky totiž nemůže mít na celkový závěr odvolacího soudu o důvodnosti žaloby žádný vliv (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek téhož soudu ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 91/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Namítal-li dovolatel, že ve věci rozhodoval v prvním stupni věcně nepříslušný soud a že rozsudky obou soudů jsou z příčin rozvedených v dovolání nepřezkoumatelné, uplatnil tzv. jiné vady řízení, které však nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v , a b) a , totiž dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nezakládají.

Jen pro úplnost lze uvést, že rozhodnutí soudů nižších stupňů mají náležitosti stanovené v , 2 , jsou pochopitelná, srozumitelná a spolehlivě z nich vyplývá, jakými úvahami se oba soudy při budování svých právních názorů řídily. Nebylo proto zapotřebí, aby vypořádaly každou jednotlivou dovolatelovu námitku samostatně [srov. usnesení Nejvyššího soudu z 27. 11. 2013, sp. zn. (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 13. 8. 2015, sp. zn. ), z 19. 9. 2018, sen. zn. , z 24. 10. 2018, sp. zn. , či z 29. 4. 2021, sp. zn. (ústavní stížnosti podané proti naposledy citovaným rozhodnutím odmítl Ústavní soud usneseními z 16. 2. 2021, sp. zn. , a z 24. 11. 2021, sp. zn. )]. Ostatně dovolatelem tvrzené nedostatky jejich odůvodnění ani nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění jeho práv (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud dovolání žalovaného podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 25. 7. 2023

JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu