Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 113/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti společnosti Simply You Pharmaceuticals a.s., Roháčova 188/37, Praha 3, zastoupené JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem se sídlem Wellnerova 1322/3C, Olomouc proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2018, č. j. -869, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 11. 1. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 5. 2018, č. j. -811, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 13. 10. 2017, č. j. -758, ve výroku I., jímž soud prvního stupně zamítl návrh stěžovatelky [povinné 1)] ze dne 8. 4. 2016 na částečné zastavení exekuce v rozsahu jejího provádění na základě exekučního příkazu vydaného pověřeným exekutorem JUDr. Milanem Suchánkem dne 23. 3. 2016, č. j. 085 Ex 1808/15-180, a v tom rozsahu výroku II., jímž soud prvního stupně ponechal v platnosti exekuci pro vymožení pokuty na základě exekučního příkazu ze dne 23. 3. 2016, č. j. 085 Ex 1808/15-180, a dále pro vymožení nákladů exekuce a nákladů oprávněné v exekučním řízení.

Rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu napadla stěžovatelka dovoláním, které Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením odmítl.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti nesouhlasí s tím, jak se Nejvyšší soud vypořádal s její argumentací obsaženou v dovolání. Poukazuje na skutečnost, že v dovolání vymezila, v čem spatřuje přípustnost dovolání podle , přičemž formulovala celkem 4 otázky hmotného nebo procesního práva, s nimiž by se měl Nejvyšší soud vypořádat.

Z napadeného usnesení se podává, že Nejvyšší soud v souvislosti s otázkou č. 1 a 2 dospěl k závěru, že stěžovatelka nedostála požadavkům kladeným na dovolání a z toho důvodu v této části odmítl dovolání pro vady. Otázkami č. 3 a 4 se Nejvyšší soud blíže zabýval, přičemž uzavřel, že v jejich případě sice byly splněny náležitosti dovolání, ovšem stěžovatelkou vymezené otázky nezakládaly přípustnost dovolání. S těmito závěry stěžovatelka v ústavní stížnosti polemizuje a má za to, že v jejím případě došlo k odmítnutí spravedlnosti a tudíž k zásahu do základních prav garantovaných d.

III.

Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy soudů [ y (dále jen " ")] a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

K tvrzenému nesprávnému posouzení přípustnosti stěžovatelčina dovolání (otázky 3 a 4) Nejvyšším soudem Ústavní soud nejprve připomíná, že závěr o přípustnosti či nepřípustnosti dovolání, kam spadá i posouzení způsobilosti uplatněného dovolacího důvodu, zásadně nepodléhá jeho přezkumné pravomoci, neboť přípustnost dovolání je podle oprávněn zkoumat jen Nejvyšší soud; výjimku představují excesy v podobě rozhodovací libovůle či přepjatého formalismu [viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2014,

sp. zn.

(rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Ústavním soudem prováděný přezkum se proto zaměřuje pouze na to, zda Nejvyšší soud nepřekročil své pravomoci vymezené mu ústavním pořádkem a své závěry dostatečně objasnil a přezkoumatelným způsobem odůvodnil (viz též usnesení ze dne 9. 2. 2015,

sp. zn.

, či ze dne 27. 6. 2017,

sp. zn.

). V nyní posuzované věci Ústavní soud žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky neshledal. Z odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího soudu vyplývá, že tento se podmínkami přípustnosti dovolání řádně zabýval, přičemž ze strany stěžovatelky se jedná toliko o polemiku s judikaturou Nejvyššího soudu, na kterou tento v napadeném usnesení odkázal.

Stran dovolací otázky č. 1, tj. zda může být z hlediska práva nekalé soutěže shledána odpovědnou za obsah reklamy osoba odlišná od zadavatele reklamy, nutno uvést, že tato se nevztahuje k řízení exekučnímu, které bylo předmětem dovolacího řízení, nýbrž k řízení nalézacímu. Z toho důvodu je bezpředmětné se touto otázkou dále zabývat.

K otázce č. 2 z napadeného usnesení vyplývá, že obdobnou otázkou se Nejvyšší soud zabýval v předchozím dovolání stěžovatelky (vedené pod sp. zn. ), v němž dospěl k závěru, že nejsou tvrzeny žádné skutečnosti, které by byly rozhodné pro dovolací řízení. Stěžovatelka tak v dovolání pouze replikovala otázku č. 6 z předchozího dovolacího řízení, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že podstatou námitek stěžovatelky je spíše nesouhlas se skutkovými závěry odvolacího soudu a s hodnocením provedených důkazů, a nezávisí tak na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva. Stěžovatelce tak muselo být zřejmé, že tato její námitka není způsobilá založit přípustnost dovolání a nelze tak Nejvyššímu soudu vytknout, že v tomto rozsahu považoval dovolání stěžovatelky za vadné.

Z důvodů výše uvedených dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost stěžovatelky postrádá ústavněprávní dimenzi, a proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. února 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu