Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2199/2014

26 Cdo 2199/2014

U S N E S E N Í

a/ F. N.

a

b/ I. N.

, obou bytem v B., zastoupených JUDr. Janou Pejchalovou, advokátkou se sídlem v Brně, Smetanova 346/8, proti žalovaným

1/

M. M.

, B., zastoupenému JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří 486/57,

2/ R. M.

, B., a

3/

MELKAS, bytovému družstvu, v likvidaci,

se sídlem v Brně, Merhautova 14, IČO: 26291622, o určení vlastnictví bytové jednotky, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného 1/ proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. prosince 2013, č. j. -279, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaný 1/

je povinen

zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.600,- Kč k rukám JUDr. Jany Pejchalové, advokátky se sídlem v Brně, Smetanova 346/8, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

III. V poměru mezi žalobci a žalovanými 2/ a 3/

nemá

žádný z těchto účastníků

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného 1/ (dovolatele) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. prosince 2013, č. j. -279 (k němuž se žalobci prostřednictvím své advokátky písemně vyjádřili), odmítl podle ( , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 /čl. II bod 2. / – dále opět jen „ “), neboť v něm schází údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ), přičemž tuto vadu včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil ( ). V této souvislosti nelze ztratit ze zřetele, že může-li být dovolání (jako v této věci) přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. K projednání dovolání tedy nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části), jak to učinil dovolatel, jenž mimo to žádný relevantní údaj vztahující se ke splnění předpokladů přípustnosti v dovolání neuvedl. Z obsahu dovolání ( ) pouze vyplývá, že nesouhlasil s právním názorem, že ve vztahu k žalobcům (nečlenům bytového družstva) šlo o nabídkovou povinnost družstva podle zákona o vlastnictví bytů a nikoli podle téhož zákona; jinak řečeno je přesvědčen, že odvolací soud posoudil otázku nabídkové povinnosti družstva ve vztahu k žalobcům podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadala. Ve vztahu k takto nastolené otázce správnosti určení rozhodné právní normy však nespecifikoval, které z hledisek uvedených v ustanovení považuje pro účely přípustnosti dovolání za splněné (pokud v dovolání odkázal na

rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2010, sp. zn. , pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil při volbě rozhodné právní normy, nemohl by ji následně aplikovat na věc způsobem naznačeným v citovaném rozsudku). Za tohoto stavu tudíž dovolání trpí vadou (v současnosti již neodstranitelnou), pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, z 29. srpna 2013, sp. zn. , a z 30. října 2013, sp. zn. ; ústavní stížnosti podané proti posléze citovaným rozhodnutím Ústavní soud České republiky odmítl usneseními ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. , a ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. ). Nad rámec uvedeného dovolací soud pouze dodává, že nebyli-li podle zjištěného skutkového stavu žalobci členy bytového družstva, bylo ve vztahu k nim vyloučeno uvažovat o nabídkové povinnosti družstva podle § 23 zákona o vlastnictví bytů. Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu lze dále dodat, že představuje-li nabídka převodu bytu nájemci podle zákona o vlastnictví bytů návrh na uzavření smlouvy o převodu bytové jednotky ve smyslu , (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 21. března 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 27 v sešitě č. 3 z roku 2014, a z 24. dubna 2014, sp. zn. ), může být podle přesvědčení dovolacího soudu učiněna až poté, co taková bytová jednotka právně vznikla (viz a zákona o vlastnictví bytů).

Dovolací soud nepřehlédl sdělení dovolatele, že dovolání podává „do všech ... výroků“ napadeného rozsudku, tj. jakoby i proti jeho nákladovým výrokům. Zastává však – opět s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – názor, že proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje (v tomto ohledu snad dovolatel brojí proti nákladovému výroku rozsudku soudu prvního stupně a činí tak přesto, že zmíněný výrok odvolací soud napadeným rozsudkem změnil, přičemž rozhodnutí o nákladech řízení účastníků před soudem prvního stupně založil na diametrálně odlišném právním posouzení). Navíc i ve vztahu k uvedeným výrokům schází v dovolání vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Kromě toho však nelze ani opomenout, že těmito výroky odvolací soud nerozhodl o peněžitém plnění převyšujícím 50.000,- Kč (jednalo se celkově o částku 36.580,- Kč), takže přípustnost dovolání proti nim nelze opřít o ustanovení , neboť to vylučuje ustanovení (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 80 v sešitě č. 8 z roku 2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 22. července 2014

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu