Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4285/2013

29 Cdo 4285/2013

U S N E S E N Í

AGROTEC a. s.,

1) Vítkovské Obchodní s. r. o.,

se sídlem ve Vítkově, Švermova 238, PSČ 749 01, identifikační číslo osoby 25 87 41 95 a

2) J. B.,

zastoupené JUDr. Radimem Bartoněm, advokátem, se sídlem v Ostravě -Vítkovicích, Kutuzovova 547/13, PSČ 703 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání druhé žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. dubna 2013, č. j. -93, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. února 2012, č. j. -58, mimo jiné zrušil ve vztahu ke druhé žalované směnečný platební rozkaz ze dne 21. září 2011, č. j. -13, kterým původně oběma žalovaným uložil, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni částku 4.000.000,- Kč s 6% úrokem od 29. srpna 2011 do zaplacení, směnečnou odměnu 13.333,33 Kč a náklady řízení, a žalobkyni uložil zaplatit druhé žalované náhradu nákladů řízení.

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 4. dubna 2013, č. j. -93, k odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že směnečný platební rozkaz ponechal ve vztahu ke druhé žalované v celém rozsahu v platnosti (výrok I.), žalobkyni a druhé žalované nepřiznal „navzájem“ právo na náhradu dalších nákladů řízení (výrok II.) a druhé žalované uložil zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 377.070,- Kč.

Odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně, který uzavřel, že žalobkyně uplatnila směnku v rozporu s dohodou uzavřenou s druhou žalovanou – dovodil, že podmínka pro uplatnění směnky („realizace zástavního práva ke skladním listům“) je neplatná pro neurčitost a nesrozumitelnost ( , ), jelikož z ní „nelze seznat, k jakým zcela konkrétním skladním listům by mělo být žalobkyní jako věřitelem realizováno zástavní právo“.

O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ustanovení a , (dále jen „ “), vycházeje při určení odměny za právní zastoupení z , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.

Proti rozsudku odvolacího soudu, a to v celém jeho rozsahu, podala druhá žalovaná dovolání, zdůrazňujíc, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena – otázky platnosti vzniku směnky v případě neplatného směnečného vyplňovacího prohlášení, ať již jako celku nebo jen některé z podmínek vyplnění v něm sjednaných“.

Zdůrazňuje, že trpí-li směnečné vyplňovací prohlášení vadami, pak „zde není platného právního základu – předpokladu pro vyplnění blankosměnky, k níž se prohlášení vztahuje, a uvažovaná směnka tak nemůže platně vzniknout“. „Při existenci směnečného vyplňovacího prohlášení (či obecně jakékoli směnečné smlouvy) je třeba na ně a blankosměnku, resp. na posléze vyplněnou směnku pohlížet jako na nedílný celek v tom smyslu, že vada prohlášení musí mít za následek neplatnost směnky, kterou právě a jedině bezvadné prohlášení mohlo/mělo uvést v život“.

Konečně dovolatelka poukazuje na skutečnost, že rozhodnutí o nákladech řízení „má základ v Ústavním soudem již dne 17. dubna 2013 zrušené , když příslušný zrušující nález byl sice vyhlášen ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013 Sb. až dne 7. května 2013, tj. po vydání napadeného rozhodnutí, ovšem ještě před jeho doručením dovolatelce“.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání druhé žalované proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, Nejvyšší soud podle ustanovení věty první odmítl.

Učinil tak proto, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - ) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatelka (ve vztahu k těmto výrokům) spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení považuje za splněné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. a ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013 sen. zn. a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. a ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. ).

Dovolání druhé žalované proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé Nejvyšší soud podle téhož ustanovení odmítl jako nepřípustné, když závěr, podle něhož vyplnění blankosměnky v rozporu s dohodou o vyplňovacím právu není důvodem neplatnosti směnky, je judikaturou Nejvyššího soudu konstantně zastáván (k tomu srov. např. rozsudky ze dne 24. června 2009, sp. zn. , a ze dne 19. srpna 2009, sp. zn. , uveřejněné pod čísly 38/2010 a 84/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozsudek ze dne 28. května 2009, sp. zn. a usnesení ze dne 27. září 2011, sp. zn. ).

Současně (bez vazby na shora uvedené) nelze přehlédnout, že druhá žalovaná směnku (původně blankosměnku) podepsala jednak jménem výstavce (první žalované) [jako jednatelka], jednak v postavení směnečného rukojmího (jako fyzická osoba), jako jednatelka první žalované souhlasila s uznáním směnkou zajištěné pohledávky první žalovanou (za kterou při uznání závazku jednal prokurista Ing. V. B.) a prohlásila, že si je vědoma důsledků uznání na její postavení směnečného „ručitele“, jakož i to, že k datu uznání závazku byla stále jednatelkou první žalované [funkce jednatelky druhé žalované zanikla (až) 6. května 2010]. Nelze tak mít pochybnosti o tom, že si byla vědoma faktu, že zástavní právo ke skladním listům nevzniklo a (byť jen konkludentně) se „změnou“ co do podmínek vyplnění blankosměnky souhlasila.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání druhé žalované bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. června 2014

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu