Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1814/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně DOMESTIK, s. r. o. se sídlem v Praze 6, Křenova 438/3, identifikační číslo osoby 262 38 675, zastoupené Mgr. Pavlem Čvančarou, advokátem se sídlem v Praze 5, Vrázova 2243/7, proti žalované M. H., zastoupené JUDr. Ing. Zdeňkem Hrabou, Ph.D., advokátem se sídlem v Říčanech, Kamlerova 795/9, o zaplacení 122.620,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10, pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2013, č. j. -81, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 20. prosince 2012, č. j. -58, zamítl žalobu o zaplacení 122.620,40 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. listopadu 2013, č. j. -81, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 122.620,40 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.

Žalobkyně považuje právní závěry odvolacího soudu za bezchybné a odpovídající ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (viz rozsudky ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. , a ze dne 5. 2. 2013, sp. zn. ). Nesouhlasí s tvrzením žalované, že jí díla nebyla předána a popírá, že by se spolu v roce 2007, popř. 2008 dohodly na smírném řešení. Odmítá rovněž námitku, že své právo uplatnila v rozporu s dobrými mravy.

Dovolání žalované není podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1. a 7. a čl. II bod 2 - dále jen „“), přípustné, neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nejedná se ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle 241a lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Žalovaná v dovolání sice zpochybňuje právní závěr odvolacího soudu, že jí vznikla povinnost doplatit žalobkyni cenu díla (respektive cenu souboru jednotlivých děl), činí tak však výlučně prostřednictvím skutkových námitek. Odvolacímu soudu totiž vytýká, že nesprávně zjistil obsah smluv o dílo z 8. 11. 2006, z 8. 12. 2006 a ze 4. 6. 2007 a jejich dodatků ze 4. 6. 2007, z 2. 8. 2007 a z 16. 11. 2007, resp. namítá, že „zcela nedostatečně se vypořádal s vyjádřením vůle stran“; uvedenéy přitom sama podrobně interpretuje a vyhodnocuje. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že jednotlivá díla nebyla předána, neboť ze smluv o dílo vyplývá, že protokoly o předání a převzetí díla (které podepsala) dokladují převzetí díla pouze v případě, že se na díle nevyskytují vady, které by bránily jeho řádnému užívání. Nesouhlasí s odvolacím soudem, že vady předaných děl nebránily jejich řádnému užívání. Žalovaná pomíjí, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle smluvních stran ve smyslu obč. zák., jde o skutkové zjištění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002). Pokud žalovaná v dovolání argumentuje nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom smyslu, že pokud by odvolací soud vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci (tedy z její skutkové verze podporované znaleckým posudkem, a to že jednotlivá díla nebyla předána), musel by nutně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy uzavřít, že jí nevznikla povinnost doplatit cenu díla. Nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz a contrario).

Podle , v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle ) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ). Shora uvedený postulát nesplňuje výtka dovolatelky, že odvolací soud se „nedostatečně vypořádal s její námitkou, že žaloba byla podána v rozporu s dobrými mravy“; z dovolání se totiž nepodává, které ze čtyř kritérií přípustnosti dovolání ( ) má dovolatelka v souvislosti s takto nastolenou otázkou za naplněné.

Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle věty první odmítl.

Výrok o nákladech řízení nemusí být zdůvodněn ( věta druhá )

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 29. července 2014

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu