Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1736/2014

26 Cdo 1736/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce L. P., zastoupeného Mgr. Martinem Šnajdrem, advokátem se sídlem Plzeň – Vnitřní Město, Sedláčkova 244/26a, proti žalované P. V., zastoupené Mgr. Ondřejem Faistem, advokátem se sídlem Plzeň – Východní Předměstí, Kamenická 2378/1, o vyklizení bytu a o vzájemném návrhu žalované na určení, že je vlastnicí bytu, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. června 2013, č. j. -235, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované (dovolatelky) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. června 2013, č. j. -235 (k němuž se žalobce prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil), odmítl podle , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (viz Čl. II bod 2. – dále jen „ “), neboť v něm ve skutečnosti uplatnila nezpůsobilé dovolací důvody v podobě tzv. zmatečnostní vady podřaditelné pod ustanovení a výtek zpochybňujících správnost zjištěného skutkového stavu rozhodného pro posouzení platnosti tam specifikovaných smluv a odstoupení od nich (a nikoli formálně uplatněný způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle a 3 ). Již jen pro úplnost dovolací soud dodává, že k tzv. zmatečnostním vadám lze přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (srov. ); samy o sobě však přípustnost dovolání založit nemohou a jsou řešitelné pouze cestou žaloby pro zmatečnost. Nelze ani přehlédnout, že dovolatelka řádně nespecifikovala údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až ), přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila ( ). K projednání dovolání totiž nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (resp. jeho části), aniž by bylo z dovolání (z jeho celkového obsahu) zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 26. listopadu 2013, sp. zn. ). Má-li tedy být dovolání přípustné podle citovaného ustanovení proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 29. srpna 2013, sp. zn. a sp. zn. /ústavní stížnosti podané proti citovaným usnesením Ústavní soud České republiky odmítl usneseními z 21. ledna 2014, sp. zn. , a z 3. února 2014, sp. zn. , z 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a z 28. listopadu 2013, sp. zn. ). Tomuto požadavku však dovolatelka nevyhověla a ostatně ani vyhovět nemohla, neboť namítla-li v dovolání pouze zmatečnostní vadu a výtky ve vztahu ke zjištěnému skutkovému stavu, nenapadla (objektivně napadnout ani nemohla) právní otázku, na jejímž řešení bylo napadené rozhodnutí založeno. Zbývá pouze dodat, že v dovolání stran jeho přípustnosti pouze ocitovala ustanovení , uvedla, že otázky neoprávněnosti užívání tam označené bytové jednotky a odstoupení od kupní smlouvy odvolací soud

„nevyřešil správně“

, a poté pro podle ní správné řešení těchto otázek nabídla vlastní verzi skutkového stavu vycházejícího z nesouhlasu se způsobem hodnocení důkazů odvolacím soudem; v konečném důsledku tak nabídla vlastní verzi hodnocení důkazů a v závislosti na tom také vlastní verzi toho, co měl podle jejího názoru odvolací soud z provedených důkazů zjistit.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. července 2014

JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu