Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 147/2014

U S N E S E N Í

České spořitelny a. s.,

R. V.,

zastoupenému JUDr. Petrem Kožíškem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Polská 4,

pro 1.816.249,86 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. září 2013, č. j. -174, ve znění opravného usnesení ze dne 31. října 2013, č. j. , -180, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karlových Varech usnesením ze dne 31. 8. 2012, č. j. -13, nařídil k uspokojení pohledávky oprávněné podle vykonatelného rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. , ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 5. 2010, sp. zn. , a rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. , exekuci, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Zdeňka Zítku, Exekutorský úřad Plzeň – město.

Usnesením ze dne 5. 6. 2013, č. j. -99 okresní soud zamítl návrh povinného na odklad provedení exekuce s odůvodněním, že nelze očekávat zastavení exekuce, a proto nejsou splněny podmínky dle ustanovení

Usnesením ze dne 17. 6. 2013, č. j. -119, ve znění opravného usnesení ze dne 9. 7. 2013, č. j. -138, okresní soud dále zamítl návrh povinného na zastavení exekuce s odůvodněním, že mu nepřísluší přezkoumávat věcnou správnost a zákonnost exekučního titulu. Uvedl, že jednání oprávněné, která nepřistoupila na změnu splatnosti pohledávky, není v rozporu se zákonem ani dobrými mravy. V provádění exekuce zákonem stanoveným způsobem nelze spatřovat jednání, které by nepřiměřeně zasahovalo do osobní sféry povinného a jeho rodiny.

Odvolací soud napadeným rozhodnutím obě usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že podmínky pro odklad provedení exekuce a zastaveni exekuce dle ustanovení a dány nejsou. Skutečnost, že se povinný dostal do složité životní situace, ani to, že sám vychovává dvě nezletilé děti, není důvodem pro zastavení exekuce. Soud dále uzavřel, že odkaz na dobré mravy není v exekučním řízení na místě. Je v kompetenci pověřeného soudního exekutora rozhodnout o tom, jakým ze zákonem stanovených způsobů bude exekuce provedena, přičemž není povinen ani oprávněn přihlížet k situaci povinného.

Usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce, napadl povinný dovoláním. Podle jeho názoru napadené usnesení závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, „zda ve vztahu k ust. je dán důvod pro zastavení exekuce s odkazem na skutečnost, že exekucí jsou zasaženy děti povinného a dále z důvodu, že se nepřiměřeným způsobem zasahuje do osobnostní sféry povinného a jeho blízkých“. Dále „právní otázkou je otázka, zda je dán důvod pro zastavení exekuce ohledně konkrétních majetkových hodnot, pokud zákon s nimi počítá jako s věcmi nezbytnými pro fungování povinného a jeho blízkých, jak toto stanoví ust. “.

Povinný uvedl, „že se dostal do traumatické situace v dobré víře v solidní jednání a dodržování dohodnutých podmínek při poskytování úvěrů“. Exekuční titul byl založen na základě úpadku Union banky, a.s., na jejíž majetek byl vyhlášen následný konkurs. „To mělo vliv na do té doby vydělané a investované prostředky povinného“. Povinný má za to, že již jednou byl připraven rozhodnutím soudu o svůj majetek a v této věci v důsledku proběhlého konkursu je podruhé postižen exekucí jeho majetek. V tomto ohledu shledává porušení zásady ne bis in idem. Připomněl, že exekučním příkazem k prodeji nemovitostí (č. l. 80) byl postižen mimo jiné dům č. p. 1 na pozemku st. p. č. 53 nacházející se v katastrálním území F., v obci N., prodejem této nemovitosti by přišel o střechu nad hlavou povinný i jeho děti. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněná se k podanému dovolání písemně nevyjádřila.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II, bod 7. a dále část první, čl. II, bod 2. ).

Dovolání není přípustné, neboť dovolatelem vytýčené otázky již byly dovolacím soudem řešeny.

Nejvyšší soud v odůvodnění usnesení ze dne 19. července 2006, sp. zn. , uvedl: „Ačkoli ustanovení vyjadřuje princip ochrany povinného v exekučním řízení, nelze ztratit ze zřetele, že tato ochrana je limitována tím, o co v tomto řízení především jde, totiž vymoci (a nikoli naopak) plnění, jež bylo povinnému uloženo exekučním titulem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2004, sp. zn. , uveřejněné v Soudní judikatuře č. 3, ročník 2004, pod č. 62). Ustanovení je proto třeba vykládat restriktivně a podřadit pod něj pouze věci, které povinný nemůže postrádat, aniž by tím byla snížena jeho lidská důstojnost. To platí i pro nemovitosti; byt by byl takovou věcí kupříkladu tehdy, jestliže by jeho jedinečné stavebně technické uspořádání dané specifickým tělesným postižením povinného neumožňovalo přestěhování povinného do jiného - stejně nezařízeného - bytu (srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2005, sp. zn. , dále usnesení ze dne 25. 7. 2013, sp. zn. 755/2013)). Nemovitost tak lze, byť slouží k uspokojování bytových potřeb povinného a jeho dětí, výkonem rozhodnutí (exekucí) postihnout.

Nejvyšší soud tak postupoval podle věty první a dovolání odmítl.

O nákladech řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. července 2014

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu