Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2401/2024

-190

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny, se sídlem v Praze 3, Orlická č. 2020/4, identifikační číslo osoby 41197518, Regionální pobočka Praha, pobočka pro hl. m. Prahu a Středočeský kraj, se sídlem v Praze 1, Na Perštýně č. 6, proti povinné E. K., zastoupené Mgr. Pavlou Kotolovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Rumunská č. 1798/1, pro 250 716 Kč, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. února 2024, č. j. -141, takto:

Dovolání povinné se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud Praha-západ usnesením ze dne 1. srpna 2023, č. j. -96, k návrhu povinné částečně zastavil exekuci vedenou pro vymožení dlužného pojistného a penále z titulu veřejného zdravotního pojištění v rozsahu, v němž jde o prodej spoluvlastnického podílu povinné o velikosti ½ na pozemcích, přičemž součástí jednoho z nich je rodinný dům. Soud zjistil, že v tomto domě žije povinná spolu s panem K., kterého vnímá jako osobu blízkou a o něhož již přes 20 let celodenně pečuje, neboť jde o člověka nemocného, superobézního, velmi těžce se pohybujícího, po infarktu, po operacích kyčle, nevidícího na jedno oko a neschopného samostatně vykonávat osobní hygienu. Byt neobsahuje zvláštní stavební úpravy kromě vylepšení schodiště. Povinná a zejména pan K. jsou však na byt psychicky vázáni. Pan K. je zde zvyklý, má k dispozici balkon i zahrádku, staví si zde RC modely a podle soudu lze těžko uvažovat, že by se mohl bez značné újmy přestěhovat jinam, navíc je „prakticky jisté“, že by se povinná a pan K. bez bytu stali osobami bez domova. Soud, přihlížeje též k původu vymáhané pohledávky (která byla vyměřena platebními výměry za dlouhou dobu, jež se kryje s dobou, kdy povinná pečuje o pana K.) uzavřel, že byť prodej spoluvlastnického podílu na uvedených nemovitostech představuje jedinou reálnou šanci na uspokojení vymáhané pohledávky, z hlediska humánnosti vedení exekuce nelze prodej provést. Proto podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), ve spojení s exekuci v daném rozsahu zastavil.

Krajský soud v Praze usnesením ze dne ze dne 13. února 2024, č. j. -141, k odvolání oprávněné změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh povinné na částečné zastavení exekuce se zamítá. Odvolací soud uvedl, že každý, kdo v nějakém domě či bytě bydlí delší dobu, si k němu vytvoří určitý vztah, který však sám o sobě nemůže být důvodem aplikace Pan K. je sice nemocný, ale není zcela omezen v pohybu, je schopen si sám nebo s pomocí povinné či známých své potřeby zabezpečit a RC modely může stavět i v jiném bytě. Balkon ani zahrádka nejsou nezbytným standardem bydlení. Po posouzení osobních, sociálních a zdravotních poměrů povinné odvolací soud uzavřel, že spoluvlastnický podíl povinné na uvedených nemovitých věcech není majetkem, který by sloužil k uspokojování životních potřeb povinné a pana K. Nebyla zjištěna taková intenzita nezbytnosti postiženého majetku, která by byla důvodem pro zastavení exekuce. Ostatně exekuce s sebou nezřídka přináší negativní dopady (různé intenzity) promítající se do životního standardu povinného a jeho okolí. Ani možnost zhoršení zdravotního stavu v důsledku provedení exekuce nemůže být důvodem pro zastavení exekuce. Za stavu, kdy povinná nemá žádný jiný postižitelný majetek a nebylo prokázáno, že na podíl na uvedených nemovitých věcech by nebylo podle a možné vést exekuci, postupoval soudní exekutor v souladu se zákonem. Odvolací soud proto uzavřel, že není dán rozpor s dobrými mravy a exekuce není vedena nepřiměřeným způsobem.

Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v odchýlení se odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (usnesení ze dne 19. července 2006, sp. zn. , ze dne 16. července 2014, sp. zn. , ze dne 12. listopadu 2019, sp. zn. , ze dne 26. května 2020, sp. zn. , či ze dne 25. července 2013, sp. zn. ) v otázce (ne)aplikace ve spojení s v situaci, kdy odvolací soud postavil na vyšší úroveň majetkové právo oprávněného než právo na život, zdraví a důstojnost povinné a na ní závislé těžce postižené osoby, o kterou dovolatelka celodenně pečuje. Podle dovolatelky je závěr odvolacího soudu chybný, v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu i se zněním zákona. Stavebně technické uspořádání nemovitosti je pouze jednou z možností, jak nemovitost může nabýt status jedinečnosti, tím však není vyloučeno, aby podmínka pro aplikaci byla u nemovitých věcí splněna i z jiných důvodů. Odvolací soud podle dovolatelky zcela ignoroval, že v tomto konkrétním případě jsou naplněny podmínky zákazu prodeje a je namístě aplikovat pro etické hledisko, silný osobní vztah a závislost třetí osoby. Změna prostředí by podle povinné zákonitě vedla k zhoršení a ztížení péče o pana K. a znemožnila by dovolatelce činit běžné denní úkony. Pan K. by se stal zcela nesamostatným. Došlo by tak ke vzniku závažné újmy a snížení lidské důstojnosti. Dovolatelka proto navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Rovněž navrhla odklad „vykonatelnosti, resp. právní moci“ napadeného rozhodnutí.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 ), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Nejvyšší soud se již v minulosti výkladem ustanovení zabýval, a to mimo jiné právě v judikatuře citované dovolatelkou. Např. v usnesení ze dne 19. července 2006, sp. zn. , dospěl k závěru, že ustanovení je třeba vykládat restriktivně a podřadit pod něj pouze věci, které povinný nemůže postrádat, aniž by tím byla snížena jeho lidská důstojnost. To platí i pro nemovitosti; byt by byl takovou věcí kupříkladu tehdy, jestliže by jeho jedinečné stavebně technické uspořádání dané specifickým tělesným postižením povinného neumožňovalo přestěhování povinného do jiného – stejně nezařízeného – bytu.

V usnesení ze dne 26. února 2004, sp. zn. , Nejvyšší soud vysvětlil, že výkonem rozhodnutí (exekucí) nelze postihnout jen takový majetek, který slouží k uspokojování těch životních potřeb, které lze hodnotit jako základní. Byť ustanovení vyjadřuje princip ochrany povinného v exekučním řízení, nelze ztratit ze zřetele, že tato ochrana je logicky limitována tím, o co v tomto řízení jde; totiž vymoci (a nikoli naopak) plnění, jež bylo kvalifikovaně uloženo, resp. k plnění stanoveno. Skutečnost, že určité věci - se zřetelem k aktuálním sociálním standardům - tvoří i typické vybavení domácnosti, ještě neznamená, že jsou věcmi nezbytně potřebnými. I když jsou tedy součástí tzv. obvyklého vybavení domácnosti, nemusí být z výkonu vyloučeny, jestliže jsou současně věcmi (posuzováno především z objektivního hlediska) k uspokojování potřeb povinného zbytnými. Okolnost, že tyto věci byly dosud povinným užívány "běžně" a "přirozeně" v sledovaných souvislostech významná není; měřítko nezbytnosti se totiž neodvíjí pouze od četnosti a způsobu užívání věcí, nýbrž má základ v úvaze, zda lze na povinném požadovat, aby se při uspokojování základních životních potřeb svých a své rodiny bez uvedených věcí obešel, případně je uspokojoval na kvalitativně nižší úrovni, s nižšími náklady, dávaje přednost plnění svých zákonných povinností.

V usnesení ze dne 16. července 2014, sp. zn. , Nejvyšší soud uzavřel, že i nemovitost, která slouží k uspokojování bytových potřeb povinného a jeho dětí, lze postihnout výkonem rozhodnutí (exekucí).

Z podstaty věci každá exekuce (resp. nucený výkon rozhodnutí), zejména pokud jde o prodej obydlí, představuje pro povinného a jeho okolí určitou míru nepříjemnosti a nepohodlí. Ze shora uvedených závěrů se však podává, že v zásadě jde o přípustný postup, který není v rozporu s právem na zachování lidské důstojnosti. Výjimky uvedené v je třeba vykládat restriktivně, (s ohledem na účel exekuce) tím spíše, jde-li o věc nemovitou, jakožto věc vyšší hodnoty. Dovolatelka správně poznamenala, že v usnesení sp. zn. Nejvyšší soud popsal pouze příklad situace, kdy není exekuce prodejem nemovité věci přípustná, což samozřejmě nevylučuje, že k témuž závěru lze dospět i v jiných obdobně závažných případech. Nejvyšší soud však souhlasí se soudem odvolacím, že v nyní řešené věci srovnatelná situace nenastala. Nebyla prokázána žádná skutečnost, která by vedla k závěru, že exekvovaný byt není pro povinnou ani pro pana K. z hlediska uspokojování jejich základních životních potřeb nenahraditelný. Povinné ani panu K. v zásadě nic nebrání se přestěhovat do jiného bytu, byť třeba na kvalitativně nižší úrovni (např. přízemní nájemní byt bez zahrádky a bez balkonu), aniž by tím byla snížena jejich lidská důstojnost. Pouhá psychická vázanost povinné a pana K. ani jejich osobní vztah k bytu nemohou dosáhnout intenzity, jež by odůvodňovala aplikaci Ani z etického hlediska Nejvyšší soud neshledává nic nevhodného na přechodu exekvovaného podílu na nemovitostech do vlastnictví jiné osoby. Odvolací soud správně uzavřel, že exekuci v tomto případě nelze považovat za rozpornou s dobrými mravy. Na tom nic nemění ani okolnosti vzniku vymáhaného dluhu, které nejsou nijak nestandardní.

Nejvyšší soud dospěl z výše uvedených důvodů k závěru, že napadané rozhodnutí není s dovolatelkou citovanou judikaturou v rozporu, naopak je s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (včetně dovolatelkou citovaných rozhodnutí) zcela v souladu. Dovolací soud jej proto podle ustanovení jako nepřípustné odmítl.

Dovolatelka současně navrhla odklad „vykonatelnosti, resp. právní moci“ dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení ( ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soud, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na to se tedy Nejvyšší soud návrhem na odklad vykonatelnosti a právní moci nezabýval.

O náhradě nákladů dovolacího řízení mezi oprávněnou a povinnou se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a následující , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. 9. 2024

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu