Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 10/2014

32 Cdo 10/2014

U S N E S E N Í

České kanceláře pojistitelů

B. W.

, zastoupenému Mgr. Václavem Slavíčkem, advokátem se sídlem v Kladně, Ctiborova 3091, o zaplacení částky 522.710,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. srpna 2013, č. j. -187, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 23. ledna 2013, č. j. -139, zamítl žalobu o zaplacení částky 522.710,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem označeným v záhlaví změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 522.710,- Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku (výrok pod bodem I.), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky pod body II. a III.).

Proti rozsudku odvolacího soudu - výslovně v celém rozsahu - podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení (dále též jen „ “), maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky zásadního právního významu, která dosud v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena. S podrobnou a obsáhlou argumentací považuje za nevyřešenou otázku zásadního právního významu, zda odvolací soud při určení osoby pasivně legitimované ve věci aplikoval řádně smysl ustanovení , když ve svém právním názoru označil za závazný pravomocný elektronický platební rozkaz vydaný v jiném řízení mezi týmiž účastníky, v němž byla předmětem část stejné postižní pohledávky žalobkyně odvíjející se od totožné škodné události, který sice má účinky pravomocného rozsudku, avšak nemá jeho povahu, neboť chybí odůvodnění rozhodnutí, a tak ho postavil nad rozsudek (soudu prvního stupně) založený na řádném skutkovém zjištění okolností věci (tedy i prokázání pasivní legitimace žalovaného).

Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Odkazuje-li dovolatel v otázce přípustnosti dovolání sice na ustanovení , ale současně i na to, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky zásadního právního významu, patrně přehlédl, že dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu se - vzhledem k datu jeho vydání - projedná a rozhodne podle ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (srov. bod 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a bod 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z ustanovení vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolatelem tvrzený předpoklad přípustnosti dovolání není v projednávané věci naplněn, neboť vytčená otázka, zda odvolací soud řádně aplikoval ustanovení , bylo-li v jiném řízení mezi týmiž účastníky rozhodnuto o věcné pasivní legitimaci žalovaného pravomocným elektronickým platebním rozkazem, byla již dovolacím soudem řešena (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 48/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále rozsudek uveřejněný pod číslem 69/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2006, sp. zn. , usnesení ze dne 29. srpna 2012, sp. zn. , usnesení ze dne 28. července 2010, sp. zn. , a další, jež jsou veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz). Nejvyšší soud v těchto rozhodnutích formuloval a odůvodnil právní závěr, podle něhož soud nemůže vycházet z jiného závěru o existenci či neexistenci nároku mezi týmiž účastníky, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a tuto otázku nemůže sám v jiném řízení znovu posuzovat ani jako otázku předběžnou. Tento závěr se uplatní i v situaci, kdy o existenci či neexistenci nároku bylo rozhodnuto pravomocným platebním rozkazem, či elektronickým platebním rozkazem, neboť podle ustanovení platební rozkaz, proti němuž nebyl podán odpor, má účinky pravomocného rozsudku. Přitom zabránit účinkům platebního rozkazu lze podáním odporu, který nemusí být ani odůvodněn. Důvod, pro který žalovaný nepodal odpor proti platebnímu rozkazu, není rozhodující. Od těchto závěrů nemá dovolací soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci a jiný předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení neshledal.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (srov. věta první ), dovolání v části směřující proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu měnícího výroku ve věci samé odmítl podle ustanovení pro nepřípustnost.

Směřovalo-li dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení před soudy obou stupňů, dovolání v této části trpí vadou, neboť dovolatel v něm oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ) a nesprávnost rozhodnutí. Tento nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení větu první a druhou ), dovolateli uplynula dne 25. listopadu 2013 (srov. ustanovení větu první ). Jde přitom o vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání v části, v níž dovolatel nesouhlasí s rozhodnutím odvolacího soudu o nákladech řízení. Nejvyšší soud proto dovolání i v této části podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení větu druhou ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. července 2014

JUDr. Hana G a j d z i o k o v á

předsedkyně senátu