Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 1031/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2005, č. j. -92, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. prosince 2004, č. j. -74, v části výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 27.462,38 Kč s 3 % úrokem z prodlení za dobu od 21. 10. 2003 do zaplacení, a ve výroku o nákladech řízení, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 120.068,60 Kč s příslušenstvím představující smluvní pokutu za opožděné zaplacení části ceny díla.

Obvodní soud pro Prahu 5 (dále též „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. prosince 2004, č. j. -74, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 52.976,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 21. 10. 2003 do zaplacení (výrok I.), v rozsahu částky 67.092,60 Kč s 3 % úrokem z prodlení od 21. 10. 2003 do zaplacení, jakož i v požadavku na zaplacení 1 % úroku z prodlení z částky 52.976,- Kč od 21. 10. 2002 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Dovodil, že účastníci uzavřeli dne 11. 5. 1998 smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo provedení stavby rodinného domu. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. 1. 2002, č. j. -33, bylo mezi týmiž účastníky, ve stejném procesním postavení, rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 238.429,- Kč (180.362,- Kč a 58.067,- Kč) s příslušenstvím, představující dosud neuhrazenou cenu díla. Toto rozhodnutí nabylo právní moci a v důsledku nařízené exekuce žalovaný cenu díla zaplatil včetně příslušenství a nákladů řízení. Protože ale žalovaný nezaplatil uvedenou částku včas, uplatnila žalobkyně nárok na zaplacení sjednané smluvní pokuty ve výši 0,05 % z dlužné částky denně. Vzhledem k pozdní úhradě faktury č. 1118067 znějící na částku 180.362,- Kč, shledal soud prvního stupně opodstatněný požadavek žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 52.976,- Kč za dobu od 30. 5. 2000 do 31. 12. 2002. V případě úhrady faktury č. 1119023 znějící na částku 58.067,- Kč dospěl k závěru, že i když tato částka byla pravomocně přiznána soudem, podařilo se žalovanému prokázat, že s fakturovanou částkou nesouhlasil, a proto ji vrátil žalobkyni, tedy nezavinil její pozdní úhradu.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 26. dubna 2005, č. j. -92, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ohledně částky 27.462,38 Kč s příslušenstvím a ve výroku o nákladech řízení potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Konstatoval, že soud prvního stupně správně dovodil, že žalovaný nezavinil porušení smluvní povinnosti, a proto jej nelze sankcionovat smluvní pokutou. Faktura, za jejíž pozdní úhradu se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty, neodpovídala smluvnímu ujednání a žalobkyni nemohl vzniknout nárok na její zaplacení. Stejně jako soud prvního stupně považoval za irelevantní námitku žalobkyně, že o věci již bylo pravomocně rozhodnuto.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále jen „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , neboť je v něm řešena právně významná otázka v rozporu s hmotným právem. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle odvolacímu soudu především vytýká, že si nesprávně vyložil její námitky vztahující se k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. 1. 2002, č. j. -33, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni doplatek ceny díla. Nepoukazovala totiž na překážku věci pravomocně rozsouzené, nýbrž na to, že citovaným rozhodnutím byla závazným způsobem pravomocně vyřešena otázka existence smluvního vztahu mezi účastníky, porušení povinnosti zaplatit cenu díla včas a prodlení žalovaného, jím zaviněné. Pokud v napadeném rozsudku odvolací soud dospívá k závěru, že povinnost k zaplacení smluvní pokuty z částky 58.067,- Kč žalovaný nemá, neboť prodlení nezavinil, potom nepřípustně reviduje závěr, na kterém je založen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. 1. 2002, č. j. -33. V dovolání obsáhle polemizuje se skutkovými závěry, na nichž založil odvolací soud právní posouzení věci. Z těchto důvodů navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl v rozsahu podaného dovolání spolu s částí rozsudku soudu prvního stupně, kterou byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 27.462,38 Kč s příslušenstvím, zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle článku II bodu 3. , obsahujícího přechodná ustanovení k novele provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na to, že odvolací soud v řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně postupoval podle procesních předpisů účinných před 1. 4. 2005 (článek II bod 2. ), bylo i v řízení o dovolání postupováno podle ve znění před novelou provedenou uvedeným zákonem (dále opět jen „ “).

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícím rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé je upravena v a c) Podle písm. b) tohoto ustanovení nemůže být přípustnost dovolání žalobkyně založena, jelikož napadeným rozsudkem byl potvrzen v pořadí prvý rozsudek, který soud prvního stupně v této věci vydal.

Zbývá tedy přípustnost dovolání podle , podle kterého je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle o. s. ř má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Napadené rozhodnutí odvolacího soudu shledává dovolatel zásadně významným pro řešení právní otázky vázanosti soudu soudním rozhodnutím o nároku ze stejného právního vztahu mezi týmiž účastníky, byla-li v něm řešena otázka významná i pro rozhodnutí o jiném nároku z téhož právního vztahu. Odvolací soud - shodně se soudem prvního stupně - své rozhodnutí založil na závěru, podle kterého bez ohledu na výsledek řízení ve věci a v něm přijaté závěry o porušení povinnosti žalovaného zaplatit včas doplatek ceny díla, je oprávněn otázku porušení smluvní povinnosti zaplatit řádně a včas zkoumat v nově probíhajícím řízení znovu.

Vzhledem k tomu, že posouzení této otázky bylo pro rozhodnutí věci významné (určující) a odvolací soud ji posoudil (jak bude dále uvedeno) v rozporu s ustálenou judikaturou, představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání je proto přípustné podle

Žalobkyně uplatňuje dovolací důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popřípadě ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Protože žalobkyně nenamítá, že by řízení bylo postiženo některou z vad uvedených v , a b) a nebo jinou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlédne, i kdyby nebyly v dovolání uplatněny, a nic takového neplyne ani z obsahu spisu, zabýval se dovolací soud pouze výslovně uplatněným dovolacím důvodem, jak jej žalobkyně vymezila. Dovolání je opodstatněné.

Podle otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.

Podle nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení.

Podle v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány.

Ustanovení je potřeba vykládat v úzké souvislosti s a Z nich vyplývá, že pro soudy a jiné orgány je výrok pravomocného rozsudku v jiných než statusových věcech závazný potud, pokud posuzují (jako předběžnou otázku) mezi účastníky právní vztahy, které byly pravomocně vyřešeny soudním rozhodnutím. Předběžnou (prejudiciální) otázkou je přitom taková právní skutečnost (právo nebo právní poměr), jejíž existence nebo neexistence by měla vliv na rozhodnutí ve věci soudem projednávané a která sama může být předmětem řízení téhož nebo jiného soudu nebo jiného řízení; jde tedy o otázku, která se sice netýká předmětu řízení, avšak jejíž vyřešení za řízení je nezbytné pro rozhodnutí o předmětu řízení (o věci samé). Její řešení má ovšem platnost jen pro řízení, v níž ji bylo nutno k rozhodnutí věci řešit (k tomu srovnej např. rozhodnutí uveřejněné pod R 61/1965 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů, vydávané dříve Nejvyšším soudem). Na těchto závěrech je ostatně založeno i rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 6. 2000, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 48/2001, podle kterého ten, kdo byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno pravomocné rozhodnutí ukládající mu platební povinnost, je tímto výrokem vázán ( ) a nemůže proto v jiném řízení úspěšně uplatňovat nárok na vrácení částky zaplacené podle tohoto rozhodnutí s tvrzením, že ve skutečnosti žádnou platební povinnost neměl. Ani soud nemůže vycházet z jiného závěru o existenci či neexistenci nároku mezi týmiž účastníky, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a tuto otázku nemůže sám v jiném řízení znovu posuzovat ani jako otázku předběžnou. Jestliže pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5, č. j. -33, jímž bylo ve sporu mezi žalobkyní a žalovaným rozhodnuto, že na základě smluvního vztahu založeného smlouvou o dílo ze dne 11. 5. 1998 byl žalovaný zavázán zaplatit mimo jiné i částku 58.067,- Kč s 26 % úrokem z prodlení od 19. 5. 1998 do zaplacení se závěrem, že ji nezaplatil řádně a včas (tj. dne 18. 5. 1999), jde o otázku předběžnou pro rozhodnutí ve věci, v níž se žalobkyně proti témuž žalovanému domáhá zaplacení smluvní pokuty za pozdní úhradu částky 58.067,- Kč; závazným způsobem v něm byla vyřešena otázka splatnosti a prodlení. Rozsudek ve věci je závazný pro obě procesní strany a povinností soudu bylo z něj vycházet ( ). I v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. se soud zabýval tím, zda žalovaný splnil závazek doplatit úplnou cenu díla (ve výši 238.429,- Kč) řádně a včas, tj. v termínu splatnosti 18. 5. 1999. Dovodil přitom, že se tak nestalo a od 19. 5. 1999 je žalovaný v prodlení se zaplacením částky 58.067,- Kč.

Protože odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) nesprávně pominul, že uvedené rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. 1. 2002 je pro něj závazné podle a odst. 4 a že z něj měl podle vycházet, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci. Dovolací důvod podle byl proto žalobkyní uplatněn opodstatněně. Nejvyššímu soudu tudíž nezbylo, než napadený rozsudek podle věty za středníkem zrušit. Jelikož důvody zrušení platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( věta druhá ).

V dalším průběhu řízení bude soud prvního stupně (případně i soud odvolací) vázán právním názorem, který byl vysloven v tomto rozsudku ( věta prvá ve spojení s ). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ).

V Brně dne 29. června 2006

JUDr. Blanka Moudrá, v. r.

předsedkyně senátu