Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 4345/2010

NEJVYŠŠÍ SOUDČESKÉ REPUBLIKY 32 Cdo 4345/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně OVO - společnosti s ručením omezeným, se sídlem v Plzni, Prostřední 23, PSČ 318 00, identifikační číslo osoby 14 70 73 22, zastoupené JUDr. Václavem Markem, advokátem se sídlem v Kladně, Oblastní nemocnice, Vančurova 1548, proti žalované Komerční bance, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 3, čp. 969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45 31 70 54, o zaplacení částky 14,645.359,64 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2009, č. j. -193, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze označenému v záhlaví, kterým byl potvrzen rozsudek ze dne 20. ledna 2009, č. j. -171, jímž Městský soud v Praze zamítl žalobu o zaplacení částky 14,645.359,64 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení (výrok I.), a bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné podle ustanovení (dále též jen “), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (soud prvního stupně svým v pořadí třetím rozsudkem rozhodl shodně jako ve dvou předchozích zrušených odvolacím soudem - žalobu zamítl). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení (zrušeného k 31. prosinci 2012 nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. ), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Podle ustanovení věty první je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila, případně, jejichž řešení zpochybnila.

Dovolatelka sice tvrdí, že důvodnost dovolání opírá o ustanovení a b) , žádnou právní otázku zásadního významu, na jejímž řešení by odvolací soud své rozhodnutí založil a která by byla pro jeho rozhodnutí určující (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132) však nevymezila a dovolací důvody soustředila do výtek vůči procesnímu postupu soudů obou stupňů. Soudu prvního stupně vytýká, že poté, co mu byla věc vrácena odvolacím soudem k provedení dalšího dokazování, žádné dokazování neprovedl a své rozhodnutí opřel o závěry, které byly učiněny v jiném řízení. Odvolací soud podle dovolatelky při novém projednání věci změnil zásadním způsobem svůj předchozí názor o nutnosti provedení dalších důkazů, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že postupu soudu nelze vytknout pochybení. Rozsudek odvolacího soudu je i proto překvapivý a nepřezkoumatelný. Považuje-li dovolatelka za otázku zásadního právního významu otázku, zda lze převzít skutkové a právní závěry z jiného řízení mezi týmiž účastníky (resp. mezi dovolatelkou a procesní nástupkyní žalované, přičemž účastnice byly v opačném procesním postavení) pak nejde o otázku zásadního právního významu, neboť k této problematice se Nejvyšší soud již vyjádřil v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 48/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž dovodil, že soud nemůže vycházet z jiného závěru o existenci či neexistenci nároku mezi týmiž účastníky, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a tuto otázku nemůže sám v jiném řízení znovu posuzovat ani jako otázku předběžnou. K tomuto závěru se přihlásil i v dalších svých rozhodnutích (srov. rozsudek ze dne 27. května 2009, sp. zn. a rozsudek ze dne 29. října 2008, sp. zn. , jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). Postup soudů nižších stupňů v projednávané věci je s tímto závěrem v souladu.

Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat ani z hlediska námitek, že rozsudek je překvapivý, neboť odvolací soud zcela jinak hodnotil právní význam účetní dokumentace, a nepřezkoumatelný, protože se nevypořádal se všemi jejími argumenty uplatněnými v odvolání, jež jsou podřaditelné pod dovolací důvod podle ustanovení (tj., že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Prostřednictvím této námitky nemůže být přípustnost dovolání podle ustanovení založena, jestliže tvrzené vady nezahrnují (jako je tomu v projednávané věci) podmínku existence právní otázky zásadního významu (k tomu srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130 a dále ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. ). V usnesení ze dne 28. července 2010, sp. zn. (uveřejněném na webových stránkách Ústavního soudu) pak Ústavní soud dovodil, že podmínkou přípustnosti dovolání podle ustanovení u tvrzené vady řízení je, že právní otázka procesní povahy mající judikatorní přesah byla v dovolání zřetelně formulována.

Jelikož dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení a proti té části výroku, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a proti výroku o nákladech odvolacího řízení není přípustné podle žádného ustanovení (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. srpna 2012

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu