Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 122/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Lenky Dopitové a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně Klub právní podpory, nadace v likvidaci, IČ: 45768587,se sídlem v Praze 5, Šárovo kolo 2/981, zastoupené Mgr. Miluší Pospíšilovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Paprsková 1340/10, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody v částce 200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2013, č. j. - 266, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem pro zmeškání ze dne 14. 9. 2012, č. j. - 214, ve znění opravného usnesení ze dne 11. 2. 2013, č. j. - 251, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 200.000,- Kč s příslušenstvím.

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením uvedený rozsudek pro zmeškání zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud založil svoje rozhodnutí na závěru, že nebyly splněny procesní předpoklady pro vydání rozhodnutí pro zmeškání podle ustanovení , neboť:

- jednání konané dne 14. 9. 2012, na které se žalovaná nedostavila, nebylo prvním jednáním, které se ve věci konalo,

- vzhledem k okolnostem případu a k procesní aktivitě žalované nebylo na místě rozsudek pro zmeškání vydat,

- žalovaná se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti (nejednalo se tedy o obstrukční jednání, kdy účastník se omlouvá z jednání, aniž by zároveň souhlasil s projednáním věci bez své účasti).

Žalobce napadl zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním. Uvedl, že odvolací soud nepřípustně argumentoval procesní aktivitou žalované, v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nebyla dosud vyřešena otázka významu pojmu „první jednání, které se ve věci konalo“ a omluva žalované z jednání konaného dne 14. 9. 2012 není řádná, když neobsahuje žádný důvod, který by žalované bránil dostavit se k jednání.

Nejvyšší soud podle , , ve znění (viz čl. II bod 7. ), dále jen „“, dovolání odmítl.

Dovolání proti zrušujícímu rozhodnutí odvolacího soudu může být shledáno přípustným, neboť jde o rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , publikované pod č. 80/2013 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek; všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu v tomto usnesení citovaná jsou dostupná na www.nsoud.cz). V posuzovaném případě však nebyly splněny další předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení až

Odvolací soud založil své rozhodnutí mj. na závěru, že jednání, které proběhlo dne 14. 9. 2012 a na které se žalovaná nedostavila, nebylo prvním jednáním, které se ve věci konalo.

Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích uvedl, že prvním jednáním je třeba rozumět jen jednání, které skutečně proběhlo; nejde tedy o první jednání, jestliže bylo účastníkům ještě přede dnem, kdy se mělo uskutečnit, doručeno vyrozumění, že se jednání nekoná, že bylo „zrušeno“ nebo „odvoláno“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. , a ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 39/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O první jednání se podle judikatury Nejvyššího soudu naopak jedná, jestliže jednání nebylo zrušeno předem, ale podle ustanovení bylo odročeno až poté, co se konalo. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že první jednání ve věci bylo odročeno bezprostředně po svém zahájení a že se na něm nejednalo o předmětu sporu (srov. výše uvedené usnesení sp. zn. ).

Odvolací soud se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil, když uzavřel, že prvním jednáním v posuzované věci bylo již jednání konané dne 18. 7. 2012, které nebylo předem zrušeno a které bylo odročeno až poté, co se k jednání dostavila žalovaná a založila do spisu vyjádření. Na výše uvedeném nemůže nic změnit ani skutečnost, že odkazovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a sp. zn. se týkají ve znění účinném do 31. 12. 2000, kdy byla v užita formulace „první jednání, které bylo ve věci nařízeno“, zatímco v nyní posuzovaném případě se jedná o znění účinné od 1. 1. 2001 („první jednání, které se ve věci konalo“).

Na dalších žalobcem vymezených důvodech rozhodnutí odvolacího soudu (výlučně) nestojí. Jestliže obstál prvý důvod, pro nějž odvolací soud nároku žalobce nevyhověl, nemůže žádný další dovolací důvod naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle , neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobce nijak projevit. To činí jeho dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka, kterou žalobce uplatňuje vadu řízení (odvolací soud rozhodl formou usnesení, ač měl rozhodnout rozsudkem, kromě toho odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, namísto toho, aby rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že rozsudek pro zmeškání se nevydává). Podle ustanovení věty druhé smí dovolací soud k vadám řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 82, ročník 2006, a ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. ). Tento předpoklad však v posuzované věci naplněn není.

Přípustnost dovolání nemůže z výše uvedených důvodů založit ani jedna z dovolatelem vymezených otázek.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 25. června 2014

JUDr. Pavel S i m o n předseda senátu