Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1531/2014

26 Cdo 1531/2014

U S N E S E N Í

CHOMUTOVSKÉ BYTOVÉ a.s.

J. Š.

, zastoupené Mgr. Ing. Vlastimilem Němcem, advokátem se sídlem v Chomutově, Kadaňská 3550/39, o zaplacení částky 102.984,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. října 2013, č. j. -103, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně, jíž byla postoupena pohledávka uplatněná v daném řízení, se domáhala, aby jí žalovaná zaplatila částku 102.984,- Kč s příslušenstvím (v podobě úroků z prodlení) z titulu dlužného nájemného (v širším smyslu) za období od října 2005 do listopadu 2006 a vyúčtování záloh na služby za leta 2005 a 2006 (dále jen „rozhodné období“) z nebytových prostor, které jí pronajalo město Chomutov nájemní smlouvou ze dne 22. března 2005 (dále jen „nebytové prostory“ a „Nájemní smlouva“).

Okresní soud v Chomutově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4. srpna 2011, č. j. -68, vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 102.984,- Kč s tam uvedenými úroky z prodlení; současně rozhodl o nákladech řízení účastnic.

K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozsudkem ze dne 14. října 2013, č. j. -103, citovaný rozsudek soudu prvního stupně změnil v nákladovém výroku ohledně výše nákladů řízení a platebního místa; jinak ho v tomto výroku a ve výroku o věci samé potvrdil. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací – vzhledem k obsahu dovolání žalované (dovolatelky) – předně zdůrazňuje, že ve vztahu k nastoleným otázkám platnosti Nájemní smlouvy a odevzdání nebytových prostor (což je ovšem ve skutečnosti, a to i vzhledem k dovolacím námitkám vztahujícím se k této problematice, otázka skutková a nikoli právní) schází v dovolání náležité vylíčení údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 /čl. II bod 2. / – dále jen „ “). V úvodu dovolání sice ohlásila, že napadeným rozhodnutím se odvolací soud

„odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“

, avšak již nespecifikovala, od které (konkrétní) „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení těchto otázek odchyluje. Tato situace dovolacímu soudu znemožňuje, aby se uvedenými otázkami mohl blíže zabývat (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4 v sešitě č. 1 z roku 2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Při posuzování dalších dovolacích námitek podřaditelných pod způsobilý dovolací důvod podle a 3 dovolací soud vycházel z dosavadních právních předpisů ( věta první za středníkem , ).

Výrazem ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu je právní názor, že žalovaná byla povinna platit dohodnuté nájemné z nebytových prostor (ve smyslu , ve znění účinném v rozhodném období – dále jen „ “) i přesto, že jí byly odevzdány ve stavu nezpůsobilém ke smluvenému účelu nájmu a že je z tohoto důvodu neužívala, neboť neblahý stav nebytových prostor jí byl znám od počátku (od okamžiku jejich odevzdání), nijak na něj v průběhu nájemního vztahu nepoukazovala a ani nečinila žádné kroky směřující k jeho nápravě či k ukončení nájemního poměru (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 30. července 2003, sp. zn. , uveřejněné pod C 2068 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, z 20. července 2010, sp. zn. , z 16. ledna 2013, sp. zn. , a z 19. února 2013, sp. zn. ). Dovolací soud nemá důvod se od těchto názorů odchýlit ani v poměrech souzené věci. Nic na tom nemohou změnit ani nepřípadné odkazy dovolatelky na rozhodnutí Nejvyššího soudu z 18. května 2005, sp. zn. , z 27. dubna 2007, sp. zn. , a z 27. dubna 2011, sp. zn. . Citovaná rozhodnutí se totiž primárně zabývala otázkami opodstatněnosti uplatněných práv nájemce vyplývajících z porušení povinnosti pronajímatele odevzdat mu nebytové prostory ve stavu způsobilém smluvenému účelu nájmu a v tomto stavu je udržovat (srov. ), jichž však dovolatelka v daném případě nevyužila.

Odvolacímu soudu nelze ani úspěšně vytýkat, že žalobkyni nárok na zaplacení dlužného nájemného neodepřel pro rozpor výkonu práva s dobrými mravy ( , , ve znění účinném v době rozhodování odvolacího soudu – dále jen „obč. zák“). Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 16. listopadu 2005, sp. zn. ) je totiž ustálena v názoru, že ve vztahu k žalobnímu požadavku na uložení povinnosti nájemci zaplatit pronajímateli dlužné nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu je zásadně vyloučena úvaha, že by ze strany pronajímatele mohlo jít o výkon práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu obč. zák. Tento názor je využitelný i ve vztahu k žalobnímu požadavku na zaplacení dlužného nájemného a úhrady za služby spojené s užíváním nebytových prostor (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. května 2009, sp. zn. ). Přitom v projednávaném případě nevyšly najevo žádné mimořádné okolnosti dovolující uvedenou zásadu prolomit. Za takovou okolnost zejména nelze považovat odevzdání nebytových prostor dovolatelce ve stavu nezpůsobilém smluvenému účelu nájmu. Tato okolnost totiž nemůže sama o sobě odůvodnit závěr o rozporu výkonu práva (na úhradu dlužného nájemného) s dobrými mravy, neboť tím by byl nedůvodně popřen právní názor uvedený v předchozím odstavci odůvodnění tohoto rozhodnutí; nevyužil-li proto nájemce žádné ze svých práv, které mu vyplývají z porušení povinnosti pronajímatele odevzdat mu nebytový prostor v řádném stavu, resp. jejich uplatnění neprokázal, je povinen podle smlouvy plnit, tj. zaplatit nájemné, a to i v případě, že pronajaté prostory neužíval.

S přihlédnutím k uvedenému lze uzavřít, že dovolání není přípustné podle , a proto je dovolací soud podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. května 2014

JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu