Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4418/2013

30 Cdo 4418/2013

U S N E S E N Í

a) Ing

.

J.

M.

, a

b)

PaedDr

.

M.

M.,

oba zastoupeni Mgr. Miroslavem Krutinou, advokátem se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 423/27, proti žalované

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2013, č. j. - 73, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 8. 2013, č. j. – 73, potvrdil zamítavý výrok III. rozsudku soudu prvního stupně ohledně částky 494.381,85 Kč s přísl., jíž se žalobci domáhali z titulu nezákonného rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2005, č. j. , 628/2004-336. Škoda žalobců spočívala v tom, že jako povinní v rámci exekučního řízení zaplatili oprávněnému M. D. celkovou částku ve výši 613.689,- Kč, z toho pohledávka oprávněného činila 494.391,75 Kč a zbývající částka náklady exekuce.

Odvolací soud potvrdil zamítnutí nároku žalobců v rozsahu, v němž se domáhali zaplacení částky 494.391,75 Kč po státu, neboť vznikla-li poškozenému újma odpovídající pohledávce, kterou má vůči svému dlužníku, může být nárok proti státu uplatněn pouze tehdy, nemůže-li poškozený úspěšně dosáhnout uspokojení od svého primárního dlužníka. Teprve v takovém případě totiž vnikne poškozenému materiální újma, za kterou odpovídá stát podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutí nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „ “). Je přitom nerozhodné, zda tato odpovědnost má základ v nezákonném rozhodnutí nebo v nesprávném úředním postupu, podstatné je, že je tu jiný právní vztah, z něhož lze dosáhnout (téhož) plnění. Závěr o nedostatku škody jakožto prvotního předpokladu vzniku nároku na její náhradu za situace, kdy má účastník vůči jinému pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení, je obecně platný, a neuplatní se jen v rámci odpovědnosti státu podle . Jelikož žalobci na oprávněném dosud ničeho z titulu bezdůvodného obohacení nežádali, je jejich žaloba na náhradu škody po státu předčasná.

Rozsudek odvolacího soudu ve věci samé napadli žalobci dovoláním, jehož přípustnost spatřují v tom, že dovolacím soudem vyřešená první otázka má být posouzena jinak. Dle dovolatelů by se měl dovolací soud odchýlit od svého právního závěru, podle kterého může být nárok proti státu z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem veřejné moci uplatněn pouze tehdy, nemůže-li poškozený úspěšně dosáhnout uspokojení od svého primárního dlužníka. Dovolatelé namítají, že jim vznikla škoda pouze v důsledku nezákonného rozhodnutí soudu, a proto je nutno přičítat vzniklou škodu pouze a jedině státu. Nesouhlasí s tím, že by uplatnění nároku vůči státu mělo předcházet vyčerpání všech dostupných prostředků vůči závazkovému dlužníkovi ve smyslu , a že by tedy stát měl disponovat privilegovaným postavením „posledního dlužníka“. Takový názor považují za rozporný s čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. (dále jen „Úmluva“). Dovolatelé navrhli napadený rozsudek změnit tak, aby bylo jejich nároku na zaplacení částky 610.201,15 Kč vyhověno.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II., bod 7 ) – dále jen „ “, a dovolání odmítl podle ustanovení jako nepřípustné.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantně dovozuje, že nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím může být vůči státu úspěšně uplatněn pouze tehdy, jestliže by poškozený nedosáhl uspokojení své pohledávky vůči tomu, kdo by k němu byl jinak povinen (viz rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu SR ze dne 16. 4. 1985, sp. zn. , Výběr 1985; z aktuální judikatury pak např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. , usnesení ze dne 2. 6. 2011, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. ). Jinými slovy, svědčí-li poškozenému jako věřiteli právo vůči jeho dlužníku, které může (úspěšně) uplatnit, resp. uspokojit, nevzniká mu dosud vůči státu nárok na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci. Pouze v případě, že pohledávku oprávněného nelze jako přímý nárok uspokojit, vzniká oprávněnému majetková škoda, spočívající ve ztrátě majetku. K tomu srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 7/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v něm uvedenou pasáž o teorii tzv. adekvátní příčinné souvislosti. Neexistuje-li škoda v době rozhodování soudu o uplatněném nároku na její náhradu, byl nárok uplatněn předčasně, což má za následek zamítnutí žaloby takzvaně „pro tentokrát“, aniž by bylo třeba se zabývat splněním dalších předpokladů odpovědnosti za škodu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. ).

Nejvyšší soud rovněž opakovaně dovodil, že „Je-li jedním z předpokladů úspěšného uplatnění nároku na náhradu škody vůči osobě, jejíž protiprávní jednání zapříčinilo vznik bezdůvodného obohacení třetí osoby na úkor žalobce, nemožnost uspokojit žalobcův nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči této třetí osobě, pak žalobce (osoba, jíž vznikla majetková újma) volbu nemá; musí uplatnit své právo na vydání bezdůvodného obohacení vůči tomu, kdo se na jeho úkor obohatil, a pouze tehdy, je-li zřejmé, že toto právo nebude možno uspokojit, přichází v úvahu úspěšné uplatnění práva na náhradu škody.“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2009, sp. zn. ).

Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena i v tom, že k prokázání vzniku škody (tj. k prokázání nemožnosti dosáhnout plnění dlužníkem) není vždy nezbytné, aby poškozený nejprve vymáhal svou pohledávku vůči dlužníkovi v soudním řízení a aby tak byl znám jeho negativní výsledek, tj. není nepřekročitelnou podmínkou, aby zde byl zamítavý rozsudek soudu, u něhož byl nárok uplatněn. Za situace, kdy je z okolností případu zřejmé, že žaloba by nemohla uspět, může soud rozhodující ve sporu o náhradu škody sám jako otázku předběžnou řešit úspěšnost žaloby a uspokojení nároku, aniž by poškozený byl nucen samostatný soudní spor podstoupit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. ). Vznik škody na své straně je však poškozený povinen prokázat.

Nejvyšší soud neshledal důvod pro to, aby se v posuzované věci odchýlil od výše uvedené judikatury Nejvyššího soudu, a tudíž ani pro to, aby podle , o soudech a soudcích, postoupil věc k rozhodnutí velkému senátu, který by se zabýval otázkou změny dosavadní rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dovolání odmítl jako nepřípustné.

S dovolateli lze souhlasit v tom, že nebýt nezákonného rozhodnutí Městského soudu v Praze, nedošlo by ani k zahájení exekučního řízení vůči dovolatelům jako osobám povinným. Na druhou stranu však nelze pominout, že v důsledku jednání státu došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení třetí osoby - oprávněného z exekuce - který je povinen to, o co se na úkor jiného bezdůvodně obohatil, vydat. Zamítnutí žaloby tzv. „pro tentokrát“ neznamená, že by se dovolatelé nemohli v budoucnu obrátit na stát s nárokem na náhradu škody, neboť takovéto zamítavé rozhodnutí nepřestavuje překážku věci rozsouzené (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2006, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 84/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nelze však připustit, aby se poškození domáhali náhrady škody přímo po státu, aniž by se alespoň pokusili vymoci dlužné peníze od toho, kdo se na jejich úkor, byť za přičinění státu, bezdůvodně obohatil. Vznik škody na své straně jsou poškození povinni prokázat, a v tomto ohledu není dostačující pouhé tvrzení žalobců, že se na „primárním“ dlužníkovi ničeho nedomůžou. Podle názoru Nejvyššího soudu nečiní tento požadavek žalobu na náhradu škody po státu podle neúčinným prostředkem nápravy ve smyslu Úmluvy.

Závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v usnesení soudu ze dne 10. 8. 2011, sp. zn. , nepovažuje Nejvyšší soud za zcela přiléhavé, neboť důvodem zamítnutí žaloby tzv. pro tentokrát je skutečnost, že dovolatelům škoda uplatnitelná vůči státu dosud nevznikla, jak odvolací soud správně uvedl, zatímco podmínky stanovené v míří na procesní prostředky, které je poškozený povinen využít k odstranění nezákonného rozhodnutí. Jedná se tedy o zcela jinou procesní situaci, na níž však napadené rozhodnutí primárně založeno není.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 3. června 2014

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu