Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2154/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: Tizia spol. s r.o., se sídlem v Praze 3, Štítného 388/18, IČ: 25797654, zastoupena JUDr. Petrem Balcarem, advokátem v Praze 1, Revoluční 15, proti žalovanému: Česká republika – Český úřad zeměměřičský a katastrální, se sídlem v Praze 8, Pod sídlištěm 9, o zaplacení 3.150.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2011, č. j. -196, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze výše označeným byl ve výroku I. potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 29. 7. 2010, č. j. -157, kterým byla žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3.150.000,- Kč s příslušenstvím, zamítnuta. Ve výroku II. rozsudku odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení tak, že k jejich náhradě nemá právo žádný z účastníků.

Ve věci se žalobkyně domáhala zaplacení výše uvedené částky jako náhrady škody, která jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem žalovaného, když Katastrální úřad Praha – město neprovedl zápis zástavního práva (vzniklého na základě zástavní smlouvy k nemovitostem dne 22. 7. 1992) k pozemku parc. č. 265/8 v kat. úz. Modřany, obec Praha, který se stal vlastnictvím žalobkyně 30. 5. 2003.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Podle ní má rozhodnutí odvolacího soudu zásadní právní význam; konkrétně má jít o právní otázku související se způsobením škody nesprávným úředním postupem žalovaného, spočívající v absenci zápisu zástavního práva v katastru nemovitostí. Při následné koupi nemovitosti se žalobkyně jako nový vlastník o existenci zástavního práva nemohla dozvědět. Tvrzená škoda u žalobkyně měla vzniknout tím, že musela uhradit obvyklou cenu zástavy zástavnímu věřiteli, aby zástavní právo váznoucí na nemovitosti zaniklo ve smyslu ustanovení § 170 odst. 1 písm. e) obč. zák. V dalším textu žalobkyně zrekapitulovala skutkový stav věci, a to včetně namítaných pochybení soudů nižších instancí. Na závěr navrhla zrušení rozhodnutí soudů obou nižších instancí a následné vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se k podanému dovolání vyjádřil a navrhl dovolání žalobkyně odmítnout, popř. zamítnout.

Nejvyšší soud shledal, že žalobkyně, zastoupená advokátkou, podala dovolání včas ( , ). Přípustnost dovolání spatřovala v zásadním právním významu napadeného rozhodnutí podle , odst. 3 , dovolací důvod byl uplatněn podle

Přípustnost dovolání podle je dána, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nejvyšší soud vzal za prokázané, že mezi účastníky byl zápis zástavního práva k předmětnému pozemku proveden příslušným Katastrálním úřadem 16. 11. 2004 a dne 14. 4. 2006 došlo k jeho výmazu. Žalobkyně, jak sama v dovolání uvádí, uhradila Ing. Š. (správci konkurzní podstaty společnosti Mikrona Týn a.s.) částku ve výši 3.150.000,- Kč dne 21. 3. 2007 - tedy v době, kdy již v katastru nemovitostí nebylo k předmětnému pozemku zástavní právo evidováno.

Dovolací soud věc posoudil též podle ustanovení § 157 odst. 1 obč. zák. Podle něj zástavní právo k nemovitým věcem vzniká vkladem do katastru nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak. K tomu per analogiam Nejvyšší soud dodává, že zánik zástavního práva je spojován s jeho výmazem z katastru nemovitostí, přičemž v kontextu projednávané věci je zapotřebí vzít v úvahu i princip publicity, tj. dobré víry účastníků v zápis v katastru nemovitostí.

Dovolací soud upozorňuje na skutečnost, že ze smlouvy o narovnání, uzavřené mezi žalobkyní a Ing. Š., dostatečně jasně nevyplývá tvrzený důvod plnění ze strany žalobkyně, tj. úhrada ceny zástavy váznoucí na předmětném pozemku. Ve smlouvě použitá formulace, podle které Ing. Š. předá žalované písemné prohlášení o úhradě ceny věci a zániku zástavního práva, které by mělo váznout na nemovitosti (č. l. 150, str. 2, čl. I. odst. 3 smlouvy o narovnání ze dne 21. 3. 2007), dostatečně nedokládá existenci zástavního práva váznoucího na pozemku v okamžiku plnění. Za této situace není možné nijak dovodit ani existenci příčinné souvislosti mezi případným pochybením žalovaného a vznikem škody na straně žalobkyně.

V případě, že by dovolací instance snad měla dovolacím tvrzením přiznat příslušnou právní relevanci, bylo by současně nutné zohlednit i přiléhavou, ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu. Podle ní nárok na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci může být vůči státu úspěšně uplatněn pouze tehdy, nemůže-li poškozený úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, který je mu povinen plnit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, sv. 4/2011, č. 48).

Na základě výše uvedeného Nejvyšší soud uzavírá, že soud nižší instance věc posoudil správně, v souladu s platnou právní úpravou i ustálenou judikaturou (totéž platí i pro postup a rozhodnutí soudu prvního stupně). Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl ( věta první, ).

Oproti žalobkyni byl žalovaný v řízení úspěšný a podle a návazných ustanovení vzniká straně, která dosáhla v dovolacím řízení úspěchu, právo na náhradu nákladů řízení. Vyjádření za stranu žalovanou však bylo sepsáno Ing. V., předsedou jednajícím jménem žalovaného a nikoliv prostřednictvím zástupce, žádné náklady řízení nebyly vyčísleny, a proto bylo o nákladech tohoto řízení rozhodnuto tak, jak ve výroku II. rozsudku uvedeno.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. září 2011

JUDr. Ludvík D a v i d, CSc.

předseda senátu