Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 103/2014

30 Cdo 103/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Františkem Ištvánkem v právní věci žalobkyně L. H., zast. JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem kanceláře Brož & Sokol & Novák s. r. o., se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, proti žalované České republice – Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, o vydání věci, eventuálně o zaplacení částky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o odvolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2013, č. j. -452 takto:

I. Řízení se zastavuje.

Stručné odůvodnění ( ):

Městský soud v Praze usnesením v záhlaví označeným zrušil dle ustanovení ve spojení s rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž byl žalobkyni ustanoven zástupce.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně odvolání, v němž vyjadřuje nesouhlas s jeho obsahem. Uvádí, že Městský soud v Praze v dané věci nerozhodoval jako soud odvolací, neboť žádné odvolání podáno nebylo. Žalobkyně tak dochází k závěru, že Městský soud v Praze rozhodoval jako soud prvního stupně, a tedy proti jeho rozhodnutí je přípustné odvolání, což vyplývá z ustanovení a z principu universality odvolání. Jelikož ustanovení je obsaženo v třetí části , která je označena jako „Řízení v prvním stupni“, lze rovněž systematickým výkladem dovodit, že Městský soud v Praze rozhodoval jako soud prvního stupně. Dále žalobkyně uvedla, že se jeví absurdní a diskriminační, aby v případě, kdy o odejmutí osvobození rozhodne Obvodní soud, zde dvojinstančnost řízení byla dána a v situaci, kdy o odejmutí osvobození rozhodne Městský soud v Praze, dvojinstančnost řízení dána nebyla, přičemž žalobkyně odkazuje na a Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Odvolání je podle opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout (a tím se domoci přezkumu) rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje. O odvoláních proti rozhodnutím okresních (obvodních) soudů rozhodují soudy krajské (Městský soud v Praze); vrchní soudy jsou sice též soudy odvolacími, avšak jen v případě odvolání proti rozhodnutím krajských soudů (Městského soudu v Praze) jako soudů prvního stupně (tento předpoklad v dané věci splněn není, neboť Městský soud v Praze rozhodoval jako soud odvolací).

Na výše uvedeném závěru nic nemění ani ta okolnost, že proti usnesení soudu prvního stupně o ustanovení advokáta nebylo podáno odvolání a že odvolací soud přezkoumal toto rozhodnutí v průběhu odvolacího řízení ve věci samé. Takový postup odvolacímu soudu umožňuje ustanovení ve spojení s ustanovením Ač se ustanovení nachází v části třetí zákona, dle ustanovení se použije i pro řízení u odvolacího soudu, z čehož však nelze dovodit, že se jedná o rozhodnutí odvolacího soudu a zároveň prvostupňové.

Rozhodnutí odvolacího soudu, ať už se jedná o rozhodnutí ve věci samé nebo rozhodnutí procesní, lze napadnout, je-li zákonem připuštěno, dovoláním ( ), a soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím soudů krajských (Městského soudu v Praze) nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud ( ). Tento závěr lze rovněž dovodit z ustanovení , které obsahuje taxativní výčet procesních rozhodnutí vydaných v průběhu odvolacího řízení, přičemž opravným prostředkem proti těmto rozhodnutím je také dovolání.

Nelze přisvědčit ani námitce žalobkyně, že postup Městského soudu v Praze je protiústavní, neboť jí odjímá právo dvojinstančního řízení. Zde lze odkázat na závěr Ústavního soudu uvedený v usnesení ze dne 11. 1. 2007, sp. zn. : „Z ústavněprávního hlediska není soudní řízení povinně dvoustupňové a jednostupňové soudnictví ve věcech objektivně bagatelního významu nikterak nevybočuje z ústavních mezí (srov. Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu sv. 22, č. 22, str. 387). Ostatně tento požadavek neklade na civilní řízení ani Evropský soud pro lidská práva.Rozhodnutí o osvobození či odnětí osvobození od soudního poplatku navíc není rozhodnutím meritorním a tedy konečným, přestože se může účastníka řízení v konkrétním případě i citelně dotknout.“

Jelikož tedy opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání nýbrž dovolání, – k projednání (naopak) odvolání proti takovému rozhodnutí – neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu. Tím, že žalobkyně „odvolání“ přesto podala, uvedenou podmínku odvolacího řízení pominula. Nedostatek funkční příslušnosti je však neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pročež řízení o takovém „odvolání“, které touto vadou trpí, nelze než podle ustanovení zastavit.

Jestliže není upravena k projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu funkční příslušnost, zbývá zodpovědět, který soud je o zastavení „odvolacího“ řízení povolán rozhodnout. Nejvyššímu soudu svědčí skutečnost, že je vrcholným článkem soustavy obecných soudů, a současně, že je právě tím soudním orgánem, který je k rozhodnutí o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů příslušný.

Ke shodným závěrům ostatně dospěl Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. , zveřejněném pod pořadovým č. 85 časopisu Soudní judikatura, ročník 2001, č. 7, na str. 320 a násl., a dále v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. října 2006, sp. zn. , na která jinak postačí odkázat.

Výrok o náhradě nákladů řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 2. dubna 2014

JUDr. František I š t v á n ek

předseda senátu