Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3968/2013

26 Cdo 3968/2013

U S N E S E N Í

I.

P.

, zastoupeného JUDr. Martinem Šenkýřem, advokátem se sídlem Praha 6, Na Viničních horách 1834/24, proti žalované

NIEVO, s.r.o.

, se sídlem Praha 2, Mánesova 16/711, IČ: 63985420, zastoupené JUDr. Taťánou Kozákovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Karlovo nám. 18, o zaplacení částky 235.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2013, č. j. -215, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobce podal včasné dovolání proti rozsudku ze dne 20. 6. 2013, č.j. -215, jímž Městský soud v Praze (odvolací soud) změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 (soudu prvního stupně) ze dne 23. 1. 2013, č.j. -179, ve vyhovujícím výroku I., kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 235.000,- Kč (jež představovala smluvní pokutu) s příslušenstvím a rozhodnuto o nákladech řízení, tak, že žalobu zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Dovolání není přípustné podle , , ve znění od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. článek II., bod 1. přechodných ustanovení , a část první, článek II. bod 2 zákona č. 293/12013 Sb.) – dále jen „ “, neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ( ).

Dovolatel spatřuje nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem v tom, že ujednání o smluvní pokutě sjednané v dohodě o ukončení nájmu ve výši 5.000,- Kč za každý den prodlení žalovaného (pronajímatele) s převzetím bytu od žalobce (nájemce) shledal neplatným pro rozpor s dobrými mravy podle , ve znění do 31. 12. 2013 (srov. , ) – dále též jen „obč.zák.“, čímž se odchýlil do ustálené praxe dovolacího soudu.

Judikatura dovolacího soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu České republiky z 31. 3. 1998, sp.zn. , z 21. 1. 2002, sp.zn. , z 30. 11. 2004, sp.zn. , z 30. 10. 2008, sp.zn. , a z 31. 8. 2011, sp.zn. ) je ustálena v názoru, že institut smluvní pokuty zakotvený v ustanovení § 544 a § 545 obč.zák. je jedním z právních prostředků zajištění závazků, jehož účelem je donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku. Smluvní pokuta je tedy peněžitá částka, kterou je dlužník povinen zaplatit věřiteli v případě, že nesplní svou smluvní povinnost, a to bez ohledu na to, zda porušením povinnosti vznikla věřiteli škoda. Pokutu lze dohodnout jak pro případ nesplnění vůbec, tak pro případ porušení jakékoliv jiné smluvní povinnosti. Judikatura dovolacího soudu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 11. 8. 2005, sp.zn. , z 23. 10. 2006, sp.zn. , z 28. 6. 2007, sp.zn. , a z 12. 1. 2010, sp.zn. ) je rovněž jednotná v názoru, že v občanskoprávních vztazích – na rozdíl od obchodněprávních vztahů – není soud oprávněn snížit účastníky sjednanou výši smluvní pokuty aplikací § 3 odst. 1 obč.zák. a na základě úvahy o nepřiměřené výši pokuty částečně nevyhovět požadavku na její zaplacení tím, že výkon práva v tomto rozsahu odporuje dobrým mravům. Může jen posoudit ujednání o smluvní pokutě jako platné nebo neplatné z důvodu jeho souladu či rozporu s dobrými mravy podle § 39 obč.zák. a shodně i výkon práva na smluvní pokutu lze podle § 3 odst. 1 obč.zák. hodnotit jako příčící se dobrým mravům. Protože pro posouzení, zda je právní úkon v rozporu s dobrými mravy podle § 39 obč.zák., zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet, závisí vymezení hypotézy právní normy v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (preventivní, uhrazovací a sankční). V souvislosti s výší smluvní pokuty je také třeba, aby pokuta zahrnovala všechny škody, které lze rozumně v daném konkrétním vztahu s porušením určité povinnosti očekávat, a musí mít dostatečnou, nikoliv však přemrštěnou pobídkovou výši. Smluvní pokuta, jejíž výše výrazně převyšuje výši skutečně vzniklé škody, je nepřiměřená a pro rozpor s dobrými mravy neplatná. Při posouzení přiměřenosti smluvní pokuty soud přihlíží zejména k jejímu účelu, k okolnostem, za nichž byla sjednána, k charakteru, příp. hodnotě zajištěného závazku, ke vzájemnému poměru hodnoty hlavního závazku a smluvní pokuty apod. Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posuzovat z pohledu zajištěné povinnosti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. 11. 2003, sp.zn. , z 11. 8. 2005, sp.zn. , z 16. 7. 2008, sp.zn. , z 28. 4. 2011, sp.zn. , a z 30.1. 2012, sp.zn. ). Odvolací soud se při posouzení přiměřenosti smluvní pokuty od výše uvedené judikatury dovolacího soudu neodchýlil. Nelze se ztotožnit s námitkou dovolatele, že by posuzoval otázku neplatnosti ujednání o smluvní pokutě pro rozpor s dobrými mravy jen z hlediska její uhrazovací funkce, naopak z obsahu jeho rozhodnutí vyplývá, že přihlédl i k celkovým okolnostem úkonu, k účelu smluvní pokuty a k charakteru zajištěné povinnosti. Je však pravdou, že za situace, kdy žalobce netvrdil, že mu porušením povinnosti ze strany žalovaného skutečně nějaká škoda vznikla, bylo posouzení přiměřenosti smluvní pokuty z hlediska její uhrazovací funkce v dané věci zásadní. Jak vyplývá z výše uvedené judikatury (viz rozhodnutí , na které odkázal i odvolací soud) skutečnost, že smluvní pokuta výrazně převyšuje vzniklou škodu, totiž způsobuje její neplatnost pro rozpor s dobrými mravy. Napadené rozhodnutí pak není ani v rozporu s judikaturou týkající se dobrých mravů, na niž poukazoval dovolatel. Ostatní rozhodnutí dovolacího soudu citovaná dovolatelem pak na danou věc nedopadají; rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. a sp.zn. , resp. sp.zn. proto, že odvolací soud nevyvozoval neplatnost ujednání o smluvní pokutě z jednání žalobce jako jedné ze smluvních stran (jak se nesprávně domnívá dovolatel), rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. , a sp.zn. , pak proto, že výsledná výše smluvní pokuty nebyla v daném případě způsobena dlouhodobým prodlením žalovaného (prodlení trvalo zhruba 1 a půl měsíce) a závěr odvolacího soudu o neplatnosti ujednání o smluvní pokutě pro rozpor s dobrými mravy nebyl založen pouze na samotné výši smluvní pokuty.

Dalšími námitkami dovolatel uplatnil nezpůsobilý dovolací důvod, neboť směřují proti zjištěnému skutkovému stavu, a dovolací soud se jimi proto nezabýval.

Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl ( věta první ).

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. března 2014

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.

předsedkyně senátu