Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4932/2010

U S N E S E N Í

a)

Ing. I. M.

a

b) MUDr. H. M.

, zastoupených JUDr. Jiřím Dvořákem, advokátem se sídlem v Plzni, Hálkova 24, proti žalovaným

1) S. P., 2)

N., P.,

3)

Mgr. J. B.

a

4)

H. B.

, všem zastoupeným Mgr. Lukášem Zscherpem, advokátem se sídlem v Plzni, Lochotínská 18, o 220.078,-Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - sever pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. srpna 2010, č. j. -277, takto:

I. Dovolání se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Plzni potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň - sever ze dne 19. srpna 2009, č. j. -209, v části, jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 220.078,-Kč, a rozhodl o nákladech řízení, není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Žalobci předložili k dovolacímu přezkumu otázku oprávněnosti soudu moderovat smluvní pokutu sjednanou v občanskoprávním vztahu. Odvolacímu soudu vytýkají, že i když posoudil ujednání o smluvní pokutě jako platné a vzal za prokázané, že trval protiprávní stav (resp. porušení závazku zajištěného smluvní pokutou), v rozporu s ustálenou judikaturou sjednanou smluvní pokutu snížil aplikací § 3 odst. 1 obč. zák. (moderoval).

K problematice smluvní pokuty se Nejvyšší soud ve svých rozsudcích opakovaně vyjádřil (srovnej např. rozsudky ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. , ze dne 11. 8. 2005, sp. zn. , ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. , ze dne 13. 11. 2009, sp. zn. , ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. , ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. ). Přijal a odůvodnil závěr, že v občanskoprávních vztazích - na rozdíl od obchodněprávních vztahů - není soud oprávněn snížit účastníky sjednanou výši smluvní pokuty aplikací § 3 odst. 1 obč. zák. a na základě úvahy o přiměřené výši pokuty částečně nevyhovět požadavku na její zaplacení tím, že výkon práva v tomto rozsahu odporuje dobrým mravům. Může jen posoudit ujednání o smluvní pokutě jako platné nebo neplatné z důvodu jeho souladu či rozporu s dobrými mravy podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“) a shodně i výkon práva na smluvní pokutu lze podle obč. zák. hodnotit jako příčící se dobrým mravům. Protože pro posouzení, zda je právní úkon v rozporu s dobrými mravy podle obč. zák. zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet, závisí vymezení hypotézy právní normy v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Zákon výslovně neupravuje omezení při jednání stran o výši smluvní pokuty, avšak při posuzování platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska souladu s dobrými mravy je výše smluvní pokuty jedním z rozhodujících hledisek. Smluvní pokuta, jejíž výše výrazně převyšuje výši skutečně vzniklé škody, je nepřiměřená a pro rozpor s dobrými mravy neplatná. Při posouzení přiměřenosti smluvní pokuty soud přihlíží zejména k jejímu účelu, k okolnostem, za nichž byla sjednána, k charakteru, příp. hodnotě zajištěného závazku, ke vzájemnému poměru hodnoty hlavního závazku a smluvní pokuty, apod. Přiměřenost výše smluvní pokuty je tedy třeba posuzovat z pohledu zajištěné povinnosti.

V posuzovaném případě odvolací soud rozhodl v intencích shora uvedeného výkladu.

Shodně se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění (správnost skutkových zjištění nelze v dovolacím řízení v případě přípustnosti dovolání podle úspěšně zpochybnit), že v kupní smlouvě uzavřené dne 28. 2. 2005 se žalovaní zavázali odstranit do 30. 6. 2005 celkem 11 vad, resp. nedodělků jimi prodávané nemovitosti pod sankcí smluvní pokuty ve výši 5.000,-Kč za každý týden prodlení s odstraněním vad a nedodělků. Žalovaní odstraňovali nedostatky nemovitosti pomalu a nesystémově. Dne 16. 10. 2006 žalobci žalovaným znemožnili odstranit nejzávažnější ze tří zbývajících vad (mokré zdivo domu), neboť uzavřeli smlouvu o dílo se stavební společností, která vadu odstranila; odstranění zbylých dvou méně závažných závad, resp. nedodělků (nedokončená fasáda na zadní části domu a nedokončené obložení prvního nadzemního podlaží s drenáží) odviselo od dokončení sanace zdiva. Protože žalobou požadovaná částka 560.000,- Kč představuje smluvní pokutu za období od 1. 7. 2005 do 24. 8. 2007, přisvědčil odvolací soud soudu prvního stupně,že žalobcům náleží smluvní pokuta pouze za období od 1. 7. 2005 do 16. 10. 2006, neboť poté, kdy zvoleným postupem odstranění vad žalovaným částečně znemožnili splnit smluvní pokutou zajištěný závazek, zajišťovala tato pokuta již pouze jeho zlomek („nepoměrně menší část původního závazku“), stala se nepřiměřenou zajišťované povinnosti a její přiznání po 16. 10. 2006 by odporovalo dobrým mravům. Odvolací soud tedy svým postupem smluvní pokutu nemoderoval, tedy aplikací obč. zák. nesnížil účastníky sjednanou výši smluvní pokuty (z částky 5.000,- Kč týdně na částku nižší). Dovodil, že po 16. 10. 2006 by byl výkon práva žalobců na smluvní pokutu v rozporu s dobrými mravy, a proto částku 220.078,- Kč představující kapitalizovanou smluvní pokutu za dobu od 16. 10. 2006 do 24. 8. 2007 žalobcům nepřiznal.

Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nákladech, není přípustné (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003).

Protože dovolání žalobců směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalovaným, kteří by jinak měli právo na jejich náhradu, v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. ledna 2012

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.

předsedkyně senátu