Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2944/2012

30

Cdo 2944/2012

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

JUDr. Zuzany Roupcové

, advokátky se sídlem v Brně, Příkop 4, IBC, správkyně konkursní podstaty úpadce Brněnská obchodní, a. s., v likvidaci, se sídlem v Brně, Lipová 27, identifikační číslo osoby 60914122, proti žalovaným

1) SVÚOM Praha, a. s., v likvidaci,

se sídlem v Praze 7, U Měšťanského pivovaru 4, identifikační číslo osoby 60193395, zastoupené Mgr. Gabrielou Hamákovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Baťkovo nám. 625/552, a

2) S-pin Praha, s. r. o.

, se sídlem v Praze 7, U Měšťanského pivovaru 934/4, identifikační číslo osoby 26197383, zastoupené Mgr. Radkem Matoulkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké nám. 147, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. dubna 2012, č.j. -202, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. dubna 2012, č.j. -202, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 29. září 2011, č.j. -157, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 7 k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 7 (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. září 2011, č.j. -157, určil, že

„1) žalovaná je výlučným vlastníkem těchto nemovitostí: budovy (průmyslový objekt) nacházející se na pozemku (zastavěná plocha a nádvoří), pozemku (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 1761 m2 v památkově chráněném území, všech zapsaných Katastrálním úřadem pro hl. m. Prahu vedeném pro obec P., k.ú. H.“

(výrok I.), a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.). Po provedeném řízení dospěl k závěru, že pokud členové představenstva jednající za žalovanou 1) převedli kupní smlouvou na žalovanou 2) sporné nemovitosti a způsobili tak žalované 1) dle pravomocného trestního rozsudku Městského soudu v Praze (sp. zn. ) škodu ve výši minimálně 4 miliony Kč, jednali v rozporu s dobrými mravy, a proto je kupní smlouva uzavřená 20. června 2002, na základě které byla žalovaná 1) poškozena, nutně neplatná.

K odvolání žalovaných Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) v záhlaví citovaným rozsudkem ve smyslu potvrdil (jako věcně správné rozhodnutí) rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se zcela ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně. K vytýkaným nedostatkům ve vztahu k odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně při zdůvodnění svého rozhodnutí toto ustanovení respektoval a proto odvolací soud neshledal tyto námitky důvodnými. Dále uvedl, že žalované se ve svých námitkách mýlí i tehdy, když považují za nedostatečné a nesprávné zdůvodnění existence naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení vlastníka předmětných nemovitostí. Úpadce, potažmo žalobkyně jako jeho konkursní správkyně, má nepochybně zájem na tom, jakým způsobem se bude podílet na likvidovaném majetku žalované 1). Soud prvního stupně tak posoudil správně i tuto otázku. Stejně tak se správně vypořádal i s posouzením platnosti převodu vlastnictví k předmětným nemovitostem z žalované 1) na žalovanou 2) po hmotněprávní stránce. Jak vyplývá z napadeného rozsudku, rozhodnutí v trestním řízení bylo pouze jednou ze skutečností, v níž soud prvního stupně spatřuje rozpor s dobrými mravy, dále zvažoval majetkoprávní situaci žalované 1), když bylo prokázáno, že předmětnou smlouvou se žalovaná 1) „zbavila“ de facto výrobního prostředku, tj. prostor, v nichž jediných mohla vykonávat svou výdělečnou činnost. Posouzení všech těchto aspektů soud prvního stupně provedl i v intencích judikatury (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve věci sp. zn. ). Pokud jde o důsledky dohodnuté výše kupní ceny ve vztahu k ceně, např. obvyklé, i zde závěry soudu prvního stupně odpovídají stávající judikatuře i rozhodovací praxi – např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ve věcech sp. zn. nebo sp. zn. .

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná 2) (dále též „dovolatelka“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, jehož přípustnost dovozuje z a důvod spatřuje v a b) Dovolatelka uvádí, že otázky zásadního právního významu shledává v:· řešení otázky výkladu navazujícím i na a otázky obsahových náležitostí rozsudku soudu, protože výklad odvolacího soudu k a jeho závěr je v rozporu s , a odporuje judikatuře Nejvyššího a Ústavního soudu České republiky [dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“ a „Ústavní soud“] vztahující se k výkladu těchto ustanovení (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. , sp. zn. , rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. )

·

řešení otázky výkladu ve spojení s a obsahových náležitostí rozsudku odvolacího soudu, protože odvolací soud se v odůvodnění svého rozsudku nevypořádal s odvolacími námitkami, které žalovaná 2) uplatňovala proti rozhodnutí soudu prvního stupně a jejichž prostřednictvím zpochybňovala správnost uvedeného rozhodnutí a jeho závěrů; z hlediska obsahových náležitostí rozsudku je rozsudek odvolacího soudu v rozporu s výkladem, který k citovaným ustanovením zaujal Nejvyšší a Ústavní soud (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. , sp. zn. , rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. )

·

posouzení právní otázky existence naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení u určovací žaloby a otázky podmínek existence naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení, neboť tuto otázku odvolací soud řešil v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. a nezabýval se tím, proč by se mělo stát nejistým právním postavením žalobkyně a s jakým výsledkem.

·

řešení otázky neplatnosti kupní smlouvy dle § 39 obč. zák. pro rozpor s dobrými mravy vyvozované z výše kupní ceny a v té souvislosti odpovědnosti statutárních orgánů jedné smluvní strany, jež vyústila v trestní kvalifikaci a následně trestní odsouzení; rozsudek odvolacího soudu je totiž v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. ; je také významné i posuzování otázky, zda lze dospět k závěru o neplatnosti právního úkonu pro rozpor s dobrými mravy dle § 39 obč. zák. bez toho, že by soud posuzoval jednání všech účastníků právního úkonu, tzn. jen na základě posuzování jednání jen jednoho účastníka smlouvy, a bez toho, že by byl posuzován rozpor účelu či obsahu právního úkonu s dobrými mravy (tyto otázky nebyly v judikatuře dovolacího soudu řešeny).

Závěrem dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala též včasné dovolání prostřednictvím své advokátky žalovaná 1). Dovolání je obsahově totožné s dovoláním žalované 2).

Žalobkyně ve svém vyjádření k dovoláním žalovaných uvedla, že se ztotožňuje s právním názorem soudů obou stupňů a navrhla, aby byla obě dovolání odmítnuta.

Úvodem Nejvyšší soud předesílá, že se zřetelem k době vydání dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „ “).

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení , bylo však shledáno přípustným podle , neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu řeší ve zjištěných skutkových poměrech dané věci otázku neplatnosti právního úkonu ve smyslu 39 obč. zák. v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, zatímco posouzení otázky naléhavého právního zájmu ( ) žalobkyně na určení jejího vlastnictví k předmětným nemovitostem odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , a další, jež jsou k dispozici veřejnosti na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz).

Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, při rozhodování totiž zcela pominul(y) judikaturu Nejvyššího soudu, podle které jde-li o právní úkon dvoustranný (jímž uvedená kupní smlouva je), je právní úkon neplatný (jen) v případě, že v rozporu s dobrými mravy je jednání obou stran, nikoliv pouze jedné strany (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2000, sp. zn. , in www.nsoud.cz). Stejný právní názor byl vyložen např. i v pozdějším rozhodnutí téhož soudu ze dne 3. října 2012, sp. zn. 2677/2011, ve kterém dovolací soud připomenul, že k absolutní neplatnosti dvoustranného právního úkonu (smlouvy) podle § 39 obč. zák. z důvodu, že se příčí dobrým mravům, dojde jen tehdy, je-li takové jednání přičitatelné účastníkům smlouvy. Nejvyšší soud tak - též v reflexi judikatury Ústavního soudu České republiky (k tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 11. května 2005, sp. zn. , a ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. , jež jsou veřejnosti dostupné na webových stránkách Ústavního soudu www.nalus.usoud.cz) - např. ve svém rozsudku ze dne 30. srpna 2011, sp. zn. (rovněž veřejnosti dostupném na www.nsoud.cz), judikoval, že závěr, že právní úkon je neplatný pro rozpor se zákonem nebo proto, že zákon obchází, není možné učinit jen na základě gramatického výkladu, nýbrž je vždy třeba zkoumat účel zákonného zákazu či příkazu. Vyložil také, že je v rozporu s principy právního státu, jestliže by byl preferován přístup upřednostňující výklad vedoucí k závěru o neplatnosti smlouvy před výkladem, na jehož základě není možno neplatnost smlouvy dovodit.

V posuzované věci ovšem odvolací soud (oba soudy) vůbec neposuzoval(y) právně významnou otázku neplatnosti předmětné kupní smlouvy z hlediska dovolatelky (žalované) 2) a za prioritní vzal(y) toliko zjištěné skutečnosti (okolnosti) týkající se výhradně žalované 1), resp. tehdejších statutárních orgánů této společnosti.

Poněvadž shora připomenuté a judikatorně ustálené právní názory odvolací soud v dovoláním napadeném rozsudku pomíjí a dospívá ke zcela jinému právnímu názoru, byl již v důsledku této okolnosti naplněn důvod ke kasaci jeho rozhodnutí.

Ve smyslu nemohl pak dovolací soud pominout, že rozsudek soudu prvního stupně nesplňuje zcela náležitosti, jež jsou vymezeny pro odůvodnění jeho písemného vyhotovení. Především jde o jeho nepřípustné souhrnné skutkové zjištění; Nejvyššímu soudu proto nezbývá, než připomenout následující.

Podle ustanovení není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Posledně citované ustanovení se s ohledem na vztahuje i pro řízení u odvolacího soudu. Rozhodnutí, které nerespektuje zásady uvedené v , je nepřezkoumatelné.

Povinnost soudů rozsudky odůvodnit ( ), a to způsobem zakotveným v , je jedním z principů řádného a spravedlivého procesu vyplývajících z článku 36 a násl. d a z článku 1 y, který představuje součást práva na spravedlivý proces. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Stav, kdy rozsudek postrádá náležitosti uvedené v , ve svých důsledcích vede k tomu, že se stává nepřezkoumatelným (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. ledna 2008, sp. zn. , in www.nsoud.cz).

Je třeba mít na zřeteli, že zákonem vyžadované řádné odůvodnění písemné formy rozsudku není jen formálním požadavkem, který má zamezit průniku obsahově nezdůvodněných, nepřesvědčivých či snad neurčitých anebo dokonce nesrozumitelných soudních rozsudků, ale má být v prvé řadě pramenem poznání úvah nalézacího (odvolacího) soudu jak v otázce zjišťování skutkového stavu věci, tak i jeho právního posouzení. Má být také prostředkem poznání úvah nalézacího (odvolacího) soudu při hodnocení jím v řízení provedených důkazů, jeho úvah a výsledků při přisuzování relevantnosti jednotlivých důkazních prostředků, jejich (ne)přesvědčivosti (např. v případě výslechů svědků) či korektnosti jejich pramene (v případě listinných důkazů) atd.

Jednou z důležitých částí odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku je soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci. Takový závěr musí vycházet z dílčích a pro rozhodnutí ve věci samé významných skutkových zjištění. Jednotlivé prokázané skutečnosti (skutková zjištění) je tedy třeba promítnout do závěru o skutkovém stavu věci (do tzv. skutkové věty), který stručně a výstižně vyjadřuje skutkový stav věci ( ) a který je východiskem pro právní posouzení věci. Je tomu tak z toho důvodu, že pro závěr o skutkovém stavu věci je rozhodující vyhodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, popřípadě věrohodnosti, neboť to, jak vyznívá většina provedených důkazů, nic nevypovídá zejména o jejich věrohodnosti a pravdivosti, navíc výběr důkazů, které byly v řízení provedeny, může být ovlivněn nejen tím, jaký skutkový stav se opravdu odehrál, ale i působením dalších, často nahodilých okolností (srov. např. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. června 2004, sp. zn. , in ASPI, dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2000, sp. zn. , in www.nsoud.cz, nebo Drápal, L., Bureš, J. a kol. I. až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009, s. 1081).

Soud prvního stupně v odůvodnění písemného vyhotovení svého rozsudku shora vyložené limity pro řádné soudní rozhodnutí nedodržel, když přistoupil k tzv. souhrnnému skutkovému zjištění; odvolací soud pak pochybil, pokud takový rozsudek věcně přezkoumal, namísto toho, aby jej zrušil a věc (s příslušným právním pokynem) vrátil soudu prvnímu stupně k dalšímu řízení.

Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu podle , části věty za středníkem zrušil, aniž bylo třeba se zabývat dalšími námitkami uplatněnými v dovolání. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 7 k dalšímu řízení ( , věta druhá ).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. ledna 2013

JUDr. Pavel Vrcha, v. r.

předseda senátu