Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3846/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v exekuční věci oprávněné LXR consulting s.r.o., se sídlem v Praze 9 - Letňanech, Lovosická č. 711/30, IČO 24120898, zastoupené JUDr. Martinem Soukupem, advokátem se sídlem v Praze 2, Římská č. 16, proti povinným 1) M. P., zastoupené JUDr. Lubomírem Kubičkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí č. 12, a 2) R. Ž., pro 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2013, č. j. - 75, takto:I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2013, č. j. - 75, se mění takto: Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 28. 8. 2012, č. j. - 18, se mění tak, že návrh oprávněné na nařízení exekuce na majetek povinné M. P. podle směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2011, č. j. - 17, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 100.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 6 % od 20. 1. 2010 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 333,- Kč, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 34.972,- Kč, pro náklady oprávněné a náklady exekuce, které budou v průběhu řízení určeny, se zamítá.II. Oprávněná je povinna zaplatit povinné M. P. na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 12.000,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Lubomíra Kubičky, advokáta se sídlem v Praze 1, Na Poříčí č. 12.III. Oprávněná je povinna zaplatit povinné M. P. na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.000,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Lubomíra Kubičky, advokáta se sídlem v Praze 1, Na Poříčí č. 12.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 28. 8. 2012, č. j. - 18, nařídil podle „vykonatelného“ směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2011, č. j. - 17 [jímž bylo žalovaným (povinným) uloženo, aby do tří dnů od doručení tohoto směnečného platebního rozkazu zaplatili žalobci (oprávněné) společně a nerozdílně „a) směnečný peníz ve výši 100.000,- Kč, b) 6 % úrok z téže částky od 20. 1. 2010 do zaplacení, c) směnečnou odměnu ve výši 333,- Kč a d) náhradu nákladů řízení ve výši 34.972,- Kč“], k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 100.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 6 % od 20. 1. 2010 do zaplacení, pro směnečnou odměnu ve výši 333,- Kč, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 34.972,- Kč a pro náklady oprávněné a náklady exekuce, které budou v průběhu řízení určeny, exekuci na majetek povinných, a jejím provedením pověřil soudní exekutorku Mgr. Zuzanu Komínkovou, Exekutorský úřad Vyškov.

Městský soud v Praze k odvolání povinné usnesením ze dne 2. 5. 2013, č. j. - 75, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud z nalézacího spisu zjistil, že Městský soud v Praze vydal dne 5. 12. 2011 pod č. j. - 17 směnečný platební rozkaz, že proti němu nebyly podány námitky, že tento exekuční titul byl řádně doručen žalobci i žalovanému R. Ž. a že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2013, č. j. - 57, bylo rozhodnuto, že doručení směnečného platebního rozkazu žalované (v daném řízení povinné - dále jen „povinná“) je neúčinné, přičemž toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 18. 3. 2013. Protože podle platí, že rozhodl-li soud o tom, že doručení písemnosti je neúčinné, považuje se písemnost za doručenou dnem právní moci rozhodnutí o neúčinnosti, a protože se z nalézacího spisu nepodává, že by poté, co takto nastala fikce doručení směnečného platebního rozkazu, tj. po dni 18. 3. 2013, proti němu povinná podala opravný prostředek, nabyl směnečný platební rozkaz právní moci ve výrocích a), b) a c) dnem 22. 3. 2013 a ve výroku o nákladech řízení dnem 3. 4. 2013; uplynutím třídenní lhůty k plnění se pak směnečný platební rozkaz stal vykonatelným. Městský soud dospěl k závěru, že ačkoliv povinná důvodně namítala, že jí vykonávaný titul nebyl řádně doručen, byl tento nedostatek ke dni rozhodování odvolacího soudu ( ) „konvalidován“, takže již existuje pravomocný a vykonatelný exekuční titul, jímž byla povinným uložena platební povinnost, pro niž byla nařízena exekuce.

Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2009, sp. zn. ), když potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o nařízení exekuce, ačkoliv exekuční titul, na jehož základě bylo toto rozhodnutí vydáno, nebyl vykonatelný (nebyl jí řádně doručen). Shodný právní názor vyslovil i Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. . Podle dovolatelky na této skutečnosti nic nemění ani fakt, že tento nedostatek byl konvalidován v průběhu odvolacího řízení. Dále dovolatelka namítá, že v souvislosti s otázkou vykonatelnosti exekučního titulu by měla být dovolacím soudem vyřešena jinak též otázka nesplnění poučovací povinnosti soudu podle ustanovení V této souvislosti uvedla, že poté, co dne 18. 3. 2013 obdržela usnesení o neúčinnosti doručení směnečného platebního rozkazu, se domnívala, že jí bude směnečný platební rozkaz spolu se žalobou „konečně“ doručen, aby se proti němu mohla efektivně bránit, avšak k jejímu dotazu jí Městský soud v Praze dne 26. 4. 2013 sdělil, že proti němu nepodala opravný prostředek a že tedy nabyl právní moci. Poukazuje též na to, že ve věci návrhu na neúčinnost doručení směnečného platebního rozkazu nebyla právně zastoupena a že z neznalosti a v důsledku nepoučení soudem si věc vyložila nesprávně, což vedlo ve svém důsledku k jejímu neúspěchu v daném exekučním řízení. Takovýto postup soudů dovolatelka považuje za porušení práva na spravedlivé soudní řízení ve smyslu d; dále odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 9. 5. 2006, sp. zn. . Navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Se zřetelem k datu vydání napadeného usnesení odvolacího soudu (dne 2. 5. 2013) se pro dovolací řízení uplatní - v souladu s bodem 7. čl. II. přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a bodem 2. čl. II. přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení), řádně zastoupenou advokátem, v zákonné lhůtě ( ), dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle ustanovení , neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání je důvodné.

Právní posouzení je ve smyslu ustanovení nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále též jen „exekuční řád“), může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce, nesplnil-li povinný dobrovolně, co mu ukládá exekuční titul.

V posuzované věci navrhla oprávněná nařízení exekuce na majetek povinné podle směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2011, č. j. - 17, jímž žalovaným (povinným) byla uložena povinnost zaplatit navrhovatelce (oprávněné) částku 100.000,- Kč s příslušenstvím, směnečnou odměnu ve výši 333,- Kč a náklady řízení ve výši 34.972,- Kč.

Podle ustanovení § 40 odst. 1 písm. e) exekučního řádu je exekučním titulem vykonatelné rozhodnutí soudu, pokud přiznává právo, zavazuje k povinnosti nebo postihuje majetek.

Podle ustanovení § 44 odst. 3 exekučního řádu soud usnesením nařídí exekuci a jejím provedením pověří exekutora do 15 dnů, jestliže jsou splněny všechny předpoklady pro nařízení exekuce, jinak návrh zamítne. Soud nařídí exekuci, aniž by stanovil, jakým způsobem má být exekuce provedena.

Předpokladem pro nařízení exekuce je existence vykonatelného rozhodnutí (nebo jiného titulu) jako podkladu této exekuce (§ 37 odst. 2, § 40 odst. 1 exekučního řádu). Před nařízením exekuce se tedy soud zabývá mimo jiné i tím, zda podkladové rozhodnutí (nebo jiný titul) je z hledisek zakotvených v příslušných právních předpisech vykonatelné, a to jak po stránce formální, tak i po stránce obsahové (materiální). Vykonatelnost - v jednotě obou aspektů - lze ztotožnit s vlastností exekučního titulu, která ho činí způsobilým k nucenému uskutečnění cestou výkonu rozhodnutí (exekuce).

Podle ustanovení věty první , ve znění účinném do 31. 12. 2012, nepodá-li žalovaný včas námitky nebo vezme-li je zpět, má směnečný platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku (srov. též a ).

Směnečný platební rozkaz se podle právní úpravy ve znění účinném do 31. 12. 2012, stal (vyjma výroku o nákladech řízení, proti němuž je opravným prostředkem odvolání - ) formálně vykonatelným a měl účinky pravomocného rozsudku (, ) uplynutím tří dnů od jeho doručení, jestliže osoba k tomu legitimovaná nepodala včas námitky obsahující odůvodnění (srov. , 3 ).

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 18. ledna 2006, sp. zn. (na něž odkázal i v odůvodnění usnesení ze dne 22. září 2008, sp. zn. , publikovaného pod číslem 107/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) vyložil, že rozhodnutí znějící na peněžité plnění, na jehož podkladě je navrhována exekuce, musí být formálně vykonatelné již v době zahájení exekučního řízení, jinými slovy, splnění předpokladu formální vykonatelnosti soud posuzuje ke dni, kdy návrh na nařízení exekuce došel soudnímu exekutorovi (§ 35 odst. 2 věta první exekučního řádu) nebo příslušnému exekučnímu soudu. Je tomu tak proto, že den, kdy návrh na nařízení exekuce došel soudnímu exekutorovi nebo soudu, je významný v případech, kdy exekuci titulu ukládajícího peněžité plnění exekutor (po právní moci usnesení o nařízení exekuce) provede vydáním exekučního příkazu způsobem stanoveným v ustanovení a d) (prodejem movitých věcí, nemovitostí, podniku). V těchto případech - na rozdíl od srážek ze mzdy a přikázáním pohledávky, při nichž je pořadí určováno dnem, kdy plátci mzdy, peněžnímuu nebo dlužníku povinného byl doručen exekuční příkaz, který má podle ustanovení účinky nařízení výkonu rozhodnutí (srov. , , , , , ) - je pro pořadí, v němž se oprávnění uspokojují, významný den, kdy bylo zahájeno exekuční řízení (srov. , 3, , , , ). Nabytí vykonatelnosti až v průběhu exekučního řízení nestačí, neboť v takových případech by oprávněný mohl získat neoprávněné výhody při uspokojování své pohledávky na úkor těch věřitelů (oprávněných), kteří návrh podali až poté, co se titul stal vykonatelným (srov. obdobně Kůrka, V., Drápal, L.: Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha 2004, str. 294).

Z uvedeného plyne, že pro nařízení exekuce podle exekučního řádu, je - stejně jako pro nařízení výkonu rozhodnutí podle prodejem movitých věcí, nemovitostí nebo podniku, či zřízením zástavního práva na nemovitostech - rozhodný okamžik, kdy exekutorovi či soudu došel návrh na nařízení exekuce, že tedy již v tomto okamžiku zde musí být vykonatelný exekuční titul (dále srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2006, sp. zn. , ze dne 20. července 2006, sp. zn. , ze dne 15. října 2009, sp. zn. , ze dne 9. září 2010, sp. zn. , ze dne 29. června 2011, sp. zn. ).

Obdobný závěr přijatý v uvedených rozhodnutích pro exekuce nařizované a prováděné podle exekučního řádu dovodil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 21. října 2009, sp. zn. , publikovaném pod číslem 97/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pro výkon rozhodnutí podle ; v jeho odůvodnění mimo jiné uvedl, že nabyl-li exekuční titul formální vykonatelnosti teprve po vydání usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, nemohl tím být „dodatečně zhojen“ nedostatek formální vykonatelnosti existující v době vydání rozhodnutí soudu o nařízení výkonu (k tomu srov. též odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2011, sp. zn. ).

V projednávané věci podle obsahu spisu soudu prvního stupně podala oprávněná návrh na nařízení exekuce dne 9. 8. 2012, exekuce byla nařízena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 28. 8. 2012, č. j. - 18, a jejím provedením byla pověřena soudní exekutorka Mgr. Zuzana Komínková, Exekutorský úřad Vyškov. Z nalézacího spisu odvolací soud zjistil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2013, č. j. - 57, bylo rozhodnuto, že doručení směnečného platebního rozkazu žalované (povinné) je neúčinné, přičemž toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 18. 3. 2013.

Z uvedeného vyplývá, že v době zahájení exekučního řízení, tj. dne 9. 8. 2012, nebyl směnečný platební rozkaz vydaný Městským soudem v Praze dne 5. 12. 2011, č. j. - 17, jímž povinné byla uložena platební povinnost, pravomocný a tudíž ani formálně vykonatelný. Z hlediska splnění předpokladu pro nařízení exekuce podle ustanovení § 44 odst. 3 exekučního řádu, spočívajícího v existenci vykonatelného exekučního titulu znějícího na peněžité plnění, pak je - s ohledem na závěry přijaté shora citovanou ustálenou judikaturou i odbornou literaturou - zcela bez významu, zda exekuční titul nabyl formální vykonatelnosti až po zahájení exekučního řízení. V takovém případě by totiž byla porušena zásada exekučního řízení, podle níž lze exekuci podle exekučního řádu nařídit (mimo jiné) jen za splnění předpokladu, že k exekuci předložený titul byl formálně vykonatelný ke dni, kdy návrh na nařízení exekuce došel soudnímu exekutorovi (§ 35 odst. 2 věta první exekučního řádu), případně příslušnému exekučnímu soudu.

Protože právní závěr odvolacího soudu, že předpoklad pro nařízení exekuce, spočívající v existenci vykonatelného exekučního titulu, byl splněn ( exekučního řádu), není správný, a protože na základě dosavadních výsledků řízení je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud změnil usnesení odvolacího soudu podle ustanovení tak, že změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh oprávněné na nařízení exekuce na majetek povinné zamítl.

Z tohoto důvodu se dovolací soud již nezabýval dalšími námitkami povinné v dovolání, a to jednak pro nadbytečnost a dále proto, že se týkají postupu soudu v jiném řízení.

O náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení , , a , neboť povinná měla v těchto řízeních plný úspěch a vzniklo jí tudíž právo na náhradu nákladů odvolacího i dovolacího řízení.

Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem ( část věty první před středníkem ), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení nebo 149 odst. 2 a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně ( část věty první za středníkem ). (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud České republiky za této situace určil pro účely náhrady nákladů odvolacího a dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši celkem 17.100,- Kč (z toho odměna za odvolací řízení činí 11.400,- Kč a odměna za dovolací řízení 5.700,- Kč). Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly povinné náklady spočívající v paušální částce náhrady výdajů ve výši celkem 900,- Kč (za dva úkony v rámci odvolacího řízení a jeden úkon v řízení dovolacím; srov. ve znění pozdějších předpisů).

Celkovou náhradu nákladů odvolacího i dovolacího řízení je oprávněná povinna zaplatit k rukám advokáta, který povinnou v obou těchto řízeních zastupoval ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 27. února 2014

JUDr. Olga Puškinová

předsedkyně senátu